Mercedes-Benz C320 CDI

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Některá auta si vyslouží svou škatulku velmi rychle. Jiným to trvá déle, ale o to pevněji pak ve své krabici vězí. Ať se jim to líbí, nebo ne. O stříbrných Mercedesech, ať už třídy C, nebo E, se dá skoro bezpečně tvrdit, že si je kupují lidé, kteří chtějí kvalitu a pohodlí, ale buď nemají dost velkou představivost, nebo nechtějí být příliš vidět. Pokud tedy nemají na kufru nenápadné označení AMG.

A přitom si to ta auta vlastně nezaslouží. Mírný problém v imagi, který má ovšem kdekdo a který je velmi závislý na geografickém a sociálním prostředí, ovšem Mercedes vynahrazuje typicky německou precizností. Navíc je to jeden z mála dodnes přeživšich zástupců sedanů s pohonem zadní nápravy.

Konzervativní design Mercedesu se v poslední době mění. Po uchvacujícím CLS přišlo trochu podivné, ale rozhodně odvážné „Erko“ a po něm třeba nový Mercedes GL, který se ostentativněji snad už tvářit nemůže.

Mercedes Benz třídy C fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Céčko v posledních letech zapadlo do vod průměrné šedi, ale naštěstí mu v roce 2004 k záchraně přispěchala pomocná ruka ve formě faceliftu. A byl to facelift z gruntu, netýkal se jen nějakých detailů kolem světel, jak tomu občas bývá. Změnilo se naladění podvozku i řízení a céčko ožilo. Okresky najednou přestaly být nuda.

Teď ale přichází další podstatná věc, nový motor. Je to nafťák, ale nad tím nemusíme hned lomit rukama – spousta lidí dnes upřednostňuje diesely a není se čemu divit. Provoz který dnes a denně zažíváme na našich silnicích, je totiž pro turbodiesel s pořádnou zásobou krouťáku jako stvořený. O čemž jsem se nakonec v tomhle autě dokonale přesvědčil.

Když jsem do něj usednul, netušil jsem totiž tak úplně, co mám vlastně pod kapotou. V mém diáři zaúřadoval šotek a já se domníval, že jedu v C220 CDI. To by býval byl stejný motor, jako v nedávno testovaném CLK. Přiznám se bez mučení, že jsem celou cestu domů nepoznal rozdíl – přítelkyni chytla migréna, takže jsem jel striktně podle předpisů a co nejplynuleji. Jen jsem si říkal, že v CLK asi musela být nějaká odfláklá zvuková izolace.

Hned druhý den ráno jsem ale na dálnici trochu přišlápl plyn… a na další pumpě jsem zastavil a šel se podívat pod kapotu. No jistě, chudák dvoulitrový čtyřválec (ačkoli je jinak celkem v pohodě) by ze sebe takovýhle hurikán energie vydat nedokázal. Třílitrový vidlicový šestiválec má výkon 221 koní v 3800 otáčkách a nahrazuje starý řadový pětiválec o objemu 2,7 litru. Jeho točivý moment je tak vysoký, že musel být snížen téměř o 100 Nm, aby to stávající manuální převodovka vůbec vydržela.

Jenže já mám po pravé ruce volič automatu, takže mám k dispozici celých původních 510 Nm. Ano, to jste přečetli správně. Že vám čísla nic moc neřeknou? Dobře představte si tohle:

Jedete po okresce v C55 AMG, které má pod kapotou nabušený osmiválec o objemu 5,4 litru a výkonu nějakých 360 koní. Jedete si svých osmdesát a najednou před vámi „obyčejný nafťák“ C320 CDI. Najednou se silnice štěpí do dvou pruhů a vy jdete na plyn. V soutěži o nejkrásnější zvuk byste bezpochyby zvítězili, ale v disciplíně 80 – 120 km/h je to naprosto nerozhodně, oba za bleskové 6,2 sekundy.

Tohle auto zrychluje jako sporťák a kdyby se dal vypnout protiprokluzový systém (dá se jen omezit) na požádání by smažil gumy. Stovku tam máte za 6,9 sekundy a maximálka se dotýká omezovače v obligátních 250 km/h.

Jenže na rozdíl od osmiválcového AMG, které vás kromě ohromující počáteční investice bude stát i pořádné jmění při každém tankování, si můžete všechnu tuhle pružnost užívat za nějakých deset litrů nafty. Když pojedete normálně, i za devět a když se budete opravdu hlídat, klidně za 7,5.

Kompaktní V6 používá nejmodernější variantu systému Common-Rail, tedy jeho třetí generaci. Dopravu paliva do válců obstarávají nové piezoelektrické vstřiky s jemnějšími tryskami, které jsou schopné rychle a přesně dodat správné množství paliva ve správnou chvíli. Živosti motoru napomáhá také nově upravené turbodmychadlo. Geometrie jeho lopatek se mění pomocí elektromotorů, což je daleko rychlejší a účinnější, než u předchozího hydraulického ovládání. Turbo tak lépe zabírá od nižších otáček. Spousta dílů motoru je z hliníku, což se pochopitelně odrazilo na jeho příznivé hmotnosti – váží jen 208 kg.

Interiér auta se halí do černé barvy. Slyšel a četl jsem na to spoustu kritických názorů, ale musím se ohradit. Rozhodně s nimi nesouhlasím. Černá je barva elegance a když je vkusně a nepříliš okázale protknuta chromovými a hliníkovými prvky, působí dojmem kvality a důvěryhodnosti. Rozhodně pro mě představuje lepší volbu, než kombinace tří různých šedivých, jakou předvádějí někteří z konkurentů. Navíc máte uvnitř Céčka pocit, že jste si ho oblékli. Všechno sedí, pozice za volantem je bezchybná, všechny ovládací prvky v pohodlném dostahu. Jen si musíte zvyknout na ovládání stěračů, které je u všech Mercedesů sdruženo se směrovkami do jedné páčky.

A ještě něco: většina Céček, které na ulici potkávám, má originální sériová pětipaprsková kola, taková ta se zakulacenými paprsky. Elegantní ostře řezané šestipaprskové disky, které byly na testovaném autě, mu ale sluší nesrovnatelně víc.Když to všechno sečteme a podtrhneme, nejsilnější diesel ve třídě C rozhodně nedělá ostudu. Poskytne vám všechno co potřebujete: výkon, přebytek pružnosti, úspornost, dobré vlastnosti v zatáčkách a konejšivý jízdní komfort. Jistě, že si za to něco připlatíte, ale tak už to na světě chodí.

Honza Koubek

Měření a technické údaje