Land Rover Freelander 2,0 Td4
Freelander se hned po své premiéře v roce 1997 stal nejpopulárnějším autem v třídě malých off-roadů v Evropě a vedle japonských konkurentů v podobě Toyoty RAV nebo Hondy HR-V na zákazníky zapůsobil hlavně proslulostí své anglické značky, robustním a zároveň sympatickým vzhledem a dobrými terénními schopnostmi. Současný facelift na tom nic nemění a navíc k tomu přidává zvýšenou prestiž v podobě designové příbuznosti s většími modely Discovery a luxusním Range Roverem a tvarově i materiálově přepracovaný interiér.
Land Rover sice dnes patří do skupiny Ford (spolu s ním do ní z britských automobilek spadá i Aston Martin a Jaguar), ale díky minulému vlastníkovi BMW mu dodnes zbyl vynikající turbodieselový dvoulitr, který je jinak známý z BMW 320d. Freelander se vedle něj prodává i s motorem 1,8 l a dále vidlicovým šestiválcem 2,5 l, ale tomu prvnímu chybí na tak velké auto síla a tomu druhému zase škodí spotřeba, a tak je verze 2,0 Td4 bezesporu nejlepší volbou v řadě. Motor má výkon 112 koní a hlavně 260 Nm točivého momentu už od 1750 ot/min. Dokáže se vytočit až téměř k pěti tisícům, ale stejně jako v případě jiných turbodieselů platí i pro něj, že nejvíce muziky nadělá kolem dvou až třech tisíc. Zrychlení z nuly na 96 km/h proběhne za 13,2 s a nejvyšší rychlost je položená na 164 km/h.
Land Rover Freelander 2 velká fotogalerie
Zvenčí se proti staršímu typu odlišuje nová řada hlavně přední maskou, která má uprostřed silně zvýrazněnou čelní mřížku s vystouplou středovou partií a větší čiré světlomety, které svým uspořádáním zapadají do sjednoceného vzhledu Discovery a Range Roveru. Nový je i design kol a tvar zadního nárazníku a stejně výrazné jsou i změny uvnitř. Jiné uspořádání přístrojů slouží k větší přehlednosti a bílé číslice na černém pozadí jsou dobře čitelné a příjemně se na ně kouká. Stejně účinně funguje i ovládání rádia na volantu a páčky pod ním, zatímco těch několik málo spínačů roztroušených po zbytku interiéru má dostatečnou velikost na to, abyste s nimi mohli zacházet i v těžkých rukavicích. Pro polární podmínky je dimenzované i vyhřívání sedadel, které za normálních okolností musíte po chvilce vypnout.
Celým interiérem se ve všech detailech opakuje důraz na terénní schopnosti značky Land Rover a na stejné tíhnutí Freelanderu k čemukoli, co vypadá alespoň trochu jako prašná silnice. Tam, kde vám konkurence nabízí palubovku vyboulenou do všech stran ve stylu silničních sedanů, se ve Freelanderu dočkáte pouze nízkého úhledného plata, které vypadá jako pokračování kapoty, jen na opačné straně čelního skla. Tvrdé a pololesklé plasty rozhodně nepatří k nejhezčím a přinejlepším odpovídají celkovému zaměření auta, ale na druhou stranu skrývají řadu odkládacích míst rozmístěných ve dveřích, pod volantem, před spolujezdcem a mezi sedadly. Samotné sedačky jsou posazeny hodně vysoko a nejdou posunout dolů, ale díky tomu máte výborný výhled do všech stran, který je jednou provždy daný. Volant si můžete seřídit jen výškově, ale jeho vzdálenost od opěradla je dobře nastavená a vyhledání příjemné polohy vám nebude dělat žádné potíže, stejně jako dobrá poloha pedálů. Volant je hodně tlustý a když ho máte v rukou, opět vám podsouvá myšlenky na terénní jízdu. Není v něm toho moc cítit, ale s vysokoprofilovými širokými šestnáctipalcovými pneumatikami a přiměřeně silným posilovačem se není čemu divit.
Pětistupňová převodovka řadí lehce, rozumí si se spojkou a dobře se s ní zachází, ale má velmi nízké zpřevodování, které se vám do města bude zprvu zdát hodně krátké.
Ani to ale neznamená, že by se Freelander na asfaltu cítil nesvůj, ale jakmile s ním jednou vyjedete do terénu, hned víte, že to není jedno z těch aut, které se tváří jako off-road a přitom je mu lépe na silnici. V městském provozu a na dálnici se vám turbodieselový motor nebude nikdy zdát rychlý a když za něj přesednete z jakéhokoli normálního auta, budete mít při rozjezdu zprvu nutkání vystoupit a vlastnoručně ho přemlouvat k rychlejším reakcím. Jakmile však pochopíte pohodové rozpoložení Freelanderu a sametový charakter předoucího motoru, nějaké ty půlsekundové náskoky nad ostatními na semaforech rychle hodíte za hlavu a místo toho si budete užívat pocitu z velkého auta, které se vám pod rukama jeví jako mnohem větší a masivnější, než zvenčí vypadá.
Terénní podmínky nechají naplno vyniknout nízkým stupňům převodovky, které jsou tak krátké snad i proto, že Freelander nemá redukci. Nemá také žádnou uzávěrku diferenciálu, ale na druhou stranu vzniknul právě proto, aby pro Land Rover ukořistil specifickou část trhu, která jí ani nepožaduje. A navíc nikdo nepochybuje o tom, že pokud jde o těžký terén, Land Rover je schopen nasadit úplně jiné kalibry. Freelander si tedy musí vystačit pouze se stálým náhonem předních kol a viskózní spojkou, která v případě jejich prokluzu okamžitě pošle výkon na zadní kola. Spolu s protiprokluzovým systémem ETC a elektronicky rozdělovaným brzdným účinkem vás při sjíždění prudkých svahů chrání i systém HDC, který automaticky brzdí kola tak, abyste i kluzký sráz sjeli v bezpečném směru rychlostí 9 km/h, nebo i 7 km/h v případě, že najedete na nerovnost nebo začnete točit volantem. V těžších podmínkách nebo v bahnu vás celková hmotnost, výkon a zpřevodování nutí jezdit na plně vytočenou jedničku nebo dvojku, ale při slušném zacházení se spojkou a správném vyhodnocení povrchu a možností světlé výšky podvozku by vás nemělo nic zaskočit.
Mezi ostatními auty tohoto ražení vyniká Freelander právě tradičním zaměřením na terén, ve kterém se v něm cítite jako doma. V jeho případě se reklamní slogany vůbec nemíjejí se skutečností. Pokud od něj nebudete čekat zázraky, přijatelně funguje i na silnici, a navíc má tu nejsprávnější značku ze všech.
Marek Nastoupil
