Hyundai Sonata a Chevrolet Epica

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Jsou to totiž docela velké vozy a protože se jedná o asijskou produkci, dá se předpokládat výborný poměr cena/hodnota. Jenže počkat počkat, jak je to s tím východním původem doopravdy?

U Hyundai není o čem přemýšlet, tahle automobilka je jasně korejská. Patří k těm nejlepším ze svého regionu, je dlouhodobě zisková a spousta jejích modelů je živoucím důkazem, že je na čase přestat se korejcům smát a začít je brát vážně. I Sonata ve své páté generaci nese neklamné známky toho, jak rychle se její výrobce dokáže poučit. Její design už není nudný, přehnaně extravagantní, ani obdařený dvěma tunami „asijského“ vkusu, jako její předchůdkyně – tohle auto je nevtíravě elegantní. Jistě, s designově dotaženými modely některých evropských výrobců se ještě rovnat nemůže, jenže právě její nenápadnost bude spoustě lidí perfektně vyhovovat.

Jako druhý tu máme Chevrolet Epica. Chevrolet je značka čistě americká, ale každý ví, že u nás jsou to jen přebrandované vozy Daewoo. Chyba lávky – tohle už totiž žádné převlečené Daewoo (Evanda) není. Nicméně pořád se vyrábí v jeho korejských továrnách. Takže vlastně ano, ta věta o východním původu platí.

Jako první si vezměme na paškál Sonatu. Od minulé generace udělala skutečně velký pokrok, jak už je u automobilky Hyundai v poslední době zvykem. Uvnitř najdete spoustu místa, tradičně tvrdé a šedivé, ale tentokrát bezchybně slícované plasty, bohužel nezbytné lišty imitující leštěné dřevo a konečně také originální vestavěné autorádio. Možná teď vrtíte hlavou, že tu vyjmenovávám samé prkotiny, ale přesně tyhle detaily v každodenním provozu oceníte nejvíc. V interiéru budete sedět a žít, jeho prvky budete mít každý den mnohokrát v ruce.

Když už jsme se dotkli hmatu – není snad třeba zdůrazňovat, že by bylo naprosto zcestné zkoušet u takovéhoto auta sportovní jízdní vlastnosti. Podvozek je nastavený na pohodlnou jízdu a stejně tak posilovač. Jinými slovy, ve volantu neucítíte žádnou zpětnou vazbu, protože nikdo nečeká, že budete po silnicích honit Mondea. Problém nastává ve chvíli, kdy potřebujete znenadání silně brzdit v zatáčce a vůbec necítíte, co si k předním kolům můžete dovolit. Schopnost podvozku polykat nerovnosti je v průměru třídy, což ovšem v dnešní době znamená spíš pochvalu. Jenom krátké příčné nerovnosti, například nechvalně známá asfaltová roleta, dokážou podvozek o jeho klid připravit.

Co se týče motorické verze, měl jsem zřejmě to nejlepší, co se dá doporučit – dvoulitrový turbodiesel 2,0 CRDi VGT s manuální převodovkou. Jistě, benzínový šestiválec o objemu 3,3 litru je podstatně kultivovanější, má stejný točivý moment a více výkonu, ale to jsme trochu jinde – spotřebou i cenou. V reálném provozu je diesel překvapivě dobře odhlučněný a jeho zátah mi po celou dobu testování vysloveně vyhovoval. Řadicí páka šla zlehka a dobře, předjíždění v dálničních kopcích nepředstavovalo problém (stejně jako svižné, plynulé cestování) a ani ve městě jsem necítil žádné podstatné nedostatky výkonu. A co víc, po týdnu testování ukázal palubní počítač spotřebu rovných osm litrů. Ani sekundu nepochybuji o tom, že při běžné, mírně defenzivní jízdě, nebude žádný problém dosáhnout spotřeby o litr nižší, i když udávaná kombinovaná 6,1 l/100 km se zdá jako obvykle hodně optimistická. I tak je to ale na takhle velké auto slušné číslo.

Do Chevroletu jsem sedal s mírnými obavami. S vozy značky Daewoo jsem neměl zrovna ty nejlepší zkušenosti a tím, že na ně koncern nalepil loga mé oblíbené automobilky (tedy té, která vyrobila například Camaro SS, Novu SS, El Camino, Impalu či Chevelle), si u mě taky příliš nešplhnul.

Při vnějším pohledu je ale všechno docela v pořádku. Karoserie je mohutná, ale když si objednáte sedmnáctipalcová kola, vypadá celkem vyváženě. Výrazné převisy karoserie už dnes příliš obvyklé nejsou, ale minimálně v případě toho zadního platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Konkrétně v tomto případě profituje velikost zavazadlového prostoru, který je při 480 litrech více než dostatečný.

Uvnitř mě zlá předtucha naštěstí opouští. Palubní desce vládnou tmavé barvy, což sice ne každému vyhovuje, ale tmavá barva působí i na levnějších materiálech luxusnějším dojmem. Světle šedý a ještě k tomu nekvalitní plast prostě působí jako pěst na oko. Nic takového tu ovšem není – jen dobře slícované černé a tmavošedé plochy. Středová konzola je přísně geometrická a mírně připomíná architekturu současné Vectry. Ergonomie ovšem není na úplně špičkové úrovni: palubní počítač nenajdete mezi tachometrem a otáčkoměrem, ale na vrcholu středové konzoly a digitální hodiny jsou až u spolujezdce, takže na ně od volantu špatně dohlédnete (a hlavně musíte odvrazcet zrak od silnice).

