Mazda 2 1.3 MZR

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Na úvod

Současná hysterie okolo tzv. změny klimatu má jednu nespornou výhodu: připomněla nám, jak moc auta v posledních několika letech ztloustla. Stala se komfortnějšími, tiššími, nepochybně bezpečnějšími, ale nejedno „supermini“ segmentu B dnes váží tolik co před nedávnem platilo za průměr v nižší střední třídě (segment C).

Fyzika je ovšem neúprosná: čím více hmotnosti, tím vyšší výkon je zapotřebí k dosažení cílové rychlosti, tím více točivého momentu potřebujete k akceleraci, tím širší peumatiky musíte použít, chcete-li dosáhnout stejného příčného zrychlení v zatáčce…

Mazda 2 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Těžší auto prostě spotřebuje více energie, což znamená vyšší výdaje za pohonné hmoty, více CO2 uvolněného do atmosféry a následně také vyšší hladinu oceánů u břehů Bangladéše. Nemluvě o tom, jak moc škodí nadváha dynamice jízdy a ovladatelnosti. Určitě vám neuniklo, o kolik víc musíte svoje plně obsazené auto trápit, chcete-li být třeba na dálnici nebo v zatáčkách stejně rychlí, jako když jedete sami.

Kila navíc ubližují jak Bangladéši, tak zábavě za volantem. Paradoxně to může znamenat, že boj proti klimatickým změnám vrátí nám, nadšeným řidičům, to, co u moderních aut tak často postrádáme: radost z jízdy. Pro důkaz není zapotřebí chodit dál než do nejbližšího showroomu Mazdy. To ale předbíháme…

Technika

Nová Mazda2 rozhodně není nikterak malé auto: na rozvoru 2490 mm stojí 3885 m dlouhá karoserie, která nabízí plnohodnotné místo pro minimálně čtyři dospělé. Přitom však váží pouhých 955 kg, tedy o jednu anorektickou dívku více než malá Toyota Aygo a o tři urostlá chlapiska méně než srovnatelný Peugeot 207. Také Opel Corsa a dokonce i Škoda Fabia jsou oproti Mazdě2 víceméně tlouštíci.

Hmotnostních úspor přitom nebylo dosaženo na úkor pasivní bezpečnosti: Mazda2 už prošla nárazovým testem Euro NCAP a – navzdory počátečním problémům – obstála se ctí.

Jinak je technika tohoto hatchbacku veskrze konvenční: kola jsou k ocelové samonosné karoserii přichycena skrz vzpěry MacPherson vpředu a vlečená ramena vzadu a odpružena vinutými pružinami, respektive zkrutnou příčkou. Dnes už neplatí za výjimečný ani čistě elektrický posilovač řízení.

Mazda nabízí „dvojku“ se třemi různými motory, přičemž základní benzínový čtyřválec je k mání ve dvou provedeních:

1.3 MZR 55 kW/75 koní
1.3 MZR 63 kW/86 koní
1.5 MZR 76 kW/103 koní
1.4 MCD 50 kW/68 koní

Převodovka je u všech motorizací ruční a má pět rychlostí.

Ne všechny motory lze kombinovat se všemi stupni výbav – a ty jsou navíc pevně dané, což přináší některá nepříjemná omezení. Například stabilizační systém DSC dostanete pouze od úrovně TE Pro, jenže ta se vůbec nenabízí pro slabší třináctistovku a diesel. Aspoň že ABS s elektronickým rozdělovačem brzdného tlaku mají v základu všechny verze.

Na silnici

Vzhledem k tomu, jaké ódy pěly na Mazdu2 některé zahraniční časopisy, jsme měli značná očekávání – a první metry za volantem malé Mazdy nác vcelku zklamaly. Řídicí jednotka občas nezareaguje na velmi malé otevření plynu, takže při popojíždění se neubráníte jisté trhavosti. Řízení působí okolo neutrální polohy „lepivým“ pocitem, tolik typickým pro většinu aut s elektrickým posilovačem. A „laděná“ koncovka Sebring, kterou Mazda bůhvíproč na naše auto strčila, jen zdůraznila nemelodický, řinčivý zvuk motoru, charakteristický pro všechny čtyřválce Mazdy z poslední doby.

Tak to bychom měli – žádnou další kritiku na adresu jízdních vlastností Mazdy2 dnes už neuslyšíte. Ani nevíme, kde začít. Zkusme třeba kvalitu jízdy – lehká auta často na hrbolatém asfaltu legračně poskakují a všelijak svými cestujícími natřásají, ale Mazda2 zahlazuje nedokonalosti silnice s takovou autoritou, jako by vážila o půl tuny víc.

Těžko říct, jak to inženýři Mazdy dokázali – blátivým tlumením to určitě nebude. Na náročné silnici s mnoha zatáčkami, horizonty a občas nepříjemným klopením vozovky se „dvojka“ konzistentně chovala tím vděčněji, čím víc jsme jí šlapali na krk, což dokážou jen ta nejlépe nastavená auta.

