Volvo XC90 D5 Sport

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Verze „Sport“ je marketingové prokletí moderní doby. Stačí vzít naprosto běžné osobní auto, které bezvadně funguje, přimontovat na něj velká kola a nízkoprofilové pneumatiky, podvozek o pár centimetrů snížit a vybavit tvrdšími tlumiči, pružinami a stabilizátory – a většinou to dopadne tak, že máte to samé nesportovní auto, akorát že přišlo o většinu jízdního komfortu a posádka trpí.

Jenže lidé ve své masochistické podstatě trpí rádi, takže „sportovní“ verze všeho možného patří k tomu nejžádanějšímu zboží. A Volvo prohlašuje, že už déle nemohlo odolávat poptávce po „sportovnější“ verzi velmi povedeného a oblíbeného SUV XC90. Recept na přímou cestu do pekel. Jak se s tím vypořádali?

Začněme výčtem provedených úprav. Model Sport vychází z výbavy Momentum a přidává k ní sportovní dvoubarevné kožené sedačky, sportovní volant, do modra zbarvené ciferníky palubních přístrojů s broušenými hliníkovými rámečky a další drobnosti. Mezi nepřehlédnutelné položky patří červený lak Passion, ale můžete si pochopitelně zvolit i jinou barvu z běžné palety. Lakování se objeví i na náraznících, společně s matně stříbrnými doplňky na celé karoserii. Devatenáctipalcová pětipaprsková kola autu vysloveně sluší, výfuk dostane slušivou dvojitou chromovou koncovku a střešní nosiče zmizí (pokud si je nezaškrtnete v seznamu příplatkové výbavy).

Nejzásadnější a potenciálně nejnebezpečnější změny se ovšem dotkly podvozku. Tlustší stabilizátory, tužší tlumiče a tužší řízení s proměnným účinkem posilovač podle rychlosti jízdy. Stačilo mi přečíst si tyhle položky v prospektu a po zádech mi přeběhl mráz nepříjemného očekávání. XC90 mám totiž docela rád. Sedí mi jeho styl, uvnitř je spousta místa, sedadla ve třetí řadě jsou použitelnější, než u většiny soupeřů a především se v něm dobře a pohodlně jezdí.

Hned při první ostřejší jízdě jsem ovšem zažil velmi příjemné překvapení. Ano, XC90 Sport je tužší a o nerovnostech se dozvíte citelněji, než v běžné verzi, ale pořád to rozhodně není nic zásadního. Ovladatelnost auta je výborná, o komunikativnosti řízení mluvit nebudeme, ale při svižnější jízdě je volant příjemně tuhý, přestože parkování je záležitost na dva prsty. Jenom když se pokusíte rychleji projet hodně ostrou vlásenku, posilovač to může zmást. Volant najednou ztuhne, nebo naopak úplně povolí, což může být nepříjemné. Tužší podvozek vám v zatáčkách dodá jistotu a umožní svižnější tempo, než byste řekli.

Pořád se ovšem bavíme o vysokém a těžkém autě, což znatelně ucítíte při změně směru (například v esovitých zatáčkách). Ke cti autu je ovšem třeba říct, že dřív, než začnou být náklony nepříjemné, vzdají svůj boj o přilnavost pneumatiky a temným skučením vás upozorní, že takhle už byste s SUV jezdit neměli, i když má na zádi napsáno Sport.

Přiostřená verze je k dispozici ve třech motorových variantách – se špičkovým osmiválcem 4,4l (315 koní), šestiválcem 3,2 l (238 koní) a dieselovou D5 2,4 litru (185 koní). Právě naftu jsme měli pod kapotou my a shodli jsme se, že jde v našich podmínkách o ideální pohonnou jednotku. Je pěkně utlumená a má dostatek tažné síly i na takhle velké auto. Na rozdíl od benzínových motorů má standardně manuální šestikvalt, který jde pěkně hladce a má dobře zvolené odstupňování.

Přestože jsem se zpočátku při představě týdenního ježdění s obrovským, zářivě červeným SUV budil zpocený ze sna, nebylo to nakonec vůbec tak hrozné. Jistě, pozornosti neujdete, ale rozhodně bych neřekl, že červená XC90 vypadá nevkusně, jak jsem se bál. Pochopitelně jde o ryze subjektivní pozorování, ale pozitivní reakce kolemjdoucích i přátel mi částečně dávají zapravdu. Pro extroverty ideální záležitost, pokud trpíte fóbií z pozornosti okolí, stačí si vybrat jinou barvu. V ní bude vypadat nenápadně a přesto elegantně. Především ale dostane (i přes jeho vyšší věk) stále jedno z nejlepších velkých SUV na trhu.

Honza Koubek

Měření a technické údaje