Prostoru je ovšem uvnitř dostatek. Chvíli jsem se svezl i na zadních sedačkách a ani trochu jsem si nestěžoval. Navíc je kolem řidiče dostatek různých odkládacích schránek. Dost ale rozhlížení, nastal čas se rozjet.

Čtyřválcový turbodieselový model je ještě ve fázi vývoje, takže přímé srovnání se Sonatou nebylo možné. Testovaná Epica měla v přídi špičkový řadový šestiválec, uložený napříč. To není zrovna obvyklý typ motoru, v naprostě většině vozů najdete spíš šestiválce vidlicové. Faktem je, že tenhle motor má sametově hladký chod. Na druhou stranu má však také 156 koní, což na objem 2,5 litru opravdu není žádný zázrak. Už tenhle fakt napovídá, že zaměření Epicy bude velmi podobné Sonatě: žádné bláznění po okreskách, ale rozvážná a na komfort zaměřená jízda.

Potíž je v tom, že naftový motor Sonaty dokáže v případě potřeby silně zatáhnout, zatímco při razantním sešlápnutí plynu v Chevroletu se stane následující: po chvilkovém zahání se probere automatická pětistupňová převodovka, podřadí podle potřeby o stupeň až dva a interiér se naplní zvukem naplno roztočeného motoru. A akcelerace nepřijde. Tedy, přijde, ale rozhodně ne taková, jakou byste od auta chtěli. Nicméně, neporovnávejme neporovnatelné – troufám si odhadovat, že až přijde diesel, dynamika těžkého sedanu se výrazně vylepší. Zejména pokud bude k mání s manuální převodovkou.

Vraťme se raději k věcem, které srovnávat můžeme, například k podvozku. Když s Epicou jedete tak, jak výrobce zamýšlel, je všechno v nejlepším pořádku. Motor při klidné jízdě přede velmi tiše a pohodlná, konejšivě houpavá jízda vás už už přesvědčí, že tohle v Koreji opravdu zvládli. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že vývojáři při ladění tohoto auta pro evropský trh testovali v Německu. Jakmile totiž narazíte na český trojdimenzionální asfalt, podvozek chtě nechtě odhalí své slabiny. Při průjezdu výmolem se ozývají nepěkné rány a část z otřesů se přenáší do karoserie i do volantu. Není to nijak výrazné, ale bohužel znatelné a ten hluk opravdu ruší – zejména proto, že jinak je Chevrolet nadprůměrně tichý.

Možná se zdá, že se mi Epica vůbec nelíbila, ale to není pravda. Zaprvé jsem si pokaždé, když jsem z ní vystoupil, pomyslel něco o pořádném kusu auta. Stoupající boční linie a mohutná záď působí zvlášť v tmavé barvě opravdu imponujícím dojmem a na správné silnici a při správném stylu jízdy je to zkrátka a dobře pohoda.

Skončit test v téhle chvíli, Epicu by čekala celkem slušná pochvala. Jenže vrácením klíčků od auta testování nekončí. Zbývá totiž ještě část empirická, která vyžaduje prohrabování prospektů a katalogů a přesně v nich mě čekalo poslední a velmi nemilé překvapení. Někteří kolegové od konkurence se nechali slyšet, že Epica nabízí hodně auta za celkem málo peněz. Jistě, Epica je opravdu kus auta, ale promiňte, 781 tisíc, byť za dobře vybavený testovaný model, se mi zdá skutečně přehnané. Vždyť i špičková verze Sonaty se silnějším motorem V6 3,3 litru je o dobrých dvacet tisíc levnější a ani to není zrovna levné auto.

Podívejme se na to z jiné strany: čtyřdveřový Ford Mondeo s třílitrovým šestiválcem o výkonu 204 koní a s výbavou Ghia+ stojí o necelých 53 tisíc víc, než testovaná Epica. A Mondeo, ačkoli už čeká na svého nástupce, je zatraceně dobrý sedan.

Uvidíme ale, kolik bude stát dieselová Epica. Testovaná Sonata stála bez příplatků 639 900 Kč. To už je lepší cena, když se budu držet srovnání s Mondeem, podobný motor s podobou výbavou vás vyjde minimálně o 100 tisíc dráž. Navíc je momentálně k dispozici akční nabídka, díky které na dieselovém modelu ušetříte dvacet tisíc a dostanete navíc litá kola zdarma.

Pokud tedy chcete vítěze testu, je jím Hyundai Sonata. I když nepůsobí tak majestátně, nabízí lepší poměr cena/výkon a o něco lépe nastavený podvozek. Hyundai je zkrátka momentálně o krok dál, než většina jeho korejských protivníků. Když ale srovnáte Epicu s jejími předchůdci (ještě pod značkou Daewoo), její pokrok je obrovský – skutečně je to docela dobré auto. Prozatímní nedostatek image a vysoká kvalita jen mírně dražších evropských soupeřů jí ale připravuje o konkurenceschopnost.

Honza Koubek

Měření a technické údaje