Reportáž: Drift and Drive Training Melk
Základní smysl celé akce vyplývá už z podstaty místa, na kterém probíhala. Závodní okruh s kombinací rychlých rovinek a technických pasáží zatáček, kompletně kropený vodou. Wachauring leží na severu rakouského městečka Melk a je součástí řidičského tréninkového centra a polygonu kluznými plochami a motokárovou arénou. Bude se tedy jezdit bokem.
Jakkoli nebyl problém potkat v boxech mladé, velmi mladé lidi, v podstatě adepty na řidičské oprávnění, my jsem měli jiný cíl. Zlepšit se v pokročilých řidičských technikách. Měli jsme před sebou celý víkend, který na Wachauringu uspořádal AmaterCup, který znáte z našich reportáží o seriálu závodu s Mazdami MX-5 a také jako našeho partnera z loňské ankety Internetové auto roku.
Na trénink vyrazila z Čech nějaká dvacítka zájemců (ideální počet vzhledem k propustnosti dráhy) a pohledem vozového parku šlo o majitele buď čtyřkolek – většinou japonských typu Subaru Impreza či Lancer Evo, přijelo ale také Audi TT-RS. Anebo zadokolek, od Caterhamu až třeba k BMW M3.
Harmonogram? Nic, co by mělo překvapit, začalo se tak jako vždy na podobných akcí rozpravou a brífinkem, trenér a závodník Vláďa Machatý se ujal školení a vysvětlil, jak jezdit na povrchu s malou adhezí, jak vyvolat smyk, a to s ohledem na pohon všech nebo zadních kol, a jak ho držet a plynule ukončit. Anebo jak hladce přejít z jednoho smyku do druhého, protože právě tento styl jízdy lze na Wachauringu pilovat. Pak následovalo už samotné ježdění.
Pro upřesnění, my jsme vyrazili s autem s pohonem všech kol a rodištěm v zemi vycházejícího slunce, se Subaru Impreza WRX STI. Nejprve jsme se rozehřáli na kluzných plochách, otestovali chování auta i pneumatik na vodě. Tedy nejpdříve jsme přezuli na starší gumy s horší směsí a ojetým vzorkem, které jsme navíc přifoukli na nějakých 3,5 atmosfér, aby „to pěkně klouzalo“ a nedocházelo ke zbytečnému opotřebení obutí… Nejdříve tedy kluzné plochy, pak celý kropený okruh po směru chodu hodinových ručiček.
Bez ohledu na značku či model auta, trénink začíná přípravou pneumatik
Nájezd z boxové uličky, táhlá pravý zatáčka se dvěma vrcholy, pak esíčko do klesání na levou ruku, výjezd do kopce přes slepý horizont s ostrou pravou, táhlá zatáčka doleva, pak ještě jednou doprava, poslední esíčko a nájezd na cílovou rovinku. Vzhledem k poloměru zatáček tu máme oblouky, které lze jet velmi rychle, stejně jako několik typických vraceček. Impreza drží stopu, i díky velmi dobrým pneumatikám Dunlop, která i značně nafouknuté drží velmi dobře grip. Když jde ale auto do smyku, tak všemi čtyřmi koly naráz, čitelně. V ostrých zatáčkách je evidentní počáteční nedotáčivost, u poslední generace STI je třeba postavit auto do zatáčky čelem a auto utrhnout výkonem, a ideálně mu ještě před tím pomoct ruční brzdou.
V dlouhých zatáčkách je přirozenějším způsobem destabilizace auta skandinávský způsob rozhození, plus výkon. Jede se ale už v poměrně vysoké rychlosti,řekněme že něco nad stokilometrovým tempem – a tím myslím ne nájezdovou rychlost, ale přímo rychlost driftu (podle GPS a ne podle tachometru, který má z rychle se protáčejících kol trochu „zamotanou hlavu“). Údaje na přistrojích auta jsou v tuto chvíli už dost šílené.
Svodidla jsou v některých místech až příliš blízko, stejně jako retardéry z pneumatik a občasný kontakt je nevyhnutelný. Až na jednu větší ránu (a jeden motor) technika drží, jezdí se bokem, driftuje. První den je náročný, chvíle nadšení z pochopení stylu a získání „grifu“ střídají okamžiky skepse, když „to prostě nejde.“ Konec dne, shrnutí první fáze, večeře na hotelu, společná debata u veselého kalíšku, což jsem až tak úplně nepatří. Pak rychle spát, protože budíček je v sedm hodin nejpozději a v osm ráno už se začíná opět jezdit.
Druhý den se krouží v opačném směru a okruh jet tak mnohem náročnější. Ale také zajímavější. Ze serpentin ve stoupání je najednou krásný „padák“ na levou ruku, který přechází ve stoupání přes delikátní vracečku, z dlouhé zatáčky od cílové rovinky se stává velmi rychlý oblouk, který přechází v cílovou rovinku s boxovou zídkou z betonu po pravé straně. Velmi blízko po pravé straně, pokud to přeženete s nájezdovou rychlostí, anebo zase povolíte pravou nohou a jdete od plynu dřív a rychleji, než by bylo zdrávo a auto na výjezdu znovu destabilizujete. Nicméně je nakažlivé s WRX STI po závodním okruhu jezdit. Nejprve to chce najít ideální recept na permanentní čtyřkolku, a pak „jen“ trénovat a trénovat.
Samozřejmě že žádný učený z nebe nespadl a je tady řada přetočení o 180 stupňů a výletů mimo dráhu, ale to k podobnému tréninku patří. Kontakt mezi auty? Ani jednou! Za všeobecnou kázeň mezi jezdci je třeba vyjádřit velkou pochvalu. Po dvou dnech celá akce končí a závěry jsou jasné. Všichni jezdci ví, jak jezdit se svým autem, jak ho destabilizovat a přivést do smyku, jak smyk udržet, jak vést pohled do směru jízdy, jak smyk ukončit, popřípadě přejít do driftu na druhou stranu. Všichni ví, jak se jejich auto chová při ztrátě adheze. Což je asi vedle faktoru zábavy ten nejdůležitější aspekt tohoto tréninku – pokud dojde na silnici k nečekanému smyku, neměl by být problém se s ním vypořádat.
Z naší strany závěr asi v tomto duchu… Na jízdu bokem je ideální zadokolka se samosvorným diferenciálem a silným atmosférickým motorem, už z principu. Auta s pohonem všech kol vyžadují větší odhodlání a sofistikovanější a propracovanější techniku jízdy a Impreza WRX STI je dobré a rychlé auto, se kterým se dá jet jak pár set kilometrů po dálnici a okreskách, tak řádit na technické závodní trati. A jeden trénink nestačí, aby člověk dosáhl umění přesné jízdy bohem, chce to jezdit, jezdit a jezdit, prostě neustále trénovat. Takže další akce je…?
