Škoda Roomster 1.4 16V

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Dovedu si představit, že spousta čtenářů na tenhle článek klikla okamžitě, když jejich mozková kůra na obrázku rozeznala povědomé tvary Roomsteru. Ano, nebudeme si zastírat, že tohle auto je pro většinu čechů nejdůležitější novinkou letošního roku.

Není divu. Takovéhle auto Škoda ještě nikdy nevyráběla a možná je proto dobře, že má úplně nové jméno. Otázkou je, jestli muselo být nutně anglické, ale doba je holt zřejmě taková.

Moc dobře také vím, že tenhle článek bude číst i spousta lidí, kterým se Roomster apriori nelíbí. Jeho design je skutečně kontroverzní a motoristickou veřejnost prudce rozdělil na dva tábory: jedni ho označují za ošklivý a jeho designery posílají na oční, druhým se líbí. Přiznám se, že jsem v druhém táboře. Možná ale nemám úplně nejobjektivnější důvody: především jsem rád, že se Škodovka vyhrabala z bahna průměrnosti a konzervativismu, ve kterém vězí třeba nová Octavie. Jistě, je to velmi dobré auto, dokonce doporučeníhodné… ale vypadá skoro jako facelift první generace. Není na ní nic nového, zajímavého, neotřelého.

Zato na Roomsteru je nového všechno. Největší vlnu diskuzí bezesporu vyvolává ztvárnění boků vozu. Boční okna s nestejně vysokou spodní i vrchní hranou opravdu na první pohled působí trochu zmateně… Ale stačí se na auto zadívat trochu pozorněji a určitý řád tam bezesporu najdete. Linie, které vedou od zakulacené přídě, na okna jasně navazují. Optické rozdělení přední a zadní části je navíc záměrné. Škodovka tím chce naznačit, že přední sedadla jsou „Driving room“, neboli prostor pro řízení, umocněný okny stylizovanými do tvatu kokpitu letadla, zatímco zadní část vozu tvoří „Living room“, čili prostor pro život.

Reklamní slogan v praxi

A skutečně, když nastoupíte do auta, zažijete dva kontrastně rozdílné pocity – podle toho, kterými dveřmi se tam dostanete. Pokud usednete na přední sedadlo, které se dá spustil poměrně nízko, obklopí vás jednoduchá palubní deska a boční okno se zaobleným spodním rohem vám dodá pocit bezpečí.

Naproti tomu na zadních sedadlech se octnete ve vzdušném prostoru, kam rozměrnými bočními okny proudí spousta světla. Skvěle vidíte i dopředu, protože zadní sedadla jsou o 5 centimetrů výš, než ta přední. Když na takhle vysoký sedák upevníte autosedačku s dítětem, bude díky nízké hraně zadního bočního okna dobře vidět ven – a když dítě vidí ven, neudělá se mu špatně tak často, jako v opačném případě.

Prostě a jednoduše, tohle auto navrhovali lidé, kteří u toho používali nejen skicák, tužku a počítač, ale také vlastní mozek a zkušenosti. Jaké si třeba myslíte, že má hlavní specifikum typický český zákazník? Možná to zní docela úsměvně, ale: když uvažuje o koupi nového rodinného auta, zajímá se často především o objem zavazadlového prostoru. Jen se zkuste zeptat několika lidí ve svém okolí – a teď nemyslím motoristické nadšence, kteří znají jen italské automobilky, ale běžné, „zodpovědné“ otce od rodin. Zjistíte, že „kufr je prostě potřeba“. Dobrá, odhlédněme od faktu, že to o onom typickém českém řidiči hlásá „jsem nudný až běda“ a podívejme se na Roomster.

Prověřený systém v českém podání

Zadní sedadla se dají nezávisle sklápět, nebo dokonce úplně vyjmout. Jistě, nic nového, ale určitě to potěší. Prostřední sedadlo není plnohodnotné, na delší cesty to moc není. Ale pokud pojedete jen ve čtyřech, představuje velkou výhodu. Můžete ho totiž vyndat, hodit do kufru, nebo nechat v garáži a obě postranní sedačky posunout každou o 11 centimetrů do středu auta. Zadní pasažéři mají rázem spoustu místa kolem ramen. A pak stačí zatáhnout za páku pod sedákem a sedačka odjede o 15 cm směrem vzad.

To znamená, že si velmi pohodlně sednu sám za sebe, což dále znamená, že běžný člověk, který na rozdíl ode mě nemá skoro dva metry, bude mít místa přímo buržoazní nadbytek. A v tomhle luxusním uspořádání bude v zavazadelníku ještě 450 litrů – pořád víc místa, než ve Fabii Sedan.

Roomster není dodávka!

Pokud paříte mezi nadšené stěhováky-amatéry, stačí se pomocí červených páček zbavit i krajních sedaček a Roomster se změní na dodávku o objemu 1780 litrů. Jedním dechem ale dodám, že Roomster v žádném případě dodávka není.

