Honda Civic 1,8 Sport: Trocha extravagance nikdy neuškodí

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Čekali jsme všechno možné, ale nový Civic nás přesto překvapil jak blesk z bezmračného nebe. Takhle odvážné a futuristické tvary očekával jen málokdo, vždyť Civic byl odjakživa modelem sice kvalitního, ale většou velmi konzervativního auta. S tím souvisí také fakt, že průměrný věk majitele Civicu je výrazně vyšší, než u jeho přímých soupeřů… Honda je prostě (zvlášť na západnějších trzích) oblíbenou důchodcovskou značkou.

Je tedy jen pochopitelné, že se s tím automobilka rozhodla něco dělat. Výsledkem je vůz, který by si okamžitě mohl střihnout hlavní roli v nějakém sci-fi. A jak už to tak bývá, jsou lidi, kteří ho zcela zbožňují a jiní, kteří ho nemohou ani vidět. Osobně se zcela bez přemýšlení řadím k těm prvním. Extravagantní věci mi nikdy nevadili a navíc jsem zjistil, že Civic možná není až tak extravagantní, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Honda Civic fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Detaily nejsou převratné, celek ano

Pochvalné reakce od přihlížejících se totiž neomezují pouze na mladší generaci, u které jsem pozitivní ohlasy předpokládal, nejsou vzácné ani u generace mého otce. Zhruba šedesátiletý pracovník myčky se se mnou o designu auta bavil docela dlouho a zaujatě. Navíc se v poslední době na ulicích vyrojilo nových Civiců neobvykle velké množství, což je jen důkaz, že se zalíbil všem možným věkovým vrstvám. Moc červených jich ale vidět není – a uznejte, že je to trochu škoda.

Když se na jemně agresivní design podíváte hodně zblízka, uvidíte obdivuhodnou úroveň dílenského zpracování. Některé neobvyklé prvky nejsou úplně nové – zadní kliky měla už Alfa 156, prosklenou přední masku některé ameriky z devadesátých let, ale třeba i Citroen SM ze sedmdesátých, digitální tachometr už má nějakou dobu Yaris… Dohromady je to ale mix nanejvýš povedený. Dokážu si představit jedinou objektivní stížnost, a sice zadní okno přepůlené spoilerem, které důvěrně zná každý majitel starší Mazdy 323 kupé a které opravdu trochu zhoršuje výhled dozadu.

Na palubě vesmírného korábu

V interiéru moje spokojenost s autem ještě vzrostla. Ergonomie palubní desky možná nemá před soupeři kdovíjak obrovský náskok, ale natočení všeho důležitého směrem k řidiči má obrovský psychologický efekt. Když sedíte za volantem, je vám jasné, že pán jste tady vy. Všechno je vám k dispozici, bez odmlouvání a okamžitě. Jako přidaný bonus tu máme přístrojový štít, který by před nemnoha lety dokázali postavit leda tak počítačoví specialisté z Hollywoodu. Spojuje luxus leštěných ploch a gradientního modrého podsvětlení s jasnou čitelností a přehledností.

Každý jednotlivý ovladač jde hladce a naolejovaně a působí dojmem, že se v příštích desetiletích rozhodně nemá v úmyslu jakkoli porouchat. Trochu obavy jsem měl z místa za volantem, protože mé dvoumetrové postavě většina japonských aut příliš nesedí. Civic opět znovu příjemně překvapil, výsuvný volant je totiž už ve své nejzasunutější poloze celkem blízko k řidiči, takže jsem si ho mohl nastavit, jak jsem potřeboval a přesto mi zbylo dost místa na kolena. Vzadu může dělat problémy klesající strop, ale to mluvíme opravdu jen o dlouhánech. Zadní sedačky jsou navíc skvěle vymyšlené a výrazně zvyšují atraktivitu vozu pro notorické „převažeče“ čehokoli. Kromě klasického sklopení do podlahy, které je otázkou dvou rychlých pohybů zápěstí, totiž nabízejí i možnost pro převážení vysokých předmětů. Stačí zvednout jejich sedáky, zajistit je ve svislé poloze a můžete naložit třeba fíkus. Opravdu chytré, zejména když si vezmete, že nový Civic je nižší a kratší, než jeho předchůdce.

Daň ceně a prostoru

Zato je ale širší a má rozšířený rozchod, což se pozitivně promítlo na jeho ovladatelnosti. Teď se ovšem dostáváme k věci, kterou upřímně řečeno pořád nedokážu pochopit. Na rozdíl od předchozí verze, která měla víceprvkovou zadní nápravu, se nový model vrátil k jednoduché torzní nápravě. Víc než cokoli jiného trpí jízdní komfort – zvlášť na našich silnicích. Ve snaze zachovat alespoň částečně přilnavost a sportovní jízdní vlastnosti totiž automobilka musela primitivnější zadní nápravu naladit víc „do tvrda“, což se projevuje občasným odskakováním v hrbolatých zatáčkách a celkovým snížěním komfortu při jízdě. A přitom všichni soupeři zůstávají u sice dražšího a prostorově náročnějšího, ale bezpochyby modernějšího víceprvkového zavěšení.

Tenhle krok zpátky mrzí o to víc, že ostatní mechanické skupiny jsou v nejlepším pořádku. Šestistupňová mechanická převodovka je nabízena ke všem motorovým variantám (v tomto segmentu je to poprvé) a vyznačuje se skvěle čistým a rychlým chodem. Je sice k dispozici i automatizovaná převodovka, ale upřímně řečeno bych se jí raději vyhnul. Také motor je skvělý, ale musíte vědět, jak na něj. Do nějakých 4300 ot./min. má slušně nízkou spotřebu, ale kvůli nedostatku točivého momentu se příliš neprojedete. Když ho naopak budete držet ve vyšších otáčkách, odmění se vám zátahem hodným alespoň dvoulitru. Takže když Honda tvrdí, že motor má tah většího motoru a spotřebu menšího, je to sice pravda, ale nikoli zároveň. Při svižné jízdě se ukazatel průměrné spotřeby ustálí na hodnotě 8,5 až 9 l/100 km.

Přestože se vyrábí v anglickém Swindonu a také design vznikal v Evropě, působí Civic velmi japonským, z některých pohledů snad až komiksovým dojmem. V moři uniformních evropských hatchbacků je to velmi příjemné osvěžení. Pokud by náhodou někdo pochyboval o spolehlivosti nových Civiců, Honda má pádný argument v podobě prodloužených záruk. Prorezivění karoserie kryje 12 let, korozi podvozku 10 let a korozi výfukového systému 5 let.

Osobně se mi tohle auto opravdu líbí, i když ta zadní náprava mě vážně mrzí. Pokud se ale dokážete smířit s trochu horším jízdním komfortem a chcete se vymanit z oceánu šedivého průměru, tohle je cesta.

Honza Koubek

Měření a technické údaje