Mini Cooper S

Znovuzrozený Mini představuje v posledních třech letech své novodobé historie čítankovou ukázku toho, jak má vypadat úspěšné retro. Vlastní ho BMW, ale stále se vyrábí v rodné Anglii, stejně jako další bavorská akvizice Rolls-Royce. Je žádaný, všude se líbí a statisíce lidí po celém světě za něj dnes rádi platí prémiovou cenu. Mezi malými auty je nejdražší, ale i v nejnižším provedení vypadá atraktivně, což se o řadě dalších značek a modelů říct nedá.

Název vrcholného provedení Cooper S je sportovní vlastně nadvakrát. Cooper je v hierarchii Mini na druhém nejvyšším místě a přidané S sice můžete číst jako „sportovní“, ale ve skutečnosti anglicky označuje přítomnost kompresoru – „supercharged.“ Díky němu si mohl Mini ponechat šestnactistovkový objem a přesto se dostat přes hranici sta koní na litr.

O kompresoru víte po celou dobu, co jste za volantem, a to nejen proto, že v porovnání s klasickým Cooperem zvyšuje výkon skoro o padesát koní. Motor ze sebe vydává to nejlepší úderem čtyř tisíc otáček a při každém přidání plynu začne charakteristicky bzučet. Jeho vysoký tón ale výborně vyvažuje zadní dunění a prskání od výfuku.

Dvojité kulaté a zaoblené koncovky mají své místo ve středu nárazníku, což je jeden z poznávacích znaků Cooperu S. Vpředu plní podobnou funkci i prolis a průduch na kapotě, který přivádí vzduch k mezichladiči umístěném těsně pod ní. Z boku poznáte nejrychlejší verzi i podle znáčku na předních blatnících, snížené světlé výšky a sedmnáctipalcových kol, obutých do rozměru 205/45. Cooper S si navíc můžete objednat i v metalízových odstínech, které jsou omezeny pouze na něj. To samé platí i pro povrch palubní desky v matném hliníkovém provedení.

Interiér je s obřím středovým rychloměrem ojedinělým zjevem mezi současnými malými auty, ale většině lidem se díky tomu velmi zamlouvá. V jeho prospěch hovoří i použití kovových páčkových spínačů na středovém panelu, se kterými hraje na strunu britské automobilové historie.

Sporná je otázka zadních sedadel, na kterých se napříč pohodlně usadí jen jeden pasažér. Zadní sedačky sice poskytují potřebný komfort, ale chybí jim prostor pro kolena a při zachování pohodlné polohy za volantem je třeba počítat s tím, že prostor v interiéru je v podstatě rozvržený na 2+1.

Proslule pohotové chování na silnici je předností Mini už pětačtyřicet let a v případě Cooperu S a jeho tvrdšího podvozku je navíc doprovázené silným dojmem z toho, že se skoro nenaklání ani při velmi rychlých změnách směru. V praxi dělá tento rys divy pro sebedůvěru za volantem a schopnosti podvozku vám brzy posunou hranice očekávání o velký kus dál. Nejde jen o jeho pevnost a kola vystrčená do rohů, ale i o pocit ze všeho ostatního, s čím máte uvnitř kontakt. Od volantu přes pedály až po převodovku, ze všeho je cítit taková odolnost a bytelnost, že vás nemusí trápit špatné svědomí, když chytíte auto pod krkem a začnete si říkat o všechno, co umí.

Na otevřených silnicích se ovládá stejně dobře jako v nepřehledných serpentinách a za každé situace si s ním můžete opravdu užít. S vypnutou stabilizací jsou přechody mezi nedotáčivostí a přetáčivostí velmi jednoduché a když využíváte plný rozsah otáček a pracujete plynule s volantem, můžete přesně regulovat i rychlost, se kterou se stáčí kolem svého středu.

Poloha brzdového a plynového pedálu je výborně nastavená a brzdy nepřestávají fungovat ani při vysoké zátěži, do které je silným zrychlením uvádí nadšený projev motoru. Na plynový pedál je ale při rychlé jízdě nutné šlapat při řazení s malým předstihem, aby se po vypuštění spojky nezadusil motor.

Všechny správné rysy sportovní jízdy tu jsou zkrátka pohromadě, včetně tuhé šestistupňové převodovky, která se uvolní až při častém a rychlém řazení. Schopná je i ruční brzda, se kterou si můžete podle nálady oživit průjezdy ostrých zatáček.

Šestý stupeň se hodí výhradně pro dálnice, protože na zábavných silnicích byste se při maximálním nasazení neměli přes pětku nikdy dostat. Zdravě vytočená čtyřka vás stejně vynese až ke sto padesáti a zařazením šestky se připravujete o pohotový výkon. Spotřeba se v takovém případě hravě přehoupne přes patnáct litrů na sto, ale pocit z opravdu překvapivé rychlosti vám to každým kilometrem plnohodnotně vynahradí.

S dvanáctitisícovým příplatkem za metalízu a několika dalšími doplňky se cena testovaného auta dostává přes sedm set tisíc korun. Na malé auto pro dva se to zdá být opravdu hodně, ale první dlouhé svezení vám bezpečně upraví názor. S tovární úpravou Works s výkonem 200 koní musí být nedostižný a konkurencí mu v budoucnosti může být jen připravovaná Fiesta RS.

Marek Nastoupil