Reportáž: Prohlédli jsme si nejrychlejší vůz světa v Coventry Transport Museum

Jaguar E-Type je opravdu neskutečně nádherný vůz a vidět jej na vlastní oči je pro mne vždycky takový malý svátek. V Coventry Transport Museum si jej ale můžete prohlédnout ještě před kasou, a v ten moment vám dojde, že tady opravdu uvidíte ještě podstatně zajímavější kousky. Již od počátku průmyslové revoluce platilo Coventry za město do velké míry zaměřené na výrobu – zprvu šlo o výrobu hodin a hodinek. Později toto průmyslové odvětví začalo upadat, hlavně díky švýcarské konkurenci, a mnoho výrobců se tak muselo zaměřit trochu jiným směrem.

V mnoha případech to znamenalo výrobu jízdních kol a koncem 19. století bylo Coventry považováno za britské centrum výroby bicyklů. S nástupem spalovacích motorů se pak výroba postupně přeorientovala na motocykly a automobily. V roce 1896 byla právě v Coventry založena automobilka Daimler a o dva roky později z jejích bran vyjely vůbec první britské vozy. Krátce na to začaly vznikat další automobilky – třeba Hubmler, Standard či Rover. V letech před druhou světovou válkou automobilový průmysl v Coventry doslova bujel a městu se již tehdy začalo přezdívat Britský Detroit.

To se však městu stalo během válečných let osudným. Němci se na Coventry během náletu v noci z 14. na 15. listopadu zaměřili s jasným cílem oslabit výrobní schopnosti Británie. Zničeno či poškozeno bylo na 4000 domů a tři čtvrtiny továren. V samotném centru města zůstal stát pouze jediný dům a věž historické katedrály s kouskem obvodové zdi. Coventry bylo jedním z měst, které německé nálety poškodily nejvíce.

Konec druhé světové války ale znamenal pro město obnovu podle tzv. Gibsonova plánu. Do oblasti začaly proudit peníze na obnovu a již roku 1950 v oblasti působilo 12 automobilek. V následujících letech zažíval automobilový průmysl v městě doslova ohromný boom pokračující až do 70. let, kdy britský automobilový průmysl postihla krize, ze které se již výroba ve městě nevzpamatovala. Výroba vozů v Coventry postupně skomírala až do roku 2006, kdy zde jako poslední ukončila výrobu automobilka Peugeot.

Během historie zanechalo na území Coventry svou stopu více než padesát výrobců automobilů a motorek, místní Coventry Transport Museum má tudíž opravdu z čeho čerpat. Expozice v muzeu provádí návštěvníka jednotlivými historickými obdobími od zavedené výroby bicyklů, přes nově se rodící průmyslové odvětví motorových vozidel, válečné útrapy a poválečný rozmach až po krizi a stávky v 70. letech a následný postupný úpadek výroby.

To vše se v muzeu snaží demonstrovat nejen tehdy vyráběnými vozy, ale také dobovou atmosférou a je nutno přiznat, že to skutečně funguje. Výborná je například pasáž demonstrující život v době německých náletů, kde se za zvuku sirén a dopadajících bomb můžete projít rozbombardovanou uličkou a prohlédnout si drobný úkryt. Kousek dále zase můžete posedět v zasedačce a poslechnout si drásavé diskuse s předáky stávkujících odborů.

Vystavená auta jsou skutečně zajímavá. Hned po prvních pár metrech narazíte na první Britský vůz Dailmer Phaeton z roku 1898 a postupně se dostanete třeba k elektrickému Mini Countryman z roku 1964, nikdy nerealizovanému konceptu sportovního vozu Bitter Tasco, či k podivnému elektrickému šlapacímu vozítku Sinclair C5, se kterým se sir Clive Sinclair neúspěšně pokusil o revoluci v individuální dopravě.

Jeden exponát ale všechny ostatní vozy naprosto zastiňuje. Na samotném konci prohlídky je sekce rychlostních rekordů, kde si můžete prohlédnout dva dosud nejrychlejší vozy planety – Thrust 2 a jeho následovníka Thrust SSC, který jako první a zatím jediné pozemní vozidlo překonal rychlost zvuku. V přítomnosti vozu, za jehož volantem Andy Green překonal 15. října 1997 na solných pláních Black Rock Dessert pokořil rychlost 1227,986 km/h, mne jímá až posvátná úcta. Ta věc je obrovská. S délkou 16,5m a šířkou 3,7m více než cokoliv jiného připomíná stihačku bez křídel. Zadní křídlo vozu je v takové výšce, že pod ním s rezervou projdu a krytem motoru bych se pohodlně proplazil. V muzeu vedle SSC pro porovnání postavili klasický Mini Cooper, který se zcela ztratí v zákrytu za jedním z motorů.

Ostatně dvojice tryskových motorů Rolls-Royce Spey 205 společně vyprodukovala během rekordní jízdy tah 223 kN – ekvivalent výkonu je zhruba 102 tisíc koní. Barva na bocích vozu je opálená, trysky poblíž trupu ji z vozů během rekordní jízdy opálily / servaly. Za vteřinu dokázaly motory spálit 18 litrů paliva – v přepočtu měl Thrust SSC spotřebu 5500 l na 100 km. Rychlosti 160 km/h dosál za 4 vteřiny a na 1000 km/h se dokázal rozjet za 16 vteřin. I v dnešní době najdeme v nabídce automobily, které za tu dobu nedokáží rozjet ani na stovku.

Pneumatiky na kolech byste hledali marně. Kola o velikosti 34“ se otáčela rychlostí 8500 otáček za minutu. Radiální zrychlení na ráfku překonávalo 35 tisíc G – to by nevydržela žádná pneumatika, proto jsou kola vyrobená z vysokojakostního leteckého hliníku. Každé z nich váží 160 kg.

Thrust SSC je naprosto neskutečným a jedinečným strojem a je úžasné jej vidět na vlastní oči. Celá expozice je navíc doplněná simulátorem, nebo chcete-li 4D kinem, ve kterém si můžete prohlédnout simulaci rekordní jízdy na zběsile se škubající se sedačce. Není to sice dokonalé a po chvíli jde poznat, že nejde o skutečný kamerový záznam z rekordu, ale počítačovou simulaci, je to ale zajímavý zážitkový doplněk ke skutečně výborné expozici.

Coventry Transport Museum prostě nezklamalo. Ohromné množství exponátů skvěle představuje průmyslovou historii celé oblasti a Thrust SSC je naprosto dokonalou tečkou za jednou z nejlepších možných světových muzejních sbírek.