Volvo C70 T5 a D5

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Byla to náhoda, že jsme benzínovou a dieselovou verzi toho samého auta dostali dva po sobě následující týdny. Jenže takovou náhodu je třeba patřičně využít a tohle byla skutečně ideální příležitost zjistit, jestli prazvláštní spojení „dieselový kabriolet Volvo“ vůbec dává nějaký smysl – zejména když můžete mít benzínovou verzi.

Ideální začátek

Nejdříve jsem ovšem na pár dní nastoupil do červené C70 se znáčkem T5 na zádi. Počasí mi docela přálo, podzimní vzduch už sice začal povážlivě chladnout, ale celý víkend většinou svítilo slunce, takže jsem absolvoval nemálo jízd se staženou střechou. A propos, střecha. Už jsme v redakci měli skoro všechny ostatní Transformers, chci říct kabriolety s plechovou skládací střechou, ale Volvo C70 patří k těm nejlepším a to hned ze dvou pohledů. Zaprvé vypadá opravdu dobře, ať už je střecha nahoře, nebo v kufru. To je především zásluha samotného způsobu jejího skládání – střecha je totiž rozdělená na tři díly, takže může být o něco delší a čelní sklo tudíž nemusí zasahovat až nad hlavy pasažérů, což by na pohled působilo disproporčně.

Druhý důvod, proč C70 označuji za nejlepší, je mechanické divadlo, které se při skládání odehrává. Pokud vás jenom trochu fascinuje robotika, z tohohle budete nadšení… Díly střechy se složí na sebe jak poličky z IKEA a zajedou do velkého kufru – který tím bohužel zmenší přesně na polovinu. Se střechou nahoře máte k dispozici 404 litry, což je nejvíc mezi konkurenty, po složení ale pouze 200 litrů, což je naopak nejméně. A to pro mě znamenalo skutečný problém, ale k tomu až později.

Pětiválcový skvost

O víkendu jsem se soustředil především na motor. Věděl jsem, že na druhé auto budu mít celý týden a dokonce budu mít víc šancí se s ním sžít, než mívám obvykle. Benzínový pětiválec s turbodmychadlem je poklad. Úplně nejlépe je to možná cítit ve Fordu Focus ST, který k němu přidává geniálně naladěný podvozek, ale jeho kouzlo ucítíte i ve Volvu. Má podmanivý zvuk, táhne jako lokomotiva a jeho neuvěřitelná pružnost vám umožní zařadit šestku a vypořádat se s většinou silnic první třídy, pokud nejsou skutečně hodně zakroucené. 320 Nm přichází již v 1500 otáčkách, což je srovnatelné s kdekterým turbodieselem.

Je ale na místě varování – tohle Volvo, i kdyý vypadá opravdu pěkně a sportovně, rozhodně není žádné nářadí na briskní zdolávání okresek. Když to s plynem přeženete a budete mít vypnutý protiprokluz, přední pneumatiky budou mít velký problém dostat sílu na silnici. Spíš budou jen zbůhdarma pálit vzorek a nervózně škubat volantem. Je lepší nechat elektroniku zapnutou a místo agresivního dupání na plyn se nechat vézt na vlně krouťáku. Řazení jde krásně z lehka a upřímně řečeno – celá aura tohohle auta vybízí spíš k pohodové jízdě, takže je všechno v naprostém pořádku.

Karta se obrací

Pondělek byl dnem, kdy jsem měl přesednout z T5 do D5 a zároveň dnem balení. S dieselovou verzí jsem si totiž naplánoval opožděnou svatební cestu do hor na severovýchodě Čech. Když si domluvíte dovolenou s kabrioletem, říkáte si o problém a když jsem se ráno vzbudil, bylo pochopitelně zataženo, pršelo a teplota klesla o dobrých pět stupňů. Ani mě tedy příliš nemrzelo, když se naše bagáž nevešla do dvěstělitrového prostoru, který by nám umožnil jet se střechou dole. Celou cestu pršelo, ale složitá střecha pochopitelně nepustila dovnitř ani kapičku. Ani při dálničních rychlostech se neprojevovala přílišným aerodynamickým hlukem, takže jsme si mohli užívat skvělého sterea Dynaudio.

Jistě, je za příplatek, ale pokud máte rádi muziku, vážně o něm přemýšlejte. Jeho 12 reproduktorů a subwoofer dokážou přednést vaší oblíbenou hudbu bez výraznějšího zkreslení i opravdu hlasitě, což při jízdě se staženou střechou oceníte.

