Rakovan: Co se děje, luxusní SUV musí vypadat všechna stejně?!
Rakovan: Bezdomovec, který krade v supermarketu? Ne, profesionální řidič pod vlivem drog!
Soudit lidi podle toho, jak vypadají, se nemá a není to správné. O to horší pak je, když realita je smutnější (a nebezpečnější) než prvotní odhad.
Zdroj: archiv redakceMusím se v duchu omluvit bezdomovcům za to, že jsem je v duchu obvinil z krádeže.
Tedy, ehm, nemusím, protože bezdomovci v supermarketu kradou, čímž nechci říct všichni bezdomovci (nedovolil bych si paušalizovat a házet do jednoho pytle zloděje s lidmi, kteří jsou poctiví, ale osud je odsoudil k životu bez domova) a v každém supermarketu.
Mluvím o obchodě u nás v ulici a bezdomovcích, kteří žijí v nedalekém parku ve staré boudě. Vím to, pamatuji si je, viz třeba můj nedávný blog o mé paměti na obličeje. A to, že kradou vím, protože jsem se nechtěně nachomýtl k tomu, jak to s nimi řešila ostraha zmiňovaného obchodu. O tom ale mluvit nechci.
Jde mi o to, že jsem po nákupu na parkovišti a vracení nákupního vozíku do stojanu potkal člověka, kterého jsem podle toho, jak vypadal, za bezdomovce považoval. Vím, že člověka definují jeho vlastnosti a ne to, jak vypadá, nicméně stará pravda říká, že šaty dělají člověka a šaty chlapíka, se kterým jsem se potkal, říkaly, že asi spal řadu nocí někde pod mostem a že se dlouho nemyl. Navíc byla jeho „aura“ umocněna vůní marihuany.
Dovolím si tvrdit, že šlo o marihuanu, jelikož, a nejsem na to hrdý, mám zkušenosti, díky kterým řadu tzv. měkkých drog poznám a to bezpečně. Chlapík byli nejenom cítit „trávou“ na pět metrů, ale – pokud bych náhodou necítil typický nasládlý odér, byl nepřehlédnutelný joint v jeho ruce. Chlapík nacpal plastové kolečko do zámku, nechal vypadnout řetízek a s prázdným vozíkem nezamířil na nákup do obchodu, ale přes parkoviště pryč směrem na ulici. Ještě jsem zaslechl „kam s tím jede?“ st zděšením a nepochopením v hlase zaměstnance supermarketu, který tlačil shodou okolností do stojanu řadu nových vozíků a manévr nevábně vypadajícího a páchnoucího člověka zaregistroval. A obrázek jsem měl jasný – „smažka“ si vzala vozík a jede s ním do jejich boudy, těžko říct na co ho bude potřebovat, ale na nákup evidentně nejde.
Jasný obrázek jsem tedy měl, ale mylný. Chlapík nejel směrem k boudě, ale na ulici za parkovištěm dojel k dodávce, otevřel zadní dveře a … Další, co mne napadlo, že vozík chce ukrást, ale jinak. Že ho popadne, hodí dozadu na korbu a zmizí. Ale i to nebyla pravda. Když jsem přišel blíž, vše se vyjasnilo. Pán začal do vozíku z auta nakládat krabice a mně to došlo.
To nebyl zloděj, ale řidič dodávky kurýrní služby, který přivezl zboží a aby nemusel nosit krabičky v ruce, půjčil si vozík v supermarketu. Dobrá, nic se tedy neděje? Ale děje, a proto také o tom píšu na webu, který se věnuje automobilům. Zarazilo mne, jak „zhulenej“ řidič byl a šokovalo mne, že tohle je profesionální řidič, který tráví většinu svého dne za volantem dodávky, člověk, se kterým se mohu nejenom potkat „blatník proti blatníku,“ ale řidič, který by měl včas zaregistrovat (mé, vaše) dítě, rodiče, známé na přechodu pro chodce. Strašné.
Chápu, že na rozdíl od jiných regionů v Praze je spíše poptávka po pracovní síle, než že by byl stav opačný a možná je zapotřebí „brát každého,“ ale za takovou cenu? Od té doby chodím po chodnících či jezdím autem s obavou a děsím se každé dodávky společnosti In Time, protože za volantem může sedět řidič, který si krátí pracovní dobu mezi vykládkami „hulením.“ Řidič, který zvládne za den víc pávů než ošetřovatel v ornitologické zahradě. Řidič, který jezdí tak na pohodu, že možná chvílemi zapomíná, že jede v dodávce a ne na obláčku z duhové beránčí kůže či koberci od Aladina.
Řidič, který si nevšimne, anebo všimne, ale pozdě s reflexy staletím unavené želvy, člověka na přechodu, auta na hlavní, děcka nesvědomitě vybíhajícího mezi zaparkovanými vozy,… Pokud jsem v článku zmínil termín „profesionální řidič,“ tak jen optikou toho, že se takový člověk řízením auta živí. Profesionální přistup to totiž rozhodně není.
PS: To vložené video zde není pro pobavení… Teď a tady opravdu ne.
8.3.2017 2:33| autor: Filip Rakovan