Díky malému zatížení přední nápravy mění auto směr s nevídanou dychtivostí a když zhurta odstavíte plyn, nejde daleko k prudkému utažení stopy, které ovšem nikdy nepřeroste do skutečné přetáčivosti. Řízení klade správný odpor a má příjemně rychlý převod, ale stejně jako většina podobných systémů vyžaduje silné příčné zrychlení, abyste v něm ucítili přilnavost předních kol.

Silnější náklon v počáteční fázi zatáčky prozrazuje přítomnost relativně měkkých pružin. Jakmile se auto usadí v oblouku, náklon už nepokračuje, ani nepřeroste do kolébavého pohupování. Je to ten druh příčných pohybů, který vám pomáhá cítit limity přilnavosti, ale není překážkou v precizním nasměrování k dalšímu apexu.

Jestli se o chování Mazdy2 vyjadřujeme, jako by to bylo sportovní auto, je to proto, že tak skutečně působí. Dokonce i kalibrace ovládacích prvků vyžaduje více síly, než bývá v supermini obvyklé. To však vůbec není na škodu. I méně citliví řidiči díky tomu zacházejí s volantem, pedály a řadicí pákou precizněji a nevědomky si užívají pevnější souznění s autem.

Je jasné, že lehoučká stavba Mazdy2 neubližuje ani dynamice a brzdám. Způsob, jakým auto s tak malými brzdami zpomaluje z, ehm, veselých rychlostí, je opravdu působivý. Má to logiku – díky nízké hmotnosti je tady mnohem méně kinetické energie, kterou je třeba přeměnit na teplo.

Stejně jako většina motorů podobného objemu vyžaduje čtyřválec aspoň 3,5 tisíce otáček, aby se začalo něco dít, a v horním pásmu nenabízí nic, co by vás inspirovalo k častějším poznávacím výpravám do blízkosti červeného pole. Ve středním rozsahu má nicméně dost síly a žene auto vstříc dalšímu brzdnému bodu s opravdovou autoritou – zase jsme u té hmotnosti.

Už jsme řekli, že zvuk motoru je přinejlepším všední, a odezva na drobné úpravy polohy plynového pedálu je někdy trochu nepřesná. Nic z toho však za jízdy nevnímáte jako opravdový problém – a díky dobrému odstupňování převodovky se i dálniční přesuny odehrávají v důstojnější akustické kulise, než si možná představujete.

Spotřeba? Neradi bychom se opakovali, ale: když auto váží takhle málo… Přestože jsme s Mazdou2 strávili neúměrné množství času na okreskách, které máme rádi, a jezdili jsme způsobem, jaký rozhodně nelze označit za přehnaně šetřivý:-), dospěli jsme k výsledným 6,3 l/100 km. Při lidském zacházení nemůže být problém dostat se na číslo, jež začíná pětkou. Ruku v ruce s nízkou spotřebou jdou nízké emise CO2: Mazda udává 129 g/km.

Prostor a výbava

Mazda2 byla na silnici tak dobrá, že by se zasloužila v této kapitole hodně odpustit – ale není to potřeba. Za řidičem vysokým 1,8 m zbývá komfortní místo pro stejně urostlého člověka, sedadla nabízejí na poměry segmentu skvělé boční vedení a současně dostatečnou oporu páteře, poloha za volantem a výhled z místa řidiče jsou výtečné…

Teprve když se rozhlédnete okolo sebe, zjistíte, co by se dalo zlepšovat. Konstruktéři Mazdy neodolali nutkání použít „po japonsku“ tvrdé plasty, které na nás Evropany působí studeně, neútulně a lacině. Kufr je sice dostatečný pro všechny normální lidi, ale o stěhovací obsesi českých řidičů víme své.

Dojem částečně napravují pěkné přístroje s bílým podkladem nebo správná tloušťka i průměr věnce volantu. A také bohaté vybavení: naše auto mělo automatickou klimatizaci, boční i okenní airbagy nebo přehrávač CD s podporou MP3.

Pro některé zákazníky může být problém v tom, že jednotlivé prvky výbavy nelze kombinovat podle vlastního uvážení. Mazda nabízí celkem sedm různých provedení, některá z nich jsou nicméně pevně spjatá s určitými motory. Už jsme zmiňovali nedostupnost stabilizačního systému pro levnější verze, ale na stejný problém narazíte i v případě mlhovek nebo třeba palubního počítače. Dokonce i tak obyčejná věc jako ukazatel vnější teploty je u Mazdy vyhrazena pro dvě nejdražší provedení.

Verdikt

Obdivuhodný výkon: Mazda2 bez námahy vystrnadila Opel Corsa z pozice našeho nejoblíbenějšího malého auta. Hubená figura svědčí její dynamice, ovladatelnosti, spotřebě a jízdnímu projevu vůbec, aniž by se podepsala na komfortu odpružení nebo – soudě podle Euro NCAP – na bezpečnosti.

Fakt, že má povahu, i když ne výkony, sportovního auta, její přitažlivost pro nadšené řidiče jenom podtrhuje. Plné pětihvězdičkové hodnocení jí uniklo, ale jen kvůli málo přívětivému interiéru a nevstřícné politice výbav. Rozhodně by nám nevadilo, kdyby se Mazda2 stala inspirací pro konstruktéry ostatních malých aut.

Jirka Červenka

Měření a technické údaje