Jde to i bez střechy

Počasí se příliš neumoudřilo ani v dalších dnech, nicméně alespoň přestalo vytrvale pršet. Když tedy na chvíli vykouklo slunce a já navzdory venkovní teplotě okolo deseti stupňů stáhnul střechu, novomanželka nic nenamítala, že prý aspoň na chvíli. Bohužel jsme k autu nedostali větrnou zábranu, která se roztáhne přes nepoužívaná zadní místa a výrazně utlumí turbulence vpředu, ale i tak mě Volvo příjemně překvapilo. Jistě, měli jsme na sobě sportovní bundy a teplé pokrývky hlavy, ale do nějaké osmdesátky (kterou na horských silnicích překročíte jen zřídka) a s naplno puštěným topením jsme bez střechy absolvovali většinu cest po zbytku týdne. A neodstonali jsme to, dodávám pro jistotu.

Jak už jsem psal výše, podvozek C70 není určený ke sportovnímu ježdění. Na druhou stranu to ale zase není ždáná rozměklá rozhoupaná bárka. Ve srovnání s minulou generací C70 je tuhá jako skála – Volvo tvrdí, že torzní tuhost je na úrovni S40 a já nemám důvod tomu nevěřit. Jistě, rám čelního okna se na nerovnostech trochu klepe a monumentální tuhosti VW Eos nedosahuje, ale je to více než snesitelné. I když skutečně sportovní jízdu nezvládnete (tím spíš, pokud máte pod kapotou diesel), netvrdil bych, že je C70 úplně nezábavná.

Důkazem budiž věta, kterou pronesla moje novomanželka, když jsme se z východní strany blížili k Liberci po skutečně nádherně zakroucené kvalitní asfaltce: „Uvědomuješ si, že tohle není playstation, viď že ano?“ Jde prostě jen o to nejet příliš rychle a nechat podvozek pracovat v rytmu zatáček. Chvíli trvá, než na to přijdete, protože řízení se sice zdá tuhé, ale to je jen odpor posilovače, skutečné informace od předních kol v něm nehledejte. Když to překonáte a přimhouříte oko nad trochu příliš razantním vracením volantu do přímé polohy, jde to. Ano, bavil jsem se docela dobře.

Jde jen o spotřebu?

A co tedy ten diesel? Naftu nabízí i spousta přímých soupeřů, ale musím přiznat, že mi představa naftového kabrioletu pořád moc nejde do hlavy. Nejspíš je to tím, že si spíš představuji sportovní roadster, zatímco většina těchto aut je určena na pohodovou jízdu, při které diesel stačí.

Není pochyb o tom, že táhne velmi uspokojivě, stejně jako není pochyb o tom, že s ním bude cestování výrazně levnější, než z žíznivou T5. Jenže po nastartování také nemůžete popřít, že je slyšet výrazně víc, než jeho benzínový protějšek. Klapot sice není nijak přehnaný a při plynulé jízdě ho téměř neslyšíte, ale při akceleraci se ozve nepříjemně nemelodické dunění. Možná by to tak nevadilo, kdybych před pár dny nejezdil s tím úchvatně vyjícím benzíňákem…

Přestože mi Jirka neustále podsouvá, že v redakci jsem to já, kdo nafťáky brání tělem i duší, není to tak úplně pravda. Dokážu pochopit lidi, kteří si je koupí, alespoň v některých autech. A přestože moje volba by v případě C70 padla jednoznačně na benzín, vůbec mě nepřekvapuje, že D5 je s výraznou převahou prodávanější model. Je prostě úspornější, s tím se nedá nic dělat. A lidé dnes mají úsporné věci rádi. Navíc, zásadní nevýhody dieselu, tedy hlučnost při zátahu a ve srovnání s přeplňovaným benzínem přece jen i výrazný výkonový handicap jsou do velké míry potlačeny zaprvé automatickou převodovkou a zadruhé (a především) způsobem, jak na vás C70 působí.

Když usednete do skandinávsky minimalistického, ovšem velmi elegantního interiéru, jako by vás uklidňovala. „Ber to s klidem, žádný spěch, užij si plavbu.“ A k tomu se hodí i dieselový motor, pokud nejste za krásný zvuk T5 ochotní platit pár litrů navíc každých 100 km.

Honza Koubek

Měření a technické údaje