Rakovan: Luxusní BMW? Skvělé nástroje k zabíjení, ideální pro dálniční piráty.
Zdroj: archiv redakceJsem alergický. Tedy ne že bych žil v domnění, že vás zajímá můj zdravotní stav a cítil se povinován informovat vás o tom, že jak začali zemědělci za humny likvidovat obilí, zvířený prach zapůsobil na mé přecitlivělé smysly s agresivitou sršně a já otekl a začal kýchat jak po aplikaci šňupacího tabáku.
Jsem alergický na jazyk a jeho užití v médiích ohledně událostí týkajících se aut. O co jde? Nezdá se mi vhodné, aby moderátoři veřejnoprávní televize používali slovo pirát v souvislosti se řidičem porušujícím dopravní předpisy. Pirát, „z fr. pirate, řec. peiratés, lupič, pirát, je původně námořní lupič. Piráti obvykle přepadají obchodní lodi, ale často loupí i na pobřeží. Pirátství kvete tam, kde je velký lodní provoz a lupiči mohou doufat v bohatou kořist. Místo šavlí a plachetnic mají dnes k dispozici rychlé čluny, automatické zbraně i děla a rakety.“ To nebylo z mé hlavy, jde o citát vypůjčený z Wikipedia.org.
Dálniční pirát je tedy člověk, který namísto na moři loupí na dálnici…? To těžko, rozhodně to není řidič, který smete jiné auto poté, co na něj řidička ukáže prostředníček. To je člověk, kterému selžou nervy, zachová se zkratkovitě – a namísto toho, aby se zachoval jako pirát a provokatéra zahákoval, ztrestal šavlí a pak přibil na ráhno nebo protáhl pod kýlem, provede „lacinování.“ Což je výraz, paní Augustová, používaný zase mezi lidmi, kteří často řídí a tráví většinu času za volantem – můžete také zařadit do svého slovníku. A ten, kdo záměrně vybrzďuje, může být idiot, hulvát, hazardér, do piráta má podle mne velmi daleko. Já bych navrhoval pro jednou termín dálniční pirát opustit a namísto něj používat přesnější „řidič porušující dopravní předpisy.“ Čímž bych chytře pokryl jak ty řidiče, kteří se chovají agresivně, tak i ty, kteří tuto agresivitu vyvolávají svou pomalou, nevypočitatelnou a omezující jízdou.
Prostě zapomeneme na piráty, tohle téma patří do filmů s Johny Deppem a ne do silničního provozu. Co mne ale dráždí ještě víc, to je přílišné akcentování značky BMW v některých případech (vlastně asi snad všech) dopravních nehod, ve kterých je vozidlo této značky přítomno. Velmi často ve spojení se slovem „luxusní.“ Tak třeba „luxusní BMW zabíjelo,“ jak hlásal titulek po nedávné tragické nehodě v Praze. Nehodlám zlehčovat daný skutek a nemám v sebemenším úmysl zastávat se pachatele – který podle všeho zaslouží to nejpřísnější potrestání a může jen děkovat tomu, že náš právní systém nedovoluje lynč a zapovídá veřejnou persekuci související se sekáním končetin a kamenováním. BMW ale za své řidiče nemůže… a není podle mého vhodné, aby některá média – a bohužel i ta veřejnoprávní, štvala díky neznalosti či omezenosti svých redaktorů proti té či oné automobilové značce.
V našem případě proti BMW, čímž se dostávám k závěru, ve kterém vzpomenu nedávnou reportáž v České televizi, která připomněla to, že za svůj průjezd šumavským lesem dostali majitelé luxusních BWM jen několikatisícovou pokutu. Opět – nechci řešit, jestli člověk, který vjede do chráněného lesa v koloně aut to má či nemá v hlavě v pořádku, nejsem ani soudce, abych rozhodoval o výši trestu, ani to nemohu z pozice právního experta (kterým také nejsem), připomínkovat. Mohu ale okomentovat s ohledem na svou praxi v automobilové oblasti termín „luxusní BMW“ ve vztahu k autům, která loni šumavským hvozdem jela. Šlo hlavně o BMW řady Z3.
To je auto, které je na trhu téměř dvacet let a může si ho dnes koupit kdokoli, kdo dá dohromady bratru sto tisíc. Což je částka, kterou vám půjčí bez ručitele třeba na stánku s lichvou v hypermarketu. Za cenu tzv. luxusního BMW (Z3) můžete mít třeba Citroën Berlingo nebo Nissan Note. Jenže ne každý potřebuje praktickou dodávku, ne každý musí/chce jezdit malým autem. Sólový jezdec, bezdětný pár nebo prostě kdokoli, kdo dokáže vydělat sto tisíc, si může za skutečně příznivou cenu BMW Z3 koupit. Ne luxusní, prostě „jen“ BMW.
Luxusní snad bylo v druhé polovině devadesátých let minulého století, ale ne teď. Abych využil znovu Wikipedii a nechlubil se cizím peřím, tak ocituji, že „luxus je definován jako zhýralost a souvisí s chováním, kdy se jedinec prezentuje obvykle prostředky nad obvyklou úrovní životního standardu.“ Ojetina s pěticifernou pořizovací hodnotou není luxusní. Znovu upozorňuji, že nechci obhajovat řidiče, kteří porušují zákony, ale rád bych se ohradil proti nesprávným formulacím a uvedl, že BMW jako automobilka nemůže za to, jací řidiči jejími auty jezdí. Bylo by to stejné, jako obviňovat Toyotu za to, že dělá odolná auta, ze kterých blízkovýchodní radikálové kosí svými kulomety nevinné lidi.
