Lexus LS460

• Dynamika 10

• Chování na silnici 10

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 10

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 10

Ne, to není ten nejnovější hybrid. LS600h dorazí do testovací flotily až někdy v létě. Nicméně, není to žádný důvod ke smutku, protože i běžné spalovací LS patří mezi auta, na jejichž testování se vždycky těším o trochu víc.

V téhle množině jsou většinou sporťáky, hot-hatche a sem tam nějaký extrémně drsný off-road, ale tahle limuzína tam právem patří a to minimálně ze dvou důvodů. Pojďme to ale vzít popořadě.

Lexus vzniknul jako odnož automobilky Toyota. Důvodem bylo získání nové image zejména ve Spojených Státech, kde se na Toyoty nahlíželo jako na levná a nepříliš kvalitní šikmooká auta. To se pochopitelně k nově vyvíjeným sedanům a limuzínám zrovna moc nehodilo. Nutno říct, že finta zafungovala. Lexusy se pozitivně zapsaly do podvědomí Američanů dokonce ještě v době, kdy to byly jen okopírované Mercedesy. Samozřejmě to má spoustu společného s tím, že jakékoli nablýskané „importované“ auto představuje v Americe něco pro vyšší třídu, zkrátka luxusní zboží. Díky úspěchu ale mohl Lexus investovat do výzkumu a vývoje a dnes už dávno žádné kopie nevyrábí. Naopak, vyrábí plnohodnotné soupeře pro ty nejzavedenější evropské značky. To, co mu (v Evropě) schází na pověsti a historii značky, hravě dohání legendární spolehlivostí a supermoderními technologiemi, kterými jsou jeho auta napěchovaná až po střechu.

Lexus LS velká fotogalerie

Vzhledem k tomu, že jsem měl to štěstí řídit všechny modely v současné nabídce a některé i v různých motorových variantách, troufnu si vypíchnout vlastnost, která Lexusy odlišuje od ostatních aut. Možná tušíte – je to ticho. Už nejmenší IS je tišší, než většina o třídu větších aut. Dieselová varianta na dálnici hlučí méně, než benzínové trojkové BMW. U většího modelu GS je rozdíl ještě markantnější, zejména v hybridní verzi, která je pochopitelně nejtišší při rozjezdech a posouvání po městě. Ani vysoké RX není žádný křikloun. Na vrcholu pak vcelku pochopitelně stojí limuzína LS. Ticho uvnitř je vpravdě hrobové.

Dokážu si živě představit, že celkem velká část čtenářů teď trochu nechápavě kroutí hlavou, proč tu plácám tolika větami na věc, která by se dala shrnout jako „velmi dobrá zvuková izolace“. Jenže ono jde opravdu o něco víc. Uvnitř takhle extrémně tichého auta si připadáte jinak. Lépe, komfortněji a klidněji. LS460 jsem shodou okolností testoval přesně v týdnu, kdy jsme přestěhovali redakci. Adresa poskočila o pouhé 3 kilometry, ale cesta z kanceláře domů se mi protáhla z 35 na rovných 60 minut. A klidně ještě o půl hodiny víc, pokud cestou z práce chytím podvečerní špičku. Po únavném dni v práci (který, věřte nevěřte, nesestává z neustálého driftování v 335i) vskutku nemilá záležitost. Člověk by už byl rád doma, pustil si potichu nějaký ten jazz a otevřel si dobré víno a místo toho se musí probíjet nekonečnou kolonou.

Jenže ono to nemusí být tak úplně špatné, pokud máte zrovna Lexus. Jako byste měli dálkové ovládání ke světu. Nasednutí a zabouchnutí dveří má stejný efekt, jako byste stiskli obrovské tlačítko MUTE. Veškerý okolní hluk prostě přestane existovat. No dobře, úplně ne, ale určitě do té míry, aby vás to ohromilo. A nejlepší na tom je, že vůbec nemusíte čekat, až dorazíte domů, abyste si začali užívat.

