Rakovan: Řidiči jsou jako stádo, které se děsí uniforem. A barev.
Zdroj: archiv redakceChlapík, kterého vidíte na obrázku, je z nějaké taneční akce v ukrajinské Oděse, pět let nazpátek. Pokud se nepletu, šlo o nějakou party, která neměla nic společného s čímkoli, co by zavánělo policií, prostě to je návštěvník klubu, který si nasadil placatou čepici a mikinu s odznakem. Postavte ho ale takhle, jak je, za krajnici kterékoli české silnice a uvidíte, jaké se začnou dít věci!
Nechci brát téma kolegovi Hugovi, vycházíme ze společného zážitku u kterého jsme se smluvili, že stojí za to se mu pověnovat, nicméně já tuším, že mé myšlenkové pochody tak, jak je rozvedu, půjdou trochu jinou cestou. Jde o to, že jsme cestou pro testovací auto viděli, jak se v Praze na rušné čtyřproudové silnici chystají strážníci městské policie k měření rychlosti.
Když jsme pak jeli o pár minut zpátky, viděli jsme (pro nás už teď v protisměru) nehodu, která na první pohled vznikla tak, že si jeden řidič všiml hlídky s radarem (nemohl si nevšimnout, strážník stál v reflexní vestě zcela nezakrytý na kraji chodníku), razantně zabrzdil a řidič za ním ho naboural. Nechci teď řešit smysl měření v tom daném úseku, šlo o již měřenou část silnice, strážník stál asi v půli cesty mezi začátkem a koncem pevného úsekového měření, jde mi o to, co se stalo, když řidič viděl uniformovaného člověka ve žluté vestě.
Zpanikařil a nezáleželo na tom, jestli jel v tu chvíli povolených 50 km/h, prostě viděl policajta s radarem, tak šlápl na brzdu. Jeden si pak říká, kde se v nás bere ten pocit, že když je policajt na dohled, máme automaticky pocit viny? Tedy někteří z nás, já se mezi ně nepočítám, což nejsou silácké řeči, ale spíše jen osobní zájem vyznat se v problematice a nenechat se nachytat na švestkách, jak je patrné z mého staršího blogu o tom, že policie lže.
Jiná situace, o které už jsem myslím také kdysi psal. Silnice přes kterou se pne přechod pro chodce, řízený semafory. A nehoda, zjevně se stalo to, že jeden řidič chtěl projet na oranžovou, pak se rozmyslel, zabrzdil a ten za ním také chtěl projet na oranžovou, ale zabrzdit při změně záměru řidiče před sebou už nedokázal. Protože šlo o úzké místo, a nutnost jezdit kolem nehody kyvadlově, provoz řídila police. V jednu chvíli se pak policistka doslova (bez přehánění) chytala za hlavu, když se snažila gesty přesvědčit řidičku, aby projela kolem nehody, a ta zarytě stála a rukou ukazovala zpoza volantu na semafor, na kterém svítila červená. Prostě nejela a počkala až na zelenou. Nešlo o to, že by z boku mohlo přijet auto a srazit jí, ne, nebyla to křižovatka, ale opravdu jen přímá silnice s přechodem, nebyla na místě obava z jiného rizika, paní přesto nejela. Když vidím červenou, tak nejedu a basta, přece nedostanu pokutu!?.
To, jak řidiči reagují na uniformy a barvy jasně ukazuje každá nehoda, která se stane na Jižní spojce. Vytvoří se zácpa v obou směrech jen proto, že z dálky jsou vidět majáky, uniformy, žluté vesty a kolem jedoucí řidiči zpanikaří, „protože policie.“ Anebo zpomalí a chtějí vidět krev, smrt, neštěstí, ale to sem teď nepatří. Ještě jiný příklad – nedávno na výjezdu z Prahy probíhalo čištění silnice, kolem krajnice, na mostě nad dálnicí a mezi svodidly uprostřed se pohybovaly postavy v modrých montérkách a žlutých reflexních vestách.
Chápu, že unavený zrak seniora za volantem Hyundai ix20 mohl špatně vyhodnotit situaci a poslat do mozku varovný signál o policistech, šlo ale o hromadný fenomén, kdy téměř všichni řidiči začali kvůli partě metařů brzdit. A to vážně nebyl důvod, nepohybovali se na silnici, ale dost daleko od jedoucích aut, nikde nebylo žádné zúžení, omezení, žádné kužely, a hlavně žádná značka s omezenou rychlostí – klidně se dalo jet povolených 80 km/h. Ale ne, vidím chlapy v modrém s vestami a pracovním náčiním, tak zpomalím na šedesát, „protože co kdyby policie.“ A nemusí jít ani o policii, stačí vzít jednoho člověka z ochranky běžného hypermarketu, v uniformě a čepicí a uvidíte, jak moc lidí začne tančit, jak on bude pískat.
Co tím vším chci říct? Že je zapotřebí – dokud nebudou vynalezeny teleporty anebo naše silnici neovládnou plně autonomní vozidla, se věnovat řízení. Mezi to nepatří tupé zírání do modrého světla mobilního telefonu, ale sledování dopravní situace kolem dokola. A za mne také uvědomění si toho, co právě dělám. Že když jedu na osmdesátce rychlostí 80 km/h a vidím kdesi silničáře, nemusím zašlápnout brzdu do podlahy a ploužit se kolem něj šedesátkou.
Že když někde měří policie rychlost, není důvod dramaticky brzdit. Jedině snad pokud jde o spojení obou zmíněných případů – není nic lepšího, než policejní auto nabourané bradavicí do zádi vašeho auta jenom proto, že se vás snažila hlídka na dálnici „roztlačit“ nebezpečně intimní jízdou a vy jsme „museli přibrzdit.“
Prosím, řidiči, kolegové za volantem, věnujme se více jízdě a řízení, hlavně u toho přemýšlejme, používejme mozek tak, jak bychom měli, ideálně v režimu ostražitosti a selského rozumu.
tit. foto: Shutterstock.com
