Honda Accord Tourer 2.2 i-DTEC AT

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Na úvod

V jednom z předchozích Automagů jsme měli možnost svézt se ve všemi médii tolik vyzdvihovaném Opelu Insignia. A jen krátce jsme ji srovnali s Hondou Accord. No a možná si pamatujete, že z tohoto srovnání Insignia zrovna dvakrát dobře nevyšla. A dnes tu máme právě zmiňovanou Hondu Accord. Takže je skutečně tak dobrá, jak se z krátkého svezení mohlo zdát?

Accord Tourer má hned několik zvláštností. Je to sice kombi, ale když se podíváte do technické specifikace, zjistíte, že objem jeho kufru je o 60 litrů menší, než u sedanu. A druhou zvláštností je specifická orientace zákazníků, kteří se právě pro Accord rozhodnou. Kolik myslíte, že Honda procentuálně prodá v Accordu dieselových motorů? Třeba u zákazníků Opelu, kteří se rozhodnou pro Insignii to je zhruba 70 procent. Člověk by předpokládal, že to bude podobné číslo i u Hondy. Ale není tomu tak. Většina zákazníků Hondy Accord si kupuje benzínový motor. Jednoduše to vypovídá něco o nadšenectví. K Hondě, zdá se, chodí ti, co milují zábavu za volantem.

Accord, který tu dnes máme, přitom nabízí pro rodinně smýšlejícího řidiče velmi lákavou, skoro by se chtělo říct optimální nabídku. Turbodiesel s objemem 2,2 litru s relativně konzervativním výkonem 150 koní a pro běžný život velmi příjemných 350 Nm točivého momentu. A k tomu ještě i automatickou převodovku. To znamená, že je zaměřen na všechny, kteří to se zábavou za volantem zase tak vážně nemyslí. Automat je pro Hodnu novinkou. Je to jen pětikvalt, takže je jasné, že je určen skutečně pro všechny, co preferují pohodové a klidné svezení. Honda se tak snaží přizpůsobit chuti některých zákazníků a odlovit nové od konkurence. Jen ještě dodáme, že automat řadí asi tak, jak byste od moderního automatu čekali. Tedy sametově, nabízí „sportovní“ režim a navíc ještě k tomu i pádla pod volantem. A Accord s ním v kombinaci s tímhle turbodieselem je celkem pěkný lenoch.Technika

Honda Accord fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Kufr je sice menší, než v případě sedanu, ale můžete sklopit zadní sedačky a získat tak dalších 200 litrů objemu navíc. A i bez jejich sklopení tu máte ještě prostor nad úrovní oken, takže se sem reálně vejde o trochu více zavazadel. Uvnitř je Accord moc příjemným místem k životu. Vážně. Všude jsou jen kvalitní plasty, o kvalitě zpracování nepochybujte a stejné to snad bude i v případě Accordu s legendární nízkou poruchovostí aut téhle značky. Na sedačce řidiče si to zase jen užijete. Volant má příjemně tlustý věnec, navíc měkčený a potažený kůží. A v naší výbavě navíc dostal i spoustu tlačítek, které ovládají hned několik systémů, které se budou líbit všem, co mají rádi elektronické hračičky. Adaptivní, radarový tempomat hlídající vše jedoucí před vámi ve vzdálenosti 100m a upravující aktuální rychlost, dále systém, detekující nezávisle na tempomatu příliš rychle se přibližující auto před vámi, přičemž dokáže v případě nouze lehce přibrzďovat. Nebo systém, který vás udrží na dálnici v jízdním pruhu. Ano, Accord sám umí mírně zatáčet, aniž byste se dotkli volantu.

A ani tady to nekončí. V případě, že bude aktivován stabilizační systém, Accord sám natočí volant tím směrem, kterým by měl řidič korigovat dráhu auta, aby vybral třeba přetáčivý smyk. Takže měli byste tyhle technologické novinky chtít i vy? No, já osobně v jejich stávající podobě s nimi úplně spokojen nejsem. A teď to není kritika samotné Hondy. Je dobré vidět, že tahle průkopnická značka se inovací nebojí. Ale radarové tempomaty obecně příliš v lásce nemám, osobně mi vyhovují ty klasické. Poměrně často se totiž stane, že adaptivní tempomat jednoduše nefunguje tak, jak si představujete. Když pojedete na dálnici v levém pruhu v levotočivé zatáčce, systém může omylem zahlédnout předjížděné auto v pravém pruhu před vámi a začne panicky brzdit. Systém udržení auta v jízdním pruhu v reálných podmínkách poměrně funguje. Tedy když zrovna kamera u zpětného zrcátka vidí jízdní pruh, o čemž vás informuje na displeji před vámi. Ten v Accordu se ale snaží auto držet poměrně blízko levého pruhu, takže se s ním pravděpodobně i vy budete dokolečka přetahovat o to, kde chcete jet. A navíc při aktivaci systému se zlehčí řízení. Když ale náhodou začnete v autě hledat zapadlý telefon a systém bude zapnutý, může vás zachránit před výletem mimo silnici. Je třeba zmínit, že automaticky dokáže korigovat dráhu v zatáčkách s poloměrem 300m a to v rychlostech mezi 70 a 180 km/h. Pokud nebudete ale ani mírně volantem korigovat jízdu déle, než zhruba 10s, systém se automaticky za doprovodu zvukové signalizace deaktivuje. Na opravdu rovných úsecích se vám tak může stát, že aniž musíte pohnout volantem, systém si bude myslet, že neřídíte a vy ho musíte znovu aktivovat nebo jen prostě lehce pohnout volantem. Takže – s tímhle systémem budete určitě umět zapůsobit na nic netušící spolucestující, ale z praktického hlediska není vše tak dobré, jak by mohlo být. Na druhou stranu tady automatika funguje lépe, než třeba v Lexusu LS.

