Škoda Octavia 1,9 TDi

Zákulisní informace říkají, že nová Octavia čekala v záloze několik let na dobu, kdy začne opadávat zájem o starou řadu, než se sama přihlásila o slovo. Pro Škodu se jedná o stěžejní model, se kterým si nemůže dovolit krok vedle, a podobně jako v případě trojkové řady, se kterou zachází BMW ze stejného důvodu jak v rukavičkách, je na první pohled i nová Octavia pouze evolucí předchozích tvarů. Když jí postavíte vedle staré verze, rozdíly jsou mnohem patrnější, hlavně v přední části, která je dnes střízlivě začištěná a vypadá, jako kdyby byla vytesaná jemným dlátem z jednolitého kusu materiálu. Změnila se i ze zadního a bočního pohledu, ale na silnici toho z dálky moc nepoznáte, tím spíše, pokud nemáte bezprostřední možnost srovnání. 

Uvnitř to je zcela jiný příběh a interiér nemá s tím starým skoro nic společného. Při prvním nasednutí můžete hned odmávnout jakékoli pochybnosti o jeho aktualitě. Ano, tohle je jiné auto. Až na páčky, některé spínače a tvar přístrojů je vše nové nebo výrazně přepracované. Sedačky jsou mnohem užší a mají blíže ke středu, což zlepšuje ochranu pasažérů při bočním nárazu (čím dále jste od bodu srážky, tím lépe). I sedáky jsou delší a nové je i příplatkové čalounění s kombinací látky a kůže, které ve verzi Elegance vidíte na fotkách. Světlý odstín sedadel a výplní dveří je však spolu se stejně zbarvenými koberečky určený spíše pro mediální fotky než pro praktický život, ale vybírat můžete přirozeně i z jiných barev.

Škoda Octavia II fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Vystouplý a široký středový panel navozuje pocit robustnosti, který se ještě několikrát v celém autě opakuje. Povrchové zpracování plastů palubní desky má hodně do sebe a svou texturou a tvrdostí se pohybuje někde mezi Alfou Romeo a BMW. Vedle toho jsou však madla dveří zachovalá z předchozí řady zbytečně lesklá. Za to gumovaný povrch na zadní straně vnitřních klik je příjemným detailem a při každém dotyku vám připomíná to, že Octavia celkově postoupila o příčku výš.

Jestliže museli majitelé staré verze poslouchat stálé narážky na nedostatek místa na zadních sedadlech, tentokrát se karta obrací a dnes je to nová oktávka, která se může ostatním smát. I v případě, že přední sedačky obsadí cestující vysokých postav, na zadních místech stále zbývá dostatek prostoru, a to nejen před koleny, ale i nad hlavou. Prodloužení karosérie o sedm centimetrů splnilo plně očekávání a Octavii může hřát i vědomí nadměrně velkého kufru, který má i ve standardní podobě objem 560 litrů.

Devatenáctistovkový turbodiesel v testovaném modelu patří ve své kategorii s výkonem 105 koní k průměrně silným motorům, ale v kombinaci s příjemně odstupňovanou a také velmi hladkou převodovkou to na třináctisetkilogramovou hmotnost stačí. Tu současnou televizní reklamu s narážkou na adrenalinovou jízdu si ale mohla škodovka schovat až na verzi RS.

Škoda Octavia III fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Nástup výkonu je u motoru mnohem plynulejší než dříve, obzvláště v porovnání se silnějšími řadami turbodieselů čerpadlo-tryska od VW. V minulosti se také hodně diskutovalo o tom, že tento typ konstrukce je všeobecně hlučnější než common-rail, ale osobně jsem měl vždy pocit, že naftové motory v Octaviích mají příjemný kulatý zvuk a to samé platí i pro novou verzi.

Vedle prodlouženého rozvoru, díky kterému je uvnitř více místa, je hlavní změnou na podvozku nová víceprvková zadní náprava, se kterou je auto mnohem jistější na nerovném povrchu. Tlumení rázů od kol má na kostkách a dírách vysokou úroveň a cestujícím v Octavii dává ještě příjemnější a také bezpečnější pocit ze svezení než doposud.

Za volantem je situace ale trochu jiná, ale z těch nesprávných důvodů. Samotný volant má v podélném i svislém směru velký rozsah nastavení a najít správnou polohu nedělá žádné potíže. Problém je spíše v novém elektrickém posilovači řízení, který Octavii v tomto případě obírá o veškerý cit. Volant je totiž natolik utlumený, že se do něj nepřenáší nic ze silnice, což bylo patrně cílem, ale zároveň tím přišel o všechnu citlivost. Jistě, cítíte v něm zatížení v zatáčkách a jde příjemně do ruky, ale tím to končí.

Zároveň je k tomu třeba dodat, že si na to rychle zvyknete a po několika dnech vám to nepřijde tak divné, ale když pak skočíte do jiného auta, otevře vám to oči. Jediné plus, které v tom možná uvidíte, je to, že máte za volantem pocit, že řídíte mnohem větší a těžší auto.

Pokud jde o jízdní vlastnosti, Octavia vrhá všechnu energii na to, aby byla v rukou libovolného řidiče co nejbezpečnější. Ruku v ruce se zábavností to zrovna nejde, ale výslednou nedotáčivost jí není třeba zazlívat. Svým osobitým způsobem je pro ní největším komplimentem možná to, že ať v ní jedete seberychleji, nikdy nemáte pocit, že jste v nebezpečí. Pneumatiky mají samozřejmě svůj limit a na nerovné silnici přijde okamžik, kdy vám podvozek začne říkat, že by to nemuselo dobře dopadnout, ale představa bezprostředně hrozící katastrofy vás jaksi míjí. Možná to je i tím řízením.

Až na ten nevýrazný pocit ve volantu představuje Octavia ve všem opravdu vynikající hodnotu. Je sice dražší než stará řada, ale také o dost lepší, a to jak svou kvalitou a příjemným ovládáním všech funkcí, tak i moderním vzhledem, se kterým má na pár let zase vystaráno. Není to sice nic extravagantního, ale když byla předchozí řada tak populární, Škoda nechtěla riskovat a vsadila na jistotu.

A na jistotu vsadí i hodně zákazníků, kteří se zaslouženě rozhodnou pro Octavii.

Marek Nastoupil