Recenze: Forza Horizon 2 (Xbox One)

Občas je potřeba trochu vypnout a vydat se do virtuálního světa videoher, a i když mám s profesí motoristického novináře někdy aut plné zuby, možnost otestovat nový díl Forza Horizon 2 jsem neodmítnul. Koneckonců jako příslušník generace, která vyrůstala po boku počítače mám ke hrám všeho druhu vřelý vztah.

Také druhý díl titulu s přídomkem Horizon se odpoutal od uzavřených závodišť a drží se osvědčeného receptu závodů v otevřeném světě. Nyní zavítal do atraktivního prostředí Středozemního moře a přilehlého vnitrozemí, a i tentokrát jsou hlavní náplní příběhu ilegální závody ve stylu Gumball 3000.

Jako koncept je to velmi žádoucí téma, které do jisté míry odráží reálný trend posledních let. Dřív frčelo Rychle a zběsile a tomu odpovídající hry zabývající se tuningem a ilegálními závody v nočních ulicích, dneska to jsou velkolepé road tripy znuděných boháčů, takže je jen logické, že se toho vývojáři chytli.

Vyrážíme na party

Musím se přiznat, že mě hra v momentě, kdy jsem na začátku jako absolutní zelenáč dostal okusit nové Lamborghini Huracán s tím, že jsem jeden z prvních na světě, kdo jej má možnost řídit (to vám virtuální průvodce hrou skutečně sdělí), a s úkolem dojet do další štace velkolepého road tripu, kde bude následovat noční párty, absolutně vtáhla do děje a na pěkných pár hodin mě už nepustila od ovladače.

Druhý den dostanete na výběr jedno ze tří postarších aut a začnete na vlastní pěst. Budete závodit, vydělávat těžké peníze, získávat respekt ostatních, družit se v online klubech, kupovat a upravovat auta a především se přesouvat napříč jižní Evropou ve velkém stylu.

Vybírat můžete z dvou set aut věrně odrážejících své reálné předlohy, která jsou hezky rozdělena do kategorií. Pokud na začátku sáhnete třeba po nabídce Toyoty Supra Turbo, strávíte nějaký čas závody v kategorii JDM Legends. Samozřejmě až vyděláte nějaké peníze, můžete si pořídit další auto jiné kategorie (offroady, rallye legendy, supersporty, hypersporty, okruhové hračky a další) a zkusit něco nového.

Tedy nového jen do jisté míry. Postupem času mi kolotoč závodů přišel poněkud monotónní. Na výběr sice máte z velkého množství kategorií aut a tudíž rozličných závodů a volba je jen na vás, pokud vám tedy něco nevoní, pro postup ve hře nejste do ničeho nuceni. Odjezdit však čtyři závody v rámci minišampionátu, posunout se do další lokace a absolvovat to samé v bledě modrém mě ke konci už trochu přestávalo bavit. Uvítal bych větší rozličnost závodních módů, třeba delší šampionáty, drag race na přilehlém letišti, které jinak zeje prázdnotou, driftování v serpentinách nebo mezi kontejnery v docích či nějaký druh sázek, klidně rovnou o techničák od auta. A možná i nějaký ten okruh, když už tu jsou i trackdayové hračky. Třeba trať Paul Ricard si o to přímo říká.

Naštěstí je však příběh protkaný vedlejšími výzvami, ve kterých dostanete půjčené auto (brzy tak přičichnete alespoň na chvilku i k cenově nedostupným vozům) s cílem splnit nějaký ten úkol, ať už je to nasbírání jistého počtu zkušenostních bodů driftováním třeba po golfovém hřišti nebo rozbíjením městského mobiliáře, či jenom přesunout nějaký unikátní kousek z jedno bodu do druhého. Třešničkou na dortu jsou potom závody proti parní lokomotivě, práškovacímu letadlu nebo rovnou celé skvadře italských akrobatických letců.

Motivací vpřed je také lidská chamtivost po vlastnictví dalších a dalších aut, což je vyřešeno dobrým systémem virtuálních kreditů, který mimo jiné odměňuje bonusy za vyšší obtížnost. Na Bugatti Veyron tak budete nějaký ten milion vydělávat pěkně dlouho, Hondu Civic však otuníte za pár tisíc. V této oblasti mě poněkud zklamala nemožnost prodávat vozy ze své garáže, pokud tak nějaký naleznete zapomenutý ve stodole (jak poeticky to odráží realitu italského a francouzského venkova), vyhrajete třeba v kole štěstí, které se vám po dosažení další úrovně zkušeností otevře, nebo jen zjistíte, že už vám ten stávající nevyhovuje, máte prostě smůlu a musíte vydělávat dál.

V každém z nás je kus tunera

Věcí, které můžete se svým autem provádět, je ovšem nepřeberné množství. Vlastnoruční výroba barevných motivů je samozřejmostí, ty můžete posléze sdílet v komunitě a stahovat si další, vytvořené jinými hráči. Výkonnostní tuning včetně swapů motorů zůstal zachován z minulých dílů, instalovat tak třeba sedmilitrový osmiválec do Mazdy MX-5, osadit jej kompresorem a vytvořit si vlastní Monster Miatu není žádný problém. Poslouchat pak hřmění osmiválce zpod kapoty nebohé Mazdičky je perverzně zábavné.

Zábavě napomáhá i velmi přívětivá hratelnost. Forza Horizon 2 balancuje na pomezí simulace a arkády, čemuž rozumějte tak, že se věrohodně drží fyzikálních zákonů, zároveň je ale ovládání do jisté míry zjednodušeno pro potřeby herního ovladače. Celou kariéru jsem odjezdil s vypnutou stabilizací a kontrolou trakce, s plným modelem poškození, jen se zapnutým ABS a na střední úroveň, což mi zajistilo vyváženou zábavu, kdy jsem se musel neustále prát nejen s protivníky, ale i přebytečným výkonem na zadních kolech a vlastní nešikovností.

Ve chvíli, kdy z Toyoty Supra postavíte bestii o výkonu 1000 koní a maximálce 400 km/h, musíte s pravým ukazováčkem hodně citlivě na plyn a nejlépe všude řadit o dva kvalty výš, aby se nesplašila. A když třeba Ford Focus RS s pohonem předních kol na šotolině proti Imprezám a Lancerům už nestačí, není nic jednoduššího, než konvertovat na pohon všech kol a udělat si vlastní speciál WRC. Nebo koupit jiné auto, pokud zrovna máte za co. Možnosti jsou nepřeberné a vyhoví všem chutím.

Závody samotné překypují napětím, a jak těžké si je uděláte, záleží skutečně jen na vás. Ať už volbou obtížnosti, nebo jen tím, s jakým autem a v jaké úrovni vylepšení do závodu nastoupíte. Skutečným bonbónkem jsou potom offroadové honičky kukuřičným polem a kvetoucími levandulemi, které jsou akční a vyžadují vypětí všech sil a neustálé soustředění, abyste se ve dvousetkilometrové rychlosti přesně trefili mezi vzrostlý strom a sloup vysokého napětí. Jinak končíte a musíte znovu na start, nebo se můžete přetočit o pár vteřin zpátky v čase.

Když už máte všeho závodění dost, není nic jednoduššího než nasednout do nějakého roadsteru a vyrazit třeba k moři kochat se západem slunce. Cestou nazpátek potom můžete jen tak pro zábavu vydriftovat deštěm nasáklé serpentiny či kruhové objezdy ve spících starobylých vesničkách, nechat se vyfotit úsekovým radarem v tunelu a svoje skóre sdílet v internetové komunitě nebo rovnou vyzvat k závodu některého z poflakujících se soupeřů. O zábavu je tu vždy postáráno.

Verdikt

Forza Horizon 2 je velmi povedenou závodní hrou, která zabaví na dlouhé hodiny a jen tak vás nepustí. Nadchne nádhernou grafikou, atraktivním prostředím plným krásných lokalit a unikátních vozů, příjemnou ovladatelností a rozsáhlými možnostmi nákupů a úprav.

Závody mají napětí a dynamiku, a i když časem poněkud zjednotvární, v široce otevřeném světě existuje spousta příležitostí, jak zabít čas. Drobné chybičky by se našly, ale spíš jen proto, že jsem velký detailista. I tak dávám nové Forze Horizon 2 pomyslných 9 bodů z 10.