Na silnici

Accord téhle generace dostal i nový elektrický posilovač řízení s proměnlivým účinkem v závislosti na rychlosti. Má výrazně silnější odpor ve volantu, než třeba zmíněná Insignia a mě osobně to vyhovuje. A stejné je to i s jeho schopností přenést k vám informace od kol. Pravdou ale je, že při každém pohybu volantem cítíte určitou umělost, kterou tu má na svědomí právě zmíněný elektrický posilovač. Kde je ta doba posilovačů hydraulických… Nicméně to není tak špatné, abyste kvůli tomu po večerech plakali v temném koutě vaší garáže. A pak sedačky. V naší variantě Top-executive jsou v porovnání s německou konkurencí velmi pohodlné, měkké. A hned dodávám, že i s velmi dobrým bočním vedením. Honda zdá se, jednoduše ví, co její zákazníci chtějí. Tedy většinu času jezdit běžným tempem, kdy ocení pohodlí. Jednou za čas v nich ale vzplanou emoce a jednoduše si budou chtít užívat řízení. Což má k poletování po interiéru a zapírání se o dveře nebo loketní středovou opěrku velmi daleko. Na předních místech je prostoru tak akorát, pokud to nepřeháníte se stravou příliš bohatou na cukry a na zadních místech tomu není jinak.

Prostor a výbava

To všechno navíc dostanete v dynamicky se tvářícím kabátě. A nechci tady nikomu vnucovat, že právě tohle auto se má někomu líbit. Mě ale osobně nový Accord po stránce vzhledu baví. Působí sebevědomě, na silnici správně široce rozkročeně a přitom ani ve verzi kombi nevypadá jako nějaké nafouknuté pseudoMPV. Takže jestli by se mě někdo ptal, jaké rodinně zaměřené auto, které má rozumný apetit, si v dané cenově třídě koupit, pak by právě Accord Tourer s turbodieselem byl jedním z mála adeptů. Jen bych přemýšlel, jestli si nepřiplatit za verzi s výkonem 180 koní. Tedy, nepřemýšlel bych.

Za Accord Tourer s tímhle motorem zaplatíte v základní výbavě 789.000 Korun. Podle výbavy musíte dalších 20 až 50 tisíc připlatit za automat a přijdete o jeden rychlostní stupeň. V kombinaci TopExecutive s adaptivním tempomatem, systémem udržení auta v jízdním pruhu, navigací s couvací kamerou a další řadou doplňků už musíte dát poněkud nepříjemných 1.109.000 Korun. Za verzi s výkonem 180 koní ve sportovněji orientovaném provedení Type-S s trochu spartánštější výbavou a manuálním šestikvaltem ale jen 869.000. Přijdete sice kromě výše zmíněných systémů o navigaci, která ale v Accordu nabízí stejně poměrně zastaralou grafiku nebo elektricky nastavitelné sedačky, navíc s vyhříváním, o střešní okno nebo z nějakého důvodu trochu hloupě i o parkovací asistent. Ale zůstanou vám xenony, částečně kožené sedačky, tempomat, lepší audioaparatura, navíc dostanete i osmnáctipalcové ráfky a třeba červeně podbarvené ukazatele k tomu. Což mi za ušetřeného čtvrt milionu přijde minimálně jako dobrý námět na přemýšlení před spaním, když už si kupuji diesel, abych ušetřil.

Verdikt

Takže alespoň podle papírových podkladů bych se zajímal právě o silnější Type-S. Je třeba dodat, že třeba Mondeo s 2,2litrovým turbodieselem a výkonem 175 koní dostanete o dvacet tisíc levněji a to v nejlepší výbavě Titanium S s orientací na dynamičtěji smýšlející řidiče. Za některé standardní prvky Accordu si ale u Mondea budete muset připlatit, takže ve výsledku byste na tom pravděpodobně byli cenově velmi podobně. V základní nabídce je nejsilnější dieselové Mondeo dokonce o 80 tisíc levnější, než lépe vybavený nejsilnější Accord. A jak jsme zmínili, ten se jevý z celé nabídky velmi zajímavě. Přijde o pár zbytečností ve výbavě a ponechá si to dobré, co Accord nabízí. Agresivnější vzhled, poměrně dobré řízení a dobře fungující podvozek. A to je i důvod, proč si ho zákazníci kupují.

Měření a technické údaje