Jazz si skutečně užijete – audio aparatura na palubě LS je bezkonkurenčně nejlepší, jakou jsem kdy v autě slyšel a vlastně patří i mezi nejlepší, jaké jsem kdy slyšel kdekoli jinde. Značku Mark Levinson na policích místního elektra nehledejte, té jsou vyhrazeny katalogy pro audiogurmány. Kdybyste si od nich chtěli koupit věž (v tomto případě se spíš hodí označení hi-fi systém) do obýváku, vyšel by vás zhruba na milion korun. Příplatek 75 tisíc, který musíte zaplatit Lexusu, aby vám tohle audio namontoval místo běžného, je v porovnání s tím skoro směšný. Aparatura má 19 reproduktorů, ohromující výkon a především skoro žádné zkreslení. Označení „Reference“ jí řadí k systémům, které mohou používat zvukoví mistři pro kontrolu čerstvě pořízených studiových nahrávek. Akorát, že pětimetrová limuzína se do studia vejde jen těžko. Zkreslení činí neuvěřitelných 0,01%. Zapojit do tohohle systému iPod, nebo jiný MP3 přehrávač je urážka. Dokonce i klasické analogové FM rádio zní placatě, nevytříbeně a divně. Až teprv když do CD přehrávače vložíte disk s kvalitní nahrávkou (nejlépe Audio-DVD), budete moci ocenit jeho kvality. Zkoušel jsem klasiku i moderní jazz a je to úchvatné. Zatímco v běžném rádiu musíte u mnoha skladeb měnit hlasitost (forte je prostě moc velký kravál, zatímco pianissimo není skoro slyšet), tady se nemusíte starat. Stačí nejhlasitější pasáž nastavit těsně pod hranici bolesti ušních bubínků (a že jí tohle „rádijko“ umí sakra snadno překročit) a je to. Hudba burácí, ale nikde nezaslechnete drnčení, rezonanci, nebo sebemenší náznak, že by snad reproduktory nestíhaly věrně vyjádřit požadovaný zvuk. U tichých pasáží zas uslyšíte všechno, co mikrofony prošlo – od vrzající podlahy pod muzikanty u klasických děl, po nádechy hráčů na trubky a saxofony u jazzových balad. Odpusťte, že jsem se o tom tak rozepsal, ale jako muzikanta mě tahle stránka Lexusu naprosto odrovnala.

Kromě jazzu jsem ale mluvil i o vínu. Také to si cestou domů můžete v Lexusu užít, samozřejmě za předpokladu, že vás veze osobní řidič. Pořídit si ho, není vůbec špatný nápad. Když už má člověk na to, aby si koupil limuzínu za zhruba tři miliony, nějakých 25 tisíc měsíčně už ho nerozhází. A navíc může pustit z hlavy starosti s tankováním, mytím, leštěním a běžnou údržbou auta. Pravá zadní sedačka je to pravé místo pro odpočinek. Sedadlo předního spolujezdce se dá zezadu elektricky odsunout úplně dopředu, takže si vzadu pohodlně hodí nohu přes nohu i dvoumetrový dlouhán. Pokud hodláte cestovat vzadu, naprostou povinností je paket zadních sedadel, který vám přinese polohovací, vyhřívaná a klimatizovaná křesla, elektrické roletky na bočních i zadním okně, ledničku za loketní opěrkou, 4zónovou klimatizaci a stropní klimatizační difuzéry. Ty pomocí infračervených senzorů zjistí, jestli se vám nepřehřívá povrch hlavy a zajistí odsátí vydýchaného vzduchu, případně jeho chlazení. Klimatizace je v tomhle autě vůbec vynikající, vzhledem k obrovskému množství výdechů (jenom na zadní sedačky jsem jich napočítal osm) můžete rovnou zapomenout na jakýkoliv průvan. Prostě nastavíte teplotu a ona se tam udělá…

