Mercedes-Benz A160 CDI

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Když se Mercedes poprvé pokusil postavit hatchback, spousta lidí se dozvěděla, že kdosi kdesi podniká jakési losí testy. A že Mercedes neprošel. Co si budeme povídat, negativní reklama je většinou na rozdíl od své pozitivní sestřičky až drtivě účinná. Devadesát procent lidí bylo přesvědčeno, že Mercedes hodí krovky, jakmile se řidič mírně nevraživě podívá na volant. K nestabilitě přitom docházelo až při manévrování ve velkých rychlostech – tedy v krizových situacích. Jenže k ní nesporně docházelo. To nebylo dobré. Mercedes okamžitě auto upravil a začal standardně montovat elektronický stabilizační systém. Áčko se styl „a teď mě drbej na bříšku“ úspěšně odnaučilo, jenže přikvačil další problém.

Mercedes Benz třídy A fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Jakmile dostali auto do rukou nezávislí novináři, začlo se psát o tom, že interiér není ani zdaleka tak kvalitní, jak by se na Mercedes slušelo a jízdní vlastnosti hlídané přísnou elektronikou se daly popsat pouze patřičně protaženým „nuuuuuuda!“
Jenže co si někde datluje pár pisálků, to většinou zajímá jen motoristické nadšence. Průměrný zákazník si možná nějaký ten test přečte, ale pak jen zavrtí hlavou a řekne si „co ti moulové asi tak můžou vědět, vždyť je to přece Mercedes, tak musí být super.“ No a takových průměrných zákazníků se během sedmi let našlo 1,1 milionu. Takže úspěch? Jistě, jenže se nemůžu zbavit dojmu, že někde ve Stutgartu seděl nějaký analytik, drbal se tužkou na pleši a přemýšlel, kolik by Áček asi prodali, nebýt losího testu a nebýt negatvních ohlasů tisku. Jedno bylo prostě nad slunce jisté: druhá generace musí být nikoli o jednu, ale hned o několik generací dál.

A pak, že to nejde…

Osobně jsem se starým Áčkem měl čest jen jednou a krátce a upřímně řečeno, naprosto mi to stačilo. Hned první setkání s tím novým mi ale mělo napovědět, že tohle je úplně jiný příběh. Ono je to totiž hrozně pěkné auto. Zvlášť když zahodíte věhlasný vkus německého magistrátního úředníka a neobjednáte si stříbrnou barvu, ale třeba tuhle modrou. Když vynechám vysokou designérskou v podání CLS, tohle je podle mého jeden z nejhezčích současných Mercedesů. A hlavně: je to zřejmě jediný, který bych si dokázal představit v rukou mladého majitele. Je dostatečně funky a svěží, postrádá takový ten majestátní konezrvatismus některých větších modelů. Ačkoli téměř ve všech rozměrech povyrostl, na první pohled byste to do něj neřekli. Naopak, vypadá daleko subtilněji, než trochu zavalitý a neohrabaný originál. Prostě, design u mě za jedna.

A pak nasednete do interiéru a první myšlenka je „vida, a pak že to nejde.“ Shodou okolností jsem do Áčka sednul přímo z velkého Erka a kromě rozměrů jsem na palubní desce nenašel žádnou větší odlišnost. Stejně kvalitní ovladače, stejně příjemné materiály. Design se nese naprosto v tradici současných Mercedesů. Chápu, že ne každému musí vyhovovat. Přestože se mi líbí bílé podsvětlení, grafika na přístrojích mě příliš neoslovila.

Dobré věci… za příplatek

Místa je uvnitř až až, pět dospělých pojme tak pohodlně, jak to žádný konkurenční hatchback nezvládne. Nakonec, ne nadarmo vypadá tak trošinku jako malé MPV… Vynikající je systém Easy Vario Plus, díky kterému dostanete sklápěcí a vyndavací sedadla – včetně pravého předního. Díky tomu odvezete v Áčku prakticky cokoli až do velikosti středně vzrostlého slona. Mírná potíž je v tom, že tenhle systém je za příplatek, jako ostatně téměř cokoli dalšího. U Mercedesu to tak prostě chodí, zákazník si prostě musí mít možnost vybrat přesně podle svého. Ale upřímně: chtít příplatek za teleskopické nastavení volantu u auta, které v základu stojí 555 tisíc je trochu příliš.

Novinářská auta jsou ovšem vybavená většinou velmi dobře, takže jsem si volant mohl přitáhnout dost k tělu, najít si dobrou polohu a vyrazit na okresky. Chvíli jsem si myslel, že je uvnitř opravdu ještě víc místa, než jsem si myslel, protože věta „vida, a pak že to nejde“ jako by se mi vrátila ozvěnou. Podvozek novího Áčka má s tím starým společný leda tak počet náprav a i o tom by se možná dalo diskutovat. Tohle auto prostě umí jezdit. Jistě, je trochu vyšší, než běžné hatchbacky, ale se zatáčkami si poradí docela slušně.

Dobře naladěný pro svou práci

Abych tu nebudil nějaké plané naděje, nečekejte nějakého maskovaného sportovce. Elektrický posilovač řízení neumožňuje nijak zázračnou komunikaci s předními koly a i když Mercedes mluví o zadní nápravě jako o „nápravě se sféricko-parabolickými pružinami,“ ve skutečnosti jde o chytrou interpretaci osvědčené torzní tyče. Je ovšem skutečně slušně doladěná a navíc spojená s dvoustupňovými tlumiči. ESP se pochopitelně nedá vypnout, noční můry plné losích stád jsou zkrátka ještě příliš živé. Ve skutečnosti má ale Áčko tolik přilnavosti, že se ESP spíná jen ve výjimečných situacích. A když už se zapne, není to katova sekera – má plynulý nástup a neruší vás. Na rodinný hatchback předvádí Áčko víc než slušnou jízdu, o tom není pochyb. Nejlepší je plynulost, s jako zvládá změny směru i méně kvalitní povrch.

Vyplatí se být při zemi?

Nakonec mi zbyl motor. Otestoval jsem nejslabší dieselový model. Přestože označení 160CDI, 180CDI a 200CDI naznačují opak, všechno jsou to dvoulitry, jen rozdílně naladěné. Ten můj měl 82 koní a 180 Nm a kdyby bylo na mě, šel bych alespoň do toho prostředního. Tenhle má s autem plné válce práce. I v polovičním obsazení má v dálničních kopcích problémy udržet stotřicítku a nutí vás podřazovat na čtyřku.

Je ovšem pravda, že když ho nebudete nutit sportovat, pojedete klidně za necelých šest litrů nafty na 100 km. Pro někoho to bude rozhodující, já bych uvítal spíš těch 27 koní a 70 Nm navrch, které nabízí stoosmdesátka.
Nakonec to ve většině případů bude o té ceně. Za tenhle prémiový hatchback si prostě zaplatíte skutečně prémii. Jenže tentokrát nebude hvězda na chladiči jen planým příslibem. Tentokrát dostanete plnokrevný Mercedes.

Honza Koubek

Měření a technické údaje