BMW Z4 3.0si
Na úvod
Za ty roky, co Z4 jezdí po světě, jich americká továrna ve městě Spartanburg stačila vyrobit více než 9300. Ještě si docela živě pamatuji, s jak rozporuplným přivítáním se tohle auto po své premiéře setkalo. Aby také ne – byla to moje první tisková konference, novinářské mléko mi ještě teklo po bradě a ze všeho jsem byl pořádně vykulený.
Roadster Z4 byl jedním z prvních aut, na kterých Chris Bangle uvedl designový styl zvaný Flame Surfacing. Až teprve nedávno jsme mohli spatřit nástroj, který za neobvyklými tvary zet čtyřky stál – nezvyklý koncept BMW G.I.N.A. s proměnlivou karoserií, tvořenou pružnou metalickou látkou a vnitřními pohyblivými prvky.
Přiznáváme, že zpočátku jsme z nového designu příliš nadšeni nebyli. Příď vyhlížela příliš zavalitě, což umocňovala malá světla umístěná na okrajích a veliké „nozdry“ před chladičem. To auto víceméně zůstalo dodnes, i když facelift byl k přídi milosrdný a trochu jí zjemnil. Celkově ale musím připustit, že jsem si na Z4 zvyknul tak, že se mi nakonec docela zalíbila. Zejména ostře řezaná záď mi pokaždé dokáže vyloudit na tváři spokojený úsměv.Tehnika
BMW Z4 je mi ale především sympatické svou ortodoxní koncepcí. Tohle je pravý sportovní roadster: dlouhá příď s mohutným motorem uvnitř a kabina pro řidiče a spolujezdce posunutá co nejvíc k poháněným zadním kolům. Rozhodně se nebráním pokroku, ale v tomhle rád zůstanu při klasické koncepci. Zkrátka a dobře, takhle má vypadat opravdový sporťák.
Označení 3.0si znamená nový třílitrový šestiválec, laděný na 265 koní. Jeho celohliníková konstrukce mu vynesla titul nejlehčího šestiválcového třílitru na světě. Točivý moment 315 Nm také není k zahození, zkrátka – co vám budu povídat. BMW opět ukázalo, že umí stavět charismatické a veskrze povedené motory.
Trochu divoká byla u testovaného vozu volba převodovky – automat, byť celkem slušný, znamená ve sportovním roadsteru jediné: že si ho koupil pozér, který to se sportovní jízdou nemyslí tak úplně vážně. Spíš potřebuje volnou ruku, aby při pomalé jízdě po bulváru mohl mávat na kočičky na chodníku a posléze jim osahávat stehno.
Možná se ještě vyplatí připomenout, že dnešní roadstery nejsou zrovna nejlehčí. Bezpečnostní požadavky a důraz na vysokou pevnost ve zkrutu prostě přihazují kilogramy po desítkách. Z4 roadster tedy váží 1415 kilo. Není to nejméně, na druhou stranu takový Nissan 350Z Roadster je o plné dva metráky těžší.Na silnici
Že má Z4 léty ověřenou klasickou koncepci ale ještě nemusí znamenat, že je dokonalý. Už od začátku se v recenzích objevovaly výhrady – Z4 není ani tak přesná, jako dokonale vyvážené Porsche Boxster, ani tak pohodlná, jako Mercedes-Benz SLK. Problém není v podvozku, který sice je dost tuhý, ale vynahrazuje to přilnavostí a předvídatelností, je to spíš v řízení a pneumatikách.
Pneumatiky runflat jsou sice skvělá věc, když píchnete, ale upřímně: kolikrát v životě se vám to stalo? Osobně budu raději jednou za rok měnit kolo na kraji silnice a v dešti, než abych byl zbylých 364 dní ochuzen o trochu toho komfortu, který mi budou umět poskytnout pneumatiky s měkčími boky. Jistě, je tu ještě bezpečnostní riziko, runflaty vás nerozhodí ani při náhlém defektu… no, každý si to musí rozhodnout sám.
Zatímco jiné gumy si koupit můžete, řízení nezměníte. Nechci tvrdit, že je hrozné a napoužitelné, to v žádném případě. Jeho elektrický posilovač patří k těm lepším a vlastně se s ním dá žít docela snadno… ale nesmíte udělat jednu věc. Nesmíte se nikdy ocitnout za volantem Porsche Boxster nebo Mazdy MX-5. Jakmile totiž jednou ochutnáte úroveň komunikace a až telepatickou přesnost, s jakou v těchto sporťácích můžete počítat, budete se v Z4 nutně cítit tak trochu ochuzení.
Tenhle bavorák je prostě jiný. Nevyžaduje po vás přesné vedení, jako Porsche, spíš se mu líbí hrubší zacházení. Nejdřív je trochu nedotáčivý, ale když se vám podaří překonat masivní zásobu přilnavosti, ožije záď. Pochopitelně že je to zábava, pokud víte co děláte a máte dost prostoru… jen musíte počítat s tím, že mezi koly nemáte samosvorný diferenciál. Ten je bohužel vyhrazen jenom pro nejsilnější verzi, Z4M.
Vlevo před pákou převodovky je tlačítko Sport, které vám přiostří odezvu na plyn. Když budete využívat všech jeho 265 koní, bude bavorák spokojený. Stovka za 5,7 sekundy zní dobře, jenže na to musíte mít tu správnou, tedy ručně řazenou převodovku. Automat potřebuje celých 6 sekund, ale to není ten hlavní problém… když si před zatáčkou nemůžu při brzdění sám podřadit a pokusit se o co nejlepší meziplyn, tak prostě nemůžu mluvit o sportovní jízdě.
A nakonec – ten zvuk. Symfonie bavoráckých šestiválců mě nepřestane bavit nikdy, tenhle motor má navíc neuvěřitelně bohatý rejstřík. Stačí trochu ťuknout do plynu na nautrál a z výfuku se ozve hluboké basové štěknutí, při plynulém rozjezdu za vámi rezonuje probarvený baryton, který postupně přejde v rykot, měnící se v typické ječení, které umí jen v Mnichově. Uberte prudce plyn a uslyšíte brblání, jak si výfuk spokojeně odplivává… zkrátka – za jedna.Prostor a výbava
V interiéru se budete cítit útulně. Jistě, není tu prostoru na rozdávání, ale není to ani záležitost pro klaustrofobiky. Za ten týden jsem se Z4 najezdil přes tisíc kilometrů, s drahou polovičkou jsme o víkendu projeli západní Čechy a ani jeden jsme neměli důvod ke stížnostem. S větrným deflektorem mezi ochrannými oblouky a vytaženými okny se dá cestovat bez střechy i dálničními rychlostmi, úplně nejlépe si to ale užijete na okresce.
Když už jsem se zmínil o těch západních Čechách… zkuste silnici 230 mezi Mariánskými lázněmi a Karlovými Vary… konkrétně úsek mezi Mnichovem a Bečovem nad Teplou (i když ani zbytek cesty do Varů po silnici č. 20 není zlý). Od doby, kdy jsem tam byl naposled uplynulo už několik let, silnice má nový povrch a skutečně stojí za to. Jenom jeďte o víkendu brzo ráno, ať se nemusíte ploužit za svátečními řidiči, špatně se tam předjíždí.
Jinak mě interiér potěšil doplňky z broušeného hliníku, které se k roadsteru prostě tak nějak hodí. Výklopná obrazovka navigace vypadá efektně, její zastaralá grafika už méně, nicméně chápu, že před koncem výrobního cyklu už by se montáž nového systému nevyplatila. Ani odkládacích prostorů není mnoho, neměl jsem si například kam odložit mobil. Schránka vzadu mezi sedadly je sice prostorná, ale při jízdě prakticky nedostupná. Držáky na nápoje jsou nezvykle na vnějších stranách palubní desky, tedy těsně u dveří. Když do nich ale dáte kelímek či plechovku, pochopíte vyšší logiku – jsou totiž umístěny přesně před výdechy klimatizace, takže vám v létě vydrží déle studená voda a v zimě zase káva nevychladne tak rychle.
Kufr není omezen složenou střechou, která má vlastní prostor. Vejde se do něj 260 litrů zavazadel a protože ve stylových roadsterech se často jezdí i na golf, jeho zadní část je dost široká na golfový bag. Což mě těší, protože se tam tím pádem vejde i moje baskytara.Verdikt
Všechna tahle legrace samozřejmě něco stojí, konkrétně milion a půl bez příplatků a to i po započtení kurzu silné koruny. V ceně máte klimatizaci, sedmnáctipalcová kola, kožené čalounění, elektrické sedačky a spoustu dalších věcí. Není to levná hračka… ale zato je skutečně zábavná, zejména když ušetříte pár korun za automatickou převodovku.
Brzo přijde nový model a to znamená jediné – cena téhle Z4 půjde na trhu ojetin trochu víc dolů (dosud si drží hodnotu velmi slušně). Kupovat ojetý sporťák je sice vždycky riziko, ale u tohohle bych se možná přemluvil udělat výjimku. Protože víte co? Já si ten týden opravdu skvěle užil.
Honza Koubek