Pojďme ale na místo řidiče, protože se jistě najde i spousta těch, kteří si toho řidiče nepořídí. Rozhodně se nedá říct, že by řidič strádal. Pohodlí je vysoce nadprůměrné, muzika zní stejně dobře, jako vzadu. Jen na filmy se můžete koukat logicky pouze když auto stojí, zatímco příplatkový stropní monitor jede nonstop. Takhle velké sedany skutečně nevznikají pro to, aby se řidič za volantem nějak bavil, přesto ale na středové konzole najde tlačítko Sport. Přepíná podvozek do tužšího režimu, který se vám bude hodit při ostřejší jízdě zatáčkami. Auto se méně naklání a trochu ochotněji jde do zatáčky. Pro klidnější jízdu naprosto dostačuje standardní nastavení podvozku, zatímco poloha Comfort se dá doporučit pro pomalé posouvání městem. Když jí necháte aktivovanou i na okresce, auto se nadměrně houpe, což může na zadních sedačkách u jedinců se slabším žaludkem vyvolat mořskou nemoc (kameraman vám to potvrdí). A pokud je vaše letní sídlo od silnice odděleno méně kvalitní lesní cestou, je tu speciální tlačítko pro zvýšení podvozku do nejvyšší polohy. Velmi užitečná je i funkce „Hold“, která při zastavení v koloně sama drží brzdu, takže můžete pedál uvolnit i když máte zařazené „Déčko“. Auto se rozjede až když se znova dotknete plynu.

Zajímavá je i technická stránka auta, Lexus ho totiž napěchoval vychytávkami nejen v interiéru, ale i pod kapotou. Osmiválec má například dvojí vstřikování – přímé i nepřímé. To přímé je sice modernější a za jízdy výhodnější, ale při volnoběhu je o něco málo hlučnější a neekonomické, takže motor v tu chvíli raději přepne na trysky umístěné v sacím potrubí. Navíc může motor pracovat v naprosto ideálních otáčkách, protože automatická převodovka má celých osm stupňů. Řadí doslova jako po másle a její program umožňuje přeskakovat stupně – při razantní akceleraci jde třeba po sudých, při silném brzdění z vysokých rychlostí je naopak schopný podřadit třeba z osmičky rovnou na pětku a pomoci brzdám vytočeným motorem. Zkrátka a dobře, pokud se rádi v hospodě chlubíte kamarádům technickými hračkami, LS vám na několik večerů vydrží.

Nevím, jestli má smysl porovnávat LS s eskovým Mercedesem, sedmičkovým bavorákem, nebo Audi A8. Všechny zmíněné stálice evropského trhu mají svou pověst a jejich zákazníci se jen těžko budou „stěhovat“ do neznámého. I když by si možná polepšili. Po dlouhé a bouřlivé diskuzi jsme v redakci došli k závěru, že nový Mercedes S-class pravděpodobně nadále zůstává limuzínou, kterou bychom si koupili, protože za jeho volantem se při rychlejším cestování bavíte o kousek líp, než v Lexusu. Na konečné rozhodnutí by ovšem přece jen bylo třeba přímého porovnání. Jenže už tahle polemika dokazuje, že Lexus uspěl. Postavil proti zkušeným Evropanům plně kvalifikovaného soupeře, který má v rukávu několik trumfů. Prvním z nich je o něco nižší cena (zejména po započítání všech příplatků, které si u všech třech zmiňovaných evropských značek zaplatíte skutečně mastně), druhým je model, o kterém jsme mluvili na úplném začátku. Protože hybrid zatím v Evropě nikdo neprodává a dá se čekat, že v něm bude ještě hrobovější ticho a svým pružným zrychlením veškerou konkurenci naprosto zesměšní.

A ještě něco: bílá perleť a velká blýskavá kola jsou sice na první pohled trochu hip-hopová kombinace, ale v reálu to tak hrozné není a navíc – prý se to skvěle hodí na svatbu. Aspoň to tvrdí moje přítelkyně…

Honza Koubek

Měření a technické údaje