Volvo V70 T6

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Brand identity neboli identita značky, toť modla současného marketingu. Někteří z vás možná někdy slyšeli o firmě Vodafone a tuší, čím se zabývá. Pokud vám není víc než šedesát, dokážete bez nápovědy identifikovat alespoň polovinu písmen v abecedě a posledních deset let jste nežili v zemljance na Sibiři, asi máte nějakou potuchu o společnosti Apple.

To jsou jen dva – pravda, velmi křiklavé – příklady firem se silnou brand identity. Veřejnost má jejich názvy uložené v paměti a spojuje si s nimi konkrétní hodnoty, ač spousta lidí jejich produkty nepoužívá nebo se o ně dokonce ani nezajímá.

Potíž nastane, když to s budováním brand identity přeženete.
Řekněte před shromážděním laiků „Volvo“ a skoro jistě vám zazní v odpověď sborové „velké hranaté kombíky“, následované nesměle špitaným „bezpečné“ z úst lépe informovaných členů publika.

Ano, brand identity zhmotnělá do tvarů modelu 760 musela být skvělá věc na přelomu čtvrté a poslední pětiny minulého století. Volvo prudce expandovalo na evropském i severoamerickém trhu a bezpečnost byla cestou, jak se vymezit vůči etablované prémiové konkurenci – v té době byla ochrana posádky v dnešním smyslu slova pořád ještě okrajovým tématem.

Jenže časy se mění. Auta se za posledních třicet let stala až strašidelně bezpečnými a Volvo zjišťuje, že potenciálním novým zákazníkům mimo tradiční skupiny penzistů, vystrašených maminek a bytostně konzervativních lidí nemá příliš co nabídnout. Co hůř, v reakci na slovo „bezpečný“ podvědomí dnešního Západoevropana stále častěji reaguje asociací „nudný“. A co může být horšího než být nudný ve světě, jehož spotřební návyky formuje touha po stylu a osobitosti?

Což nás konečně přivádí k samotnému předmětu dnešní recenze. Stejně jako krátce před ním Volvo C30 a Volvo S80 je i nové Volvo V70 důkazem, že stratégové švédské automobilky si uvědomují potřebu změny. Tam, kde předchozí Volvo V70 nudilo konzervativními liniemi, vystrkuje nový model ostře nabroušené hrany. Místo ušlápnuté siluety tady máme smyslně vyklenuté boky a příď, o které by ve Světě motorů napsali, že „uděluje vozu dravý (dynamický, sportovní) výraz“.

Nové Volvo V70 je přirozeně větší než staré Volvo V70
…aby mohlo být nadále řazeno do stejné třídy jako Audi A6, BMW řady 5 Touring či Mercedes třídy E. Je o 13 centimetrů delší (4823 mm), o 6 centimetrů širší (1861 mm) a o masivních 8 centimetrů vyšší.

Předchozí model nebyl nijak velkorysý, pokud jde o prostor pro nohy vzadu – to říkám jako někdo, kdo při jedné příležitosti strávil na jeho zadním sedadle téměř dvanáctihodinovou cestu. Nové Volvo V70 s rozvorem delším o 56 mm (2816 mm) slibuje zlepšení.

Volvo nabízí novou V70 s pěticí různých motorů, z nichž tři spalují benzín a dva naftu. Nejslabší pohonnou jednotkou je tradiční řadový pětiválec 2.5T (147 kW/200 k), známý nejen z vozů Volvo, ale také z fordů Focus ST a S-MAX. Následuje šestiválec 3,2 l (175 kW/238 k), který jsme poznali v nové S80.

Žádné překvapení nelze čekat ani od letitého dieselu 2.4 D (120 kW/163 k) a jen o něco méně zasloužilého D5 (136 kW/185 k). Proto se nám nemůžete divit, že nás nejvíc zajímal nejvýkonnější motor. Jde o šestiválec 3,0 l, podpořený dvojicí turbodmychadel.

Podle Volva vyžene nucené přeplňování výkon až na 210 kW/285 koní, zatímco točivý moment vrcholí hodnotou 400 Nm (navlas stejně jako Porsche 911 Carrera S nebo BMW M3 E92) už v 1500 ot./min. Na silnici se Volvo V70 nezdá být tak silné, jak naznačuje impozantní křivka točivého momentu. Rychlost nabírá relativně rozvážně, k opravdu bleskovému předjetí potřebuje čas a otáčky. Část této váhavosti má na svědomí – jinak vcelku uspokojivá – šestistupňová automatická převodovka, ale hlavním viníkem je korpulentní figura vozu: Volvo udává pohotovostní hmotnost 1765 kg.

Možná s tím má co do činění i kultivovanost přeplňovaného šestválce, která je pro benzínové motory od Volva typická a sama o sobě představuje dost dobrý důvod, proč alespoň v případě této značky zapomenout na neurvalé diesely. Potlačený mechanický hluk, jemná odezva na plyn a koneckonců i ten extrémně brzký vrchol točivého momentu znamenají, že Volvo V70 sice rychlé je (uváděné zrychlení na 100 km/h za 7,2 s a maximálka 245 km/h se nezdají být ani trochu podhodnocené), ale nepůsobí tak.

Přes 280 koní ve Volvu – to musí být o nervy, ne?
Dřívější silná Volva byla až tragikomicky bezradná, když došlo na přeměnu točivého momentu v dopředný pohyb. Poskakování předních kol, bouchání nápravy, potupné naříkání gum a občas nedotáčivost, kterou nedokázalo zkrotit ani nevypínatelné ESP – tak vypadala rychlá jízda v podání modelů jako S60 T5.

Volvo V70 T6 je však standardně vybaveno pohonem všech kol, realizovaným elektronicky řízenou spojkou Haldex. Navíc je zde nová karoserie, zdánlivě mnohem pevnější než uváděných 15% (pocit tuhosti tedy mají na svědomí spíš lépe vyřešená pouzdra náprav) a postavená okolo platformy opěvovaného Fordu S-MAX.

To z Volva ještě nedělá hračku na přetáčivé smyky, ale pokud jde o přesnost, jistotu a obratnost na náročných silnicích, představuje nová V70 ohromné zlepšení. Nedotáčivosti je překvapivě málo a přinejmenším testovaná verze s elektronickými tlumiči se dokázala po přejetí horizontu nebo boule v zatáčce rychle ustálit. Zmínil jsem elektronické tlumiče? Pak bych měl dodat, že vůbec nechápu význam režimu „Advanced“. Jediné, co po jeho stisku zaznamenáte, je zhoršený komfort odpružení.

Kvalita jízdy ostatně trápila už předchozí Volvo V70 (i když mu to nezabránilo získat si pověst pohodlného auta). Co do vytváření iluzí o kvalitě českého asfaltu je nová generace mnohem kompetentnější, nečekejte však plavnou konejšivost „éčkového“ Mercedesu.

Aha, takže Volvo V70 se zase tak moc nezměnilo, že?
Ne. Je schopnější, preciznější a na okreskách daleko méně frustrující než dříve, ale svůj neuspěchaný charakter si zachovalo v plné míře.

Dokonce i jeho největší přednosti najdete tam, kde byly vždycky. S hledáním můžete začít v kufru, jehož šířka a délka mohou v disponovaných jedincích snadno zažehnout agorafobii. Jednou si do něj ze zvědavosti vlezla kamarádka mojí přítelkyně a už ji nikdy nikdo neviděl.

Milujete-li na značce Volvo pocit, že cestujete v pojízdném obýváku zařízeném nejlepším skandinávským nábytkem, budete nové Volvo V70 T6 zbožňovat. Těžko říct, zda se o útulnost jeho interiéru víc zasloužily střízlivé tvary a čisté plochy, nebo skvostné barevné sladění plastu, kůže a dřeva. Jízdní pozici není co vytknout a sedadla výborně podepírají tělo od stehen až po zátylek. V příčném směru by ještě bylo co vylepšovat, byť boční vedení je o stupeň kvalitnější než v „američtěji“ pojatém modelu Volvo XC70.

No, myslím, že bylo řečeno dost, mohli bychom pomalu konč…
Cože? Ááá, bezpečnost. Málem bych zapomněl. Samozřejmě je tady asi devadesát šest airbagů, systém ochrany krční páteře při nárazu zezadu (WHIPS) a deformační zóny ještě spletitější než struktura kontaktů zastřeleného bosse podsvětí Františka Mrázka.

To ale není všechno. Radar v přední masce sleduje prostor před autem a když dospěje k názoru, že byste mohli do něčeho narazit, dá vám vědět zuřivým blikáním červených diod nad přístrojovým panelem. V testovaném autě nás tenhle vynález několikrát vystrašil v naprosto nekolizních situacích, aby později sveřepě mlčel, když jsme zkoumali hranice jeho (i naší) citlivosti.

Jelikož na mne už nejméně měsíc nikdo nečekal schoulen za zadními sedačkami, aby mi mohl přiložit pistoli ke spánku a donutit mě odjet na odlehlé místo v opuštěném lomu (továrně, auto vrakovišti…) za městem, cítím jisté pochybnosti také ohledně potřebnosti detekce srdečního tepu v uzamčeném autě.

Naproti tomu bi-xenony svítí jedna báseň, podsvětlení palubních přístrojů neunavuje oči a když mě větev ležící uprostřed rovného úseku silnice inspirovala k rozvernému nácviku vyhýbacího manévru, bezpečnostní pás po náhlé změně směru nekompromisně přitáhl přítelkyni do sedačky. Následně přítelkyně přitáhla moji maličkost pod krkem. Po takovém zážitku člověk hned ochotněji věří v užitečnost i těch systémů, jejichž funkční zkoušky v nejbližší době neplánuji…

Jak vidíte, s brand identity je to ošemetné.
Jakmile si nějakou vybudujete, není lehké se jí zbavit, ani když začne být trochu na obtíž.

Volvo opravdu chtělo, aby nová V70 byla jiná – nebo abychom si mysleli, že chce, aby nová V70 byla jiná, což bych snadno mohl doložit legračními formulacemi z tiskového prohlášení. A přesto jsme skončili u kufru, útulnosti a bezpečnostní výbavy. Podle současných trendů vytesaná karoserie a sedm let technického vývoje nemohly vytěsnit tradiční charakter, zakořeněný v myšlení všech zúčastněných konstruktérů, návrhářů, inženýrů a lidí z marketingu.

Je to špatně? Nemyslím. Konzervativní klientela Volva bude ráda, že si nemusí hledat jiného výrobce. Nadšence do aut může hřát u srdce, že Volvo neobětovalo tradiční vlastnosti ve snaze napodobit BMW, jak se o to snaží někteří jiní výrobci. Analytikové se budou telelit z přeživší rozmanitosti automobilového trhu. A všichni ostatní si mohou i nadále pamatovat, že Volvo je ta značka, která vyrábí bytelné hranaté kombíky.

Jirka Červenka

Měření a technické údaje