Volvo V50 a S40 D5

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Takhle modelová řada nepatří zrovna k nejčerstvějm novinkám, jediným opravdu novým prvkem je motor pod kapotou. A ten měly obě testované varianty naprosto stejný. Možná namítnete, že takový srovnávací test vůbec nemá smysl. Jenže když se nad tím zamyslíte, má možná větší smysl, než mnoho jiných.

Většina lidí má při volbě nového auta poměrně jasno o pohonné jednotce, ale trápí se nad seznamem příplatkové výbavy. Co si vybrat a co raději vynechat? Spoustě lidí už došlo, že dvacetipalcová kola s pneumatikami profilu 325/10 jim příliš jízdního komfortu neposkytnout, ale kde je hranice? Co ještě zvládne podvozek odfiltrovat?

To samé může platit o některých záležitostech v interiéru. Bude kožené čalounění vypadat dost dobře, aby se příplatek opravdu vyplatil? Funguje navigace tak jak má? Nebudeme asi schopní odpovědět na všechny otázky, ale když už se stala ta náhoda, že jsem v krátkém období řídil špičkově vybavenou S40 a jen o něco málo skromnější V50, byla by škoda z toho nevytřískat alespoň pár odpovědí.

Velikán v přídi

Nejdřív ale o motoru. Pětiválec o objemu 2,4 litru s přímým vstřikem Common rail je sám o sobě prvotřídní. Chválil jsem ho už v souvislosti s modelem S60 a pokud jde o XC90, trvám dokonce na tom, že je to nejlepší volba z celé řady pohonných jednotek. A když je s tímhle motorem živá i taková masa kovu, jako zmíněné luxusní SUV, asi si dokážete představit, co to dělá v malém sedanu či kombíku.

Jízdní výkony opravdu nejsou tím, na co byste si stěžovali. Jediný mírný problém představuje fakt, že Volvo zatím S40 i V50 v nejsilnější dieselové variantě nabízí pouze s automatem. Většině lidí to asi bude vyhovovat, ale pokud budete chtít využít přebytek pružnosti dé pětky, mám takový pocit, že bude lepší počkat si na manuál. Automat se totiž při akceleraci občas chová mírně zmateně, podřazuje o zlomek déle, než by bylo milé… Když už jsme byli u té pružnosti, D5 má 180 koní a plných 350 Nm. Vrchol točivého momentu sice přichází na moderní diesel poměrně vysoko – v 3250 otáčkách – ale ve skutečnosti stačí počkat, až se s poměrně hlasitým hvízdáním roztočí turbodmychadlo a pak už máte krouťáku kolik potřebujete.

Pochopitelně platí i obvyklý argument nafťáků – spotřeba se i při svižné jízdě drží kolem osmi litrů, při umírněné pod 7,5 a pokud máte sklony k sebemrskačství, určitě jí udržíte i o hodně níž.

Jeden problém tu ale je. Poznáte ho hned při nastartování a pokud otevřete kapotu, bude vám jasný i jeho důvod. D5 je v malém motorovém prostoru doslova natěsnaná a na extra zvukovou izolaci prostě nezbylo místo. V S40 a V50 je tenhle motor slyšet znatelně zvučněji, než ve větších Volvech. Dokonce do té míry, že to občas může trochu obtěžovat. Nebyl by to takový problém, kdyby Volvo nemířilo do exkluzivního segmentu, kde musí bojovat například s trojkovým BMW. V tom je větší ticho, ať už máte pod kapotou dieselový dvoulitr, nebo třílitr.

Švédský design není jen IKEA

Na druhou stranu, spousta lidí nějaký ten hluk navíc ráda vydrží kvůli designu. Severský design je pojem sám o sobě a Volvo se v poslední generaci dokázalo už zcela oprostit od původních pravoúhlých krabic, které si pamatujeme z doby před dvaceti lety. Na nejmenších Volvech (a to i po příchodu hatchbacku C30) budete pravý úhel hledat těžko, všechno je decentně zaoblené a vyvážené. Co se týče vzhledu karoserie, vyhrává to u mě Volvo na celé čáře – nad bavorákem, audinou i mercedesem.

To samé platí o interiéru. „Plovoucí“ středová konzola se stala ikonou a i po několika letech vypadá pořád zajímavě. Na výběr je ze tří typů: imitace dřeva pro tradicionalisty, průhledný kouřový plast pro milovníky technostylu a leštěný hliník pro příznivce moderní elegance. Jenom jeden osobní poznatek: za konzolou je sice volné místo a odkládací prostor, ale řidič ho (alespoň za jízdy) rozhodně nevyužije. Ale i přesto bych tu konzolu do auta chtěl.

Co může způsobit jeden palec

Dostáváme se k přímému srovnání mírných odlišností dvou testovaných aut. Nejmarkantnější rozdíl je pochopitelně v druhu karoserie. V dnešní době a v téhle kategorii už kombík neznamená nutně volbu pro lidi, kteří potřebují velký kufr, je to spíš otázka image. Malé kombi naznačuje aktivní styl života a jen málokdy je vidět kombík naložený „po střechu“. Ve spoustě případů také platí, že kombi vypadá po designové stránce trochu vyváženěnji, než sedan, ale u Volva tomu tak není. Sedan i kombi se dají označit za velmi pohledné. V našem případě navíc sedanu výrazně pomáhá agresivní bodykit a výrazná rudá barva. Dokážu si představit, že tenhle až arogantně troufalý vzhled naláká dost zákazníků, ale skrývá se v něm jedno z největších nebezpečí – šroubovaná osmnáctipalcová kola sice vypadají úžasně, ale auto je na nich příliš tvrdé. I menší nerovnosti uslyšíte a ucítíte, protože rázy projedou celým autem. Co je horší, v zatáčkách má auto tendenci na hrbolech odskakovat do strany.

Je neuvěřitelné, jak velký rozdíl může znamenat jeden palec. Sedmnáctipalcová kola na kombíku zajišťují nesrovnatelně příjemnější jízdu, přestože k větším Volvům jí ještě kapka poddajnosti schází. A v tom je možná největší potíž tohohle Volva. Není tak pohodlné, jak jsou lidé u téhle značky zvyklí a zároveň nenabízí sportovní svezení. Ve volantu není cítit vůbec nic a do jistoty mercedesu nebo BMW v rychlých zatáčkách má Volvo taky daleko. Tím nechci říct, že by je neumělo projet rychle, jen s řidičem nekomunikuje, takže hranice jízdních schopností se hledá dost obtížně.

Rozmyslete si, co potřebujete

Ne každý řidič ale potřebuje „ukecaný“ volant, spousta jich upřednostňuje pohodlnou, rychlou a pružnou jízdu v designově reprezentujícím autě. I za takovou věc se ale dnes poměrně draze platí. Posuďte sami – nejlevnější V50 s motorem D5 stojí plných 948 tisíc, nejvyšší stupeň výbavy, zvaný Summum, už přijde na 1 141 000 Kč. Černá V50 ovšem měla na palubě ještě příplatky v hodnotě dalších 130 tisíc a plastový bodykit a velká kola červené S40 přihodí další nezanedbatelnou částku. Nutno ovšem říct, že u některých německých výrobců zaplatíte za příplatky ještě nesrovnatelně vyšší částky.

Jde prostě o to, co od auta očekáváte. Volvo dokáže zdatně vyplnit mezery, které zbydou po „sportovněji“ orientovaných, ale často na pohled nudných němcích. Více takových automobilek!

Honza Koubek

Měření a technické údaje