Mercedes-Benz CLS 320 CDI

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Možná si říkáte, co tu tohle auto dělá. Poprvé se u prodejců objevilo už v roce 2004 a od té doby se toho na něm zas až tolik nezměnilo. Tak proč ho testovat?

No dobrá, já se tedy přiznám – bylo to víceméně ze sobeckých důvodů. Měl jsem totiž smůlu a do CLS jsem se v době jeho uvedení prostě nedostal. Unikalo mi celé ty dlouhé tři roky a když se nedávno objevilo v testovací flotile Mercedesu s motorem 320 CDI, neváhal jsem ani vteřinu.

Podvozek CLS je z větší části převzat z Mercedesu třídy E, ale co se týče designu, nemohou si snad být dále. Zaprvé, CLS je o masivních 104 mm delší a zadruhé… no prostě, jen se na něj podívejte! V době svého uvedení na trh působil jako ufo, jako koncept, nebo nějaký americký zakázkový custom. Dlouhá, nízká příď (být auto představené o rok později, pravděpodobně by neprošlo požadavky na ochranu chodců), strmě sklopené čelní i zadní sklo, zakulacená střecha, nizoučká boční okna a úchvatně zkosená záď – to všechno dává dohromady obraz tak mučivé krásy, až by jednomu zvlhly oči. Celek vypadá agresivně a divoce, ale zároveň elegantně. Kdyby James Bond odjakživa nejezdil s Astony, ale s Mercedesy, tohle auto by mu postavili přímo na míru.

Vzhled ovšem trochu klame: CLS je na tom ve skutečnosti aerodynamicky o něco hůř, než třída E, a navíc má ještě o něco menší kufr (505 litrů vs 540) s menším nakládacím otvorem. Když už jsme u té praktičnosti, na zadních sedadlech to s místem pro nohy a především nad hlavou není žádná velká sláva. Pokud máte víc než nějakých 185, 190 cm, pohodlně si nesednete.

Mercedes nazývá tohle auto čtyřdveřovým kupé, což je oxymoron, který skutečně mohl vymyslet jen marketingový manažer. Na druhou stranu nelze popřít, že splývavá střecha (a také dveře s bezrámovými okny) má na vzhled auta drastický efekt. Přistihl jsem se při myšlence, že kdyby mi takovéhle auto říkalo pane, možná bych se neubránil jemnému tuningu – a nechal bych odstranit kliky ze zadních dveří. Pak by byl dojem kupé téměř dokonalý.

Když poprvé k CLS přistoupíte, překvapí vás, jak je nízké. Neověřoval jsem si to, ale řekl bych, že je i nižší než některá skutečná kupé značky, třeba CLK. Z toho plyne i poněkud „sportovnější“ styl nasedání. Jakmile jste ale uvnitř a zabouchnete za sebou dveře, octnete se ve světě tichého luxusu a komfortu. Design palubní desky nemá kromě několika ovladačů a tlačítek s éčkovým Mercedesem nic společného a je stejně elegantní a odvážný, jako design karoserie. Přestože nejsem velkým příznivcem dřeva a sám bych asi volil nějaké „kovové“ obložení, je třeba uznat, že saténově matný kus ořechu (největší, jaký v autech od Mercedesu najdete) nevypadá vůbec zle. Celé auto na mě působí, jako kdyby vlastně chtělo být spíš Jaguarem, než Mercedesem. Téměř perfektní polohu za volantem doplňuje famózně sugestivní výhled nizoučkými střílnami oken, který ve vás vyvolá dojem naprostého bezpečí.

A teď to nejdůležitější a upřímně řečeno poněkud překvapující zjištění: tenhle Mercedes umí opravdu dobře jezdit. Navzdory svým rozměrům a hmotnosti se skutečně chová spíš jako kupé, má rychlé řízení, silné brzdy a adaptivní tlumení podvozku Airmatic. V režimu Sport 2 vás nepřehlédnutelně uvědomí o každém přejetém kanálu, ale v zatáčkách se přikrčí, přisaje k asfaltu a dovolí až překvapivě zábavnou jízdu. Přepněte ho do komfortního režimu a můžete se vydat na výlet do Paříže, bez velkých obav o svá záda.

Pro hardcore nadšence jsou tu verze 55 AMG, nebo dokonce novější 63 AMG, ale co si budeme povídat – to je spíš prestižní záležitost, kterou zvolí poměrně málo zákazníků. Pokud se na CLS díváte jako na čtyřdveřový Grand Tourer (a já bych vám to rozhodně nevyčítal), verze 320 CDI dává skutečně velký smysl. Tohle je jeden z těch motorů, o kterých ani zapřisáhlí odpůrci dieselů nemohou prohlásit křivého slova – pochopitelně mluvím o těch, co se s autem projeli, nikoli o chytrácích, co jen teoretizují. Jistě, při nastartování slyšíte (z velké dálky), že pod kapotou není benzín, ale jakmile se rozjedete, dieselový hluk utichne a slyšíte jen matně patrné šestiválcové ševelení.

Pokud už vám pije krev, jak příznivci slavných TDIček pořád mluví o tom, jak jim to táhne „vocpodu“, tenhle motor vám ukáže, o čem mluví. Tedy, o čem si *myslí* že mluví, protože ten monumentální zátah by ohromil i většinu z nich. Aby ne – 510 Nm je k dispozici už v 1400 otáčkách a o 400 otáček pozděju máte pod pravou nohou plných 540 Nm… Převodovka řadí neznatelně a ve většině případů přesně tam, kde potřebujete. I při poměrně ostré jízdě se spotřeba dá udržet na devíti litrech, na delších dálničních štrekách (kterou jsem si v tomhle autě prostě nemohl odpustit) klesla dokonce mírně pod osm litrů. S plnou nádrží ujedete určitě 900 km, pokud budete opatrní, klidně i tisíc.

Mercedes CLS není levný, ale je natolik zajímavý, že svou cenu dokáže ospravedlnit. Ve své době to byl bezkonkurenčně nejlepší Mercedes, dnes bych za zajímavější označil jenom spektakulární novou třídu S a možná nové céčko, které je ale přece jen pro úplně jiné zákazníky. I přes jeho nedostatky ve vnitřním prostoru na mě jeho aura působí tak mocně, že ho tímto prohlašuji za Mercedes, který bych chtěl pod stromeček nejvíc.

Honza Koubek

Měření a technické údaje