BMW 335i

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Na úvod
Když jsem napsal asi před deseti lety svoji první recenzi na trojkové BMW, jeden ze čtenářů mi odepsal, že jsem fetišista německého zboží. Ano, tak mě tehdejší 320d oslnilo. Jenže já si od té doby nemůžu pomoct a na produkty mnichovských nedám dopustit. BMW prostě umí dělat auta zaměřená na zážitek z řízení. A tím myslím i na zážitek z klidné jízdy. Ne nadarmo říkám, že kdo se jednou zamotá do spárů kouzla téhle automobilky, má to na celý život. No a asi nemá smysl zakrývat, že já se v tom koupu od hlavy až k patě. Jestli si ale myslíte, že tu dnes uslyšíte jen samou chválu, nebude tomu tak. Což i mě samotného u kupé 335i s tím skvělým šestiválcem pod kapotou překvapilo.

Technika
Ale popořadě. Kupé 335i přichází s tím fantastickým šestiválcem, který jsme obdivovali už při jeho uvedení na trh před čtyřmi lety a za celou tu dobu si našel cestu i pod kapoty dalších modelů automobilky. Nabízí tedy tři litry objemu, šest válců poskládaných do řady za sebe a dvě turbodmychadla k tomu. BMW ví dobře, že zákazníci nechtějí motor, který nebude mít okamžitou odezvu na sešlápnutí plynu. Takže tenhle motor reaguje skoro tak dobře, jako atmosferický. Jednoduše nemá smysl říct cokoliv jiného, než že tenhle motor je ve všech disciplínách naprosto fantastický. Má krásný zvuk už při nastartování a stejně tak i v celém spektru otáček, které nabízí. Vytáčí se s lehkostí až k omezovači u 7500 otáček, po celou dobu směrem vzhůru nabírá jeho zátah na intenzitě a stejně tak i na zvuku. Je jadrný od volnoběhu a nahoře ostrý jako pila. A nic ze zvukového projevu mu neubralo ani přeplňování. Zvuk řadových šestiválců je prostě droga. Když s ním přitom budete jezdit normálním tempem, ukáže vám, že dokáže být i vlídný k vaší peněžence. Na dálnici s ním můžete jezdit klidně za 9 litrů na 100 km.

BMW řada 3 velká fotogalerie

Na silnici
V momentě, kdy ho začnete vytáčet k omezovači, se budete se na silnicích pohybovat ošklivě rychle a na dvoustovce jste až nebezpečně brzy. Řízení naštěstí funguje velmi dobře, i když ve vysokých rychlostech by mohlo být pevnější. V běžných rychlostech je ale řízení dost citlivé na to, abyste měli absolutně jasno, kde jsou limity předních kol. Věnec volantu je v našem případě díky M paketu přitom tak akorát tlustý, kůží potažený a příjemně měkký. Když budete chtít jezdit rychle, můžete si deaktivovat elektronickou stabilizaci, případně i aktivovat DTC (Dynamic Traction Control). Stabilizace nebude tak nedočkavá a dá vám trochu volnosti a elektronika přibrzďováním zadních kol simuluje funkci samosvorného diferenciálu. Samozřejmě výsledek není tak dobrý, jako s klasickou mechanickou špérou, ale na výjezdech ze zatáček se vám nestane, že vnitřní kolo se zůstane jen protáčet v kouři dýmu.

Prostor a výbava
Jenže 335i vám na dlani neservíruje jen schopnosti na rychlé ježdění. Je skvělým společníkem v každodenním provozu. Zmíněných 400 Nm točivého momentu totiž nabízí od 1300 do 5000 otáček. Tenhle motor zabírá bez nadsázky naprosto lineárně vlastně od volnoběhu. Nečekáte, až se turba nadechnou. Ta jen sílu zrychlení jemným způsobem posílí. A když se dostanete na dálniční rychlosti, vlastně ani nemusíte ze šestky podřazovat a stále budete mít pod plynem síly dost. A když už jsme u převodovky, za zmínku stojí fakt, že tohle konkrétní BMW je něčím jedinečné. Má totiž manuální převodovku. BMW poslední ch asi pět let nepustilo do novinářské flotily jiné auto, než s automatickou převodovkou. Proč? Odpovědí snad je fakt, že i tohle coupé mělo už v 17 tisících najetých kilometrech měněnou spojku.
Převodovka má příjemně krátký, i když trochu tužší chod, je rozumně přesná a v kombinaci s jedinečně jdoucí spojkou, která má zvýrazněné tím pro BMW specifickým způsobem pásmo záběru, je trochu tužší. Ale nijak extrémně, v zácpách vás z ní chodidlo bolet nebude. Zato ve městě možná budete pociťovat jiný handicap tohohle BMW. A tím je podvozek. Je emkový, tedy tužší a nižší a v kombinaci s osmnáctipalcovými ráfky, které obouvají tolik proklínané pneumatiky run-flat, se dokáže celkem rychle dostat na svůj limit. Jízda na rozbitých cestách je jednoduše špatná. A po celou dobu, kdy s tímhle autem budete jezdit v nízkých rychlostech, si budete říkat, jestli něco vývojáři v BMW nepřehlédli. Jenže v momentě, kdy vyjedete za město, začne podvozek fungovat na jedničku. Je tak akorát správně tuhý a přitom tím pro BMW jedinečným způsobem i poddajný. Když to nepopletete při nájezdu do zatáčky, dočkáte se na výjezdu pod plynem neutrálního chování nebo mírné přetáčivosti. Když pak vypnete stabilizaci, dokážete klidně jezdit bokem. Ale díky absenci samosvoru to není zase taková zábava, jak by se mohlo zdát.

Verdikt
Bílé kupé je samozřejmě nepřehlédnutelné. Ale jsem přesvědčen, že trojce to rozhodně více sluší jiné barvy. V kombinaci s červeným interiérem je to už trochu pozérská záležitost, co říkáte? To je ale samozřejmě otázka vkusu každého. Bílý lak z mého pohledu až příliš zvýrazňuje snad možná trochu moc elegantní linky karoserie. V porovnání s ním na mě působí o něco hranatější sedan s jinými světly dravěji, zajímavěji. A musím říct, že právě sedan 335i je na mém seznamu přání. A to z jednoduchého důvodu. Usadím se do něj pohodlněji, je praktičtější, méně nápadný a funguje stejně dobře. Jestli měříte řekněme nad 185cm, možná i pro vás bude kupé už jednoduše příliš nízké a ty tři chybějící centimetry rozdílu ve výšce obou, budou zásadní. Překvapením je ale prostor na zadních sedačkách kupátka. Je ho tu dost a nebál bych se s plně obsazeným autem cestovat na delší vzdálenosti. Limitem snad může být opět jen výška stropu.

BMW 335i ať už v jakékoliv karosářské variantě, nabízí všem, co jim jen trochu voní benzín fantastické zážitky. Za ně musí u prodejce zaplatit v základu bez M paketu 1.216.800 Kč. Ale jak jistě víte, u BMW není problém utratit dalších 200 až 400 tisíc za méně, či více smysluplné doplňky, které vás ale určitě budou bavit…

Měření a technické údaje