To je totiž věc, která mi už neuvěřitelně leze na nervy. Spousta lidí Roomster neúnavně srovnává s vozy typu Berlingo, Partner, Kangoo a podobně. Je mi jasné, proč tomu tak je: z boku mají trochu podobnou siluetu. Jenže tím veškerá podobnost končí a kdo tvrdí opak, neví o autech zhola nic. Dotknu se jen dvou nejzásadnějších rozdílů: Roomster není na rozdíl od zmiňovaných vozů montovaný ve Francii, takže nevrže, funguje mu elektroinstalace a vůbec se nezdá, že by se nejpozději za dvě minuty mělo něco porouchat. Zadruhé, Kangoo a spol jsou dodávky, v průběhu svého života předělané na rodinná auta, kdežto Roomster je jako rodinné auto vyvíjený. Odpovídá tomu jeho konstrukce a zejména pak jeho podvozek.

Roomster je první škodovkou, na které se uplatňuje modulární systém. To znamená: zapomeňte na platformy. Přední modul je z Fabie, zadní náprava má svůj původ v první generaci Octavie. Mezi tím je nový podlahový modul. Výsledkem je rozvor delší, než má současná Octavie a zadní rozchod o 64 mm širší, než přední. Všechny tyhle věci mají zázračný efekt na jízdní vlastnosti. Ne, o sportovní jízdu tu opravdu nejde, ale na svou výšku (1607 mm) se Roomster v zatáčkách skoro nenaklání a dlouhý rozvor pomáhá typicky rozdrásané české asfaltky doslova vyžehlit. Nízká poloha za volantem umocňuje pocit boční stability a širší zadní náprava v zatáčkách obstará dostatek přilnavosti.

Čtrnáctka stačí, ale tak tak

Když se Roomster v čechách poprvé představoval novinářské veřejnosti, ukořistil jsem ke zkušební jízdě oba nejsilnější motory – benzínovou šestnáctistovku a starý známý turbodiesel 1.9 TDI. K tomuto testu jsem si tedy záměrně objednal benzínový motor o objemu 1,4 litru, protože bude velmi pravděpodobně častým kompromisem zákazníků mezi cenou a výkonem.

„Čtrnáctka“ má výkon 86 koní a upřímně řečeno, označil bych jí za nutné minimum. Na Roomstera stačí tak akorát, pokud budete chtít udržet vyšší průměrnou rychlost v členitějším terénu, počítejte s častým vytáčením motoru a zvýšenou spotřebou. Když se budete mírnit a nebudete motor týrat, odveze vás do cíle za osm litrů na 100 km. V tříválcové 1.2 HTP jsem nejel, ale přesto si dovolím pochybovat o její obhajitelnosti. Aby nevznikla mýlka: ten motor je ve skutečnosti velmi dobrý, ve Fabii se s městským provozem dokáže popasovat se vztyčenou hlavou, ale Roomster je přece jen výrazně větší a těžší.

Pokud jde o ovládání auta, nemám Roomsteru vůbec co vytknout. Volant je příjemně vyvážený a přesný, brzdy účinné, řazení přesné a hladké… jen mi občas scházela šestka, ale šestikvalt by auto zbytečně prodražil.

Za povedené věci je normální platit

Dostáváme se k jádru dalšího sporu – k ceně. Roomster s tímhle motorem začíná se základní výbavou na 370 tisících. Dvě nejvyšší výbavy, Sport a Comfort, se stále ještě vejdou pod 450 tisíc. Přesto se najde spousta lidí, kteří dokážou nad touhle cifrou koulet očima a kroutit hlavou a pak z nich vypadne kouzelné zaříkadlo: „To je na škodovku moc.“

Prostě to vypadá, že někteří kolegové motoristé se zasekli v dobách polokomunistických Favoritů a odmítají uznat, že když někdo postaví konkurenceschopný výrobek, může – ba musí – si za něj říct o odpovídající cenu. A faktem je, že dnešní škodovky se konkurence rozhodně bát nemusí. A jestli se ještě mohu vrátit k té ceně: Ford Focus C-Max, který se za rovnocenného konkurenta rozhodně považovat dá, začíná v základní výbavě (i když, pravda, až s motorem 1,6 litru) na půl milionu… Levnější MPV se samozřejmě sehnat dá, například Citroën Xsara Picasso. Jenže ta má už nějaký ten křížek na hřbetě a s kvalitou je také někde jinde.

Musím přiznat, že se mi s Roomsterem jezdilo opravdu dobře. Potěšilo mě, že se za neotřelým a odvážným designem stále skrývá poctivě vyrobená, bytelná a veskrze praktická škodovka, jak jsme si za posledních pár let už stačili zvyknout. Jistě má několik chybiček, ale celkově tvoří velmi povedený mix dovedností a stylu. Trochu jsem se obával, aby mé hodnocení nezavánělo zbytečným (a v tomto případě dost prázdným) patriotismem, ale stačí nahlédnout do zahraničního tisku. Dokonce i v Anglii, kde si se škodovkami většinou neberou žádné servítky, nešetří kolegové uznáním a občas přihodí i nějaký ten superlativ. Roomster se podařil a má velkou šanci na úspěch.

Bude ovšem velmi zajímavé sledovat, jak si povede ve své domovině. On totiž český zákazník, kromě toho, že ho zajímá objem kufru, také často dbá na „tradiční hodnoty“. A Roomster je auto pro moderně smýšlející lidi, ne pro konzervativce.

Honza Koubek

Měření a technické údaje