Rakovan: Rychlost v autě možná zabíjí. Pomalá jízda určitě.
Zdroj: archiv redakceJízda autem z hlediska rychlosti je jasně „ošetřená“ zákonem v tom smyslu, že pokud jedete rychle, rozumějte nepřiměřeně, překračujete vymezená pravidla silničního provozu a pácháte zlo, optikou civilizované společnosti kruté stejně jako je týrání malých dětí, sledování nekonečného seriálu na Primě nebo pojídání masných a pekařských výrobků z provenience holdingu nejférovějšího ministra financí všech dob.
Logika, přistoupíme-li k k věci věděcky anebo selský rozum při pohledu prostého člověka nehrají roli, stačí, aby si vesnice ziskuchtivě posunula značku definující začátek obce o kilometr dál od zástavba směrem do pole a co na tom, že jde jen o vybírání pokud do obecní kasy, jedeš pětašedesát, jsi pirát, zhyň, či spíše zaplať.
Rychlá jízda v autě není nebezpečná, pokud není nebezpečná. Ehm, to samozřejmě není překlep, chyba nebo důkaz mé začínající stařecké demence, chci říct, že rovnítko mezi rychlou a nebezpečnou jízdou není, rychlá, velmi rychlá jízda může být bezpečná, dokonce bezpečnější než jízda pomalé. Nebezpečí jízdy autem neleží v rychlosti. Problémem je rychlost v kombinaci s nesoustředěností. S nezkušeností. S používáním telefonu za jízdu. Se špatným odhadem povětrnostních podmínek. S tím, že jedete v Hyundai. S alkoholem požitým před jízdou. Nikdy ale nejde jen o rychlost jako takovou.
Že nemám pravdu? Ale prosím vás, vezměte si nějakého profesionálního závodníka, smutným, ale pravdivým případem může být fenomenální Michael Schumacher. Známý tím, že jezdil rychle, dokonce tak, že ani v taxíku nevydržel sedět vzadu a raději si vyměnil místo s řidičem. A jak je zřejmé, tragédii do jeho života nevnesla rychlá jízda, ale záliba ve sportu a nešťastná okolnost, když vyjel se snahou pomoci jinému člověku mimo sjezdovku. Přiznávám, možná je to trochu kostrbatý příklad, ale vyjadřuje přesně to, co podle mne platí obecně.
To, že jedu-li rychle, neznamená, že jedu nebezpečně. Ono nebezpečí rychlé jízdy není přesně vyjádřeno značkami s omezenou rychlostí. Ano, je problémem, když jede rychle řidič, který nezvládá své auto, ale ten pojede rychle bez ohledu na to, jestli právě minul kulatou znaku s červeným okrajem a padesátkou uprostřed, pokud má způsobit nehodu, tak ji způsobí. Bohužel, ale značka mu nezabrání. Jde ale opět o kombinaci rychlosti a další negativního aspektu, viz výše.
Co je ale podle mne větší problém než rychlost, je „pomalost.“ Když mne dojede rychlejší řidič, jednoduše si ho všimnu ve zpětném zrcátku, nechám ho předjet, odejet, klidně uhnu, ať zmizí v dálce. Předpokládám, že má nějaký důvod pro své tempo. Rozhodně já nejsem kompetentní ho soudit, omezovat, či dokonce vychovávat tím, že ho budu blokovat. Může to být drogový dealer, který se řídí se zásilkou bílého prášku v hodnotě milionů eur a pak určitě nechci, aby ve mne viděl potencionální nebezpečí a buď mne smetl ze silnice autem, nebo dávkou ze své nelegálně držené automatické zbraně.
Možná je to člověk, kterému zavolala manželka, ať pro ni rychle dojede, protože se zdržela v práci a jde za ní podezřelý člověk. Možná je to rodič, který chvátá do nemocnice s dítětem, které padá do hypoglykemického stavu. Možná je to pár v očekávání příchodu nového potomka spěchající do porodnice. Jaké mám právo jako člověk, který o situaci neví vůbec nic, blokovat svým vozem jiný automobil? A ani nejsem idiot, abych se sám se svým autem postavil do cesty někomu, kdo má evidentně naspěch.
Větší nebezpečí ale podle mého názoru hrozí, když jede člověk pomalu. A znovu, stejně jako v prvním případě platí, že pomalu, a k tomu nebezpečně. Zážitek z dnešního poledne na silnici. Obec, padesátka, přede mnou řidič v předchozí generaci Škoda Octavia. Jel velmi, velmi pomalu, jeli jsme v oblastech s povolenou padesátkou, ale on jel 30 – 35 km/h. Občas nečekaně přibrzdil, jednou málem najel na chodník, z mého pohledu jel nebezpečně.
Bál jsem se v jeho blízkosti víc, než když bych za sebou tušil rozdivočelé BMW řady 3 s trojcifernou hodnotu na tachometru. Na hranici legálnosti jsem ho předjel. Tím myslím, že jsem vyžil pruhu, který ve chvíli, kdy jsem do něj vjel, vypadal jako pruh klasický, později se ukázalo, že jde o pruh odbočovací, ale to už jsem se já vracel zpět před Škodovku, akceleroval a prchal. Prchal, ale padesátkou, abych si nezadal na přestupek.
Veselé. Ehm, ne veselé, ale pikantní bylo to, že řidič Octavie vůbec o mne, ale ani o zbytku provozu, nevěděl. Nevšiml si, že jsem ho předjel, měl hlavu skloněnou a díval se přes své brýle do mobilního telefonu. A teď mi řekněte, kdo je rizikovější, nadšenec, který se ve svém ostrém hatchbacku prosmýkne rychle, dejme tomu 120 km/h po okreskách, anebo dědek, který namísto řízení zírá na mobil a neví, co se děje, a to pří jízdě rušnou částí naší metropole?! Mělo být ale hůř, jakmile jsem odjel dost daleko od řidiče v Octavii, naštěstí se mezi mne a něj zařadila z bočních ulic další auta, takže nehrozilo, že mne dojede a nabourá do mne, dojel jsem dalšího šneka (čímž se omlouvám těmto malých slizkých zvířátkům za přirovnání, nemám v úmyslu se jim posmívat).
Zařadil jsem se za řidiče v Toyotě Auris Hybrid. Za celou dobu, co jsem za ním jel, nepřekročil 35 km/h, ze semaforů se rozjížděl tak, že jsem já za ním horko těžko stíhal odjet ze světel ještě na zelenou. Detaily nebudu rozpitvávat, bylo to strašné. A nebezpečné. Nechtěl jsem opět předjíždět, nebyla na to vhodná příležitost, musel bych jet pruhem vyhrazeným pro autobusy, ale když jsem viděl, jak se za mnou hromadí další auta a řidiči začínají vykukovat, manévr jsem provedl.
Abych to celé uzavřel. Když pojedete městem víc než padesát a změří vás policie, budete platit. Když ovšem pojedete pětatřicet, nehrozí vám absolutně nic. A to přesto, že vaše jízda potencionálně ohrozí mnohem víc lidí a řadě okolních řidičů ubere roky života a vytrhá vlasy z jinak bujné kštice.
Napadá mně, zcela závěrem, že pokud žijeme v době moderní technologie, která umí podle toho, kde a jak jedete radit, abyste v rámci nízké spotřeby sundali nohu z plynu, mohla by ta samá technologie křičet „šlápni na to,“ popř. lehce motivovat elektrošoky, pokud se řidič namísto svižné a plynulé jízdy potáhne silnicemi jako med.
tit. foto: Shutterstock.com
