Renault Latitude 3.0 V6 dCi

• Dynamika 5

• Chování na silnici 5

• Provozní náklady 5

• Praktičnost 5

• X-Factor 5

• Celkové hodnocení 5

RADOSTI
Šestiválec s automatem; obstojný cestovní komfort; rozsáhlá standardní výbava včetně masáže beder

STAROSTI
Nejisté chování na silnici; nekvalitní displej navigace; poměrně vysoká spotřeba; vysoká cena testované verze

Obě francouzské automobilky (PSA Peugeot-Citroen můžeme pro náš účel považovat za jedinou firmu) se v nepravidelných intervalech vracejí k tématu velkého „prémiového“ sedanu, který rozměrově stojí na horní hranici střední třídy nebo kousek nad ní. Peugeot 607, Renault Safrane… O Vel Satisu raději ze zdvořilosti pomlčme. To byla auta zrozená z potřeby šéfů významných francouzských podniků jezdit vozem domácí výroby. Ostatně velmi podobným způsobem a z podobných pohnutek přišla na svět i první generace Škody Superb, takže koncepce „luxusního modelu od neluxusní značky“ by nám měla být dostatečně srozumitelná.

Made in Korea
Pokud vás při pohledu na dlouhé převisy Latitude napadne, že má proporce charakteristické pro asijská auta, nejste daleko od pravdy. Jedná se o přepracovanou verzi sedanu Samsung SM5, s nímž historicky největší osobní Renault sdílí i výrobní linku v Jižní Koreji. Technicky využívá mnohé z toho, co aliance Renault-Nissan dala: přední nápravu z Laguny, zadní víceprvkové zavěšení od Nissanu, motor z Infiniti… Počkat, motor z Infiniti? Přesně tak, vrcholnou verzi Latitude pohání šestiválcový turbodiesel V9X, se kterým jsme se poprvé setkali v Infiniti FX30d. A aby toho luxusu v hnacím řetězci nebylo málo, převodovka je šestistupňová automatická. Zatímco ale v Infiniti roztáčí motor zadní nebo všechna čtyři kola, Renault Latitude má konvenční přední pohon. Proto konstruktéři snížili točivý moment na 450 Nm, což je sice o 100 Nm méně než v původní aplikaci, ale pořád víc, než kolik běžně nabízejí dvoulitrové vznětové čtyřválce.Potenciální cílová skupina velkého francouzského sedanu žádá hlavně cestovní komfort a Latitude je v tomto směru připraven posloužit. Měkce se pohupuje, relativně dlouhý rozvor přispívá k tomu, že přejezdy nerovností nevnímáte na palubě jako sérii ostrých rázů, a převodovka rozumně využívá mohutné síly šestiválce ve středním rozsahu, takže většinou nemáte potřebu mluvit jí do práce ruční volbou převodů. Kombinace poddajného odpružení, nepříliš strmého řízení a charakteristicky měkkých lůžek jednotlivých komponent zavěšení, odpružení a tlumení samozřejmě vede už při pokusech o středně razantní jízdu k výraznějším přesunům váhy, provázených ztrátou přesnosti směrového vedení a nakonec nevyhnutelnou nedotáčivostí. Podvozek je ale dobře sladěný, takže celý proces působí zpoza volantu přirozeně a předvídatelně. A měkká sedadla se slabým bočním vedením vás stejně přimějí zpomalit dřív než podvozek.

Na dálnici nebo rozumně zachovalých silnicích je vnímaný cestovní komfort naprosto v pořádku, asi na úrovni dnešního standardu střední třídy – ne lepší, ale ani horší. Stejně jako jiná velká francouzská auta však Latitude poměrně rychle ztratí grácii na opravdu děravém asfaltu, kde se musíte smířit se silnými rázy, labilitou karoserie ve svislé ose a občasným odskakováním. V takovém režimu jízdy také rychle vyjde najevo, že karoserie není mezi sedany právě vzorem tuhosti. Naopak problémy s trakcí nejsou zdaleka tak závažné, jak by se při vědomí šestiválcové pohonné jednotky pod kapotou mohlo zdát, přední pneumatiky 235/45 R 18 se opírají do asfaltu poměrně zdatně.

Prostor s výhradami
Ve velkém autě automaticky očekáváte hodně místa a Latitude vychází vašim předpokladům vstříc, zejména vpředu, kde až na nepříjemně překážející středovou konzolu není žádný důvod ke stížnostem. Vzadu je to složitější. Velké dveře se značným úhlem otevření napovídají, že tento Renault je připraven vozit vzadu i urostlé muže, a slušná výška nad hlavou tento dojem potvrzuje. Jenže dlouháni se vzadu stejně cítit dobře nebudou, protože jim bude vadit krátký sedák s nedostatečnou oporou stehen. Podobně nejednoznačně se jeví interiér Latitude z místa řidiče. Mnohé materiály jsou měkčené, volant zdobí dřevěné vykládání a v palubní desce nechybí zařízení, které ionizuje vzduch v kabině zápornými ionty. Navíc si můžete vybrat ze dvou vůní vzduchu a regulovat její intenzitu, což neumožňuje ani Mercedes třídy S.Na druhou stranu v řadě oblastí, kde přicházíte do styku s ovládacími a komunikačními systémy auta, brzy narazíte na důkazy o šetření. Týká se to zejména obou informačních displejů. Obrazovka palubního počítače ukazuje jednotlivé údaje sekvenčně po jednom, což je dnes už překonané, a barevný displej navigace vyniká opravdu mizernou kvalitou obrazu. Tolerovat musíte také povrzávání nepříliš pečlivě slícovaných panelů – třeba v levé zatáčce, když se vaše pravé koleno bezmocně opírá do masivní konzoly, nebo na nerovnostech, kdy karoserie povolí a jednotlivé části vnitřních výplní se mírně posunují proti sobě.

To je toho, říkáte si. Latitude určitě nebude stát hromadu peněz a když si chce člověk dopřát šestiválcový luxus za rozumnou cenu, tyhle detaily rád oželí. Pravdu máte jen napůl. Šestiválec přijíždí skutečně velkoryse vybaven: bez jediné koruny příplatku dostanete kromě jiného audio systém Bose, bezklíčové spouštění motoru tlačítkem, trojzónovou klimatizaci, bi-xenony a dokonce i sedadlo řidiče s masážní funkcí, která je sice realizovaná velmi jednoduše (automatizovaným nafukováním a vyfukováním bederní opěrky), ale mimo prémiový segment je naprosto unikátní. Zapomeňte ovšem na představu, že tohle všechno vám u Renaultu dají za nějakou senzačně výhodnou cenu. Ano, v základním provedení Expression a s benzínovým čtyřválcem 2,0 l vyjde Latitude na výborných 499 900 korun. Diesel 2.0 dCi (150 koní), který by většina z vás chtěla v takovém autě asi mnohem raději, stojí ve stupni Expression stále rozumných 559 900 Kč. Jenže popsaná výbava Initiale, se kterou jedinou je motorizace 3.0 V6 dCi k dispozici, má v ceníku částku 889 900 Kč.Z pohledu konstruktéra se taková cena obhájí docela snadno, vždyť šestiválec, automat i všechna ta komfortní elektronika mají nějaké výrobní náklady. Z pohledu zákazníka ale stěží uniknete faktu, že za devět set tisíc je na trhu široký výběr aut, která třeba nenabízejí šestiválec a masáž beder, ale jsou technicky vyspělejší, jízdně schopnější, kvalitativně dotaženější a nabízejí sofistikovanější uživatelskou zkušenost. Nemluvě o díře do peněženky. Konvenčně stylizovaný Latitude by měl jako ojetina hledat zájemce snáze než Vel Satis, ale ve srovnání se žádanými modely střední třídy bude propad ceny při dalším prodeji tak jako tak drtivý.

Chlácholit se úsporami u pumpy by bylo také naivní. Planetový automat s hydrodynamickým měničem a velkoobjemový motor, aťsi naftový, znamenají při běžném zacházení spotřebu k deseti litrům na sto kilometrů. Při klidném cestování se můžete dostat pod osm, ale to bude spíš výjimka než pravidlo.Verdikt
V základních verzích může Renault Latitude skutečně poskytovat „levný luxus“, jaký od něj jeho cílová skupina patrně očekává. Vrcholné provedení 3.0 V6 dCi Initiale už ale musí soupeřit o přízeň zákazníků s třeba menšími, avšak mnohonásobně talentovanějšími rivaly. Přesto doufáme, že si ho alespoň někdo z vás půjde koupit. V době všudypřítomného downsizingu je totiž šestiválec s automatem ve střední třídě neodolatelně roztomilá rarita.

Jirka Červenka

Druhý pohled:
Latitude je velké auto, dobře vybavené, s maximální snahou za co nejnižší cenu nabídnout maximální úroveň komfortu. A to se mi líbí a v rámci toho jsem schopen tolerovat občasné kompromisy, kterým se při výrobě auta za co nejlepší cenu prostě nemůžete vyhnout. Prostá středová konzola, zvláštně omezený prostor pro nohy cestujícího na sedadle spolujezdce, atd. Právě cena je ale pro mne sporným bodem – testovaný kus byl dražší víc, než bych dokázal za velký Renault utratit, nicméně v méně opulentní specifikaci za cenu kolem půl milionu bych Latitudu dokázal velmi snadno porozumět.

Měření a technické údaje