Rakovan: Filmová a televizní automobilová zábava dneška? Brak a demagogie.

Mám za sebou dvě premiéry automobilových „pořadů“ a cítím nutnou potřebu se k nim vyjádřit. Protože se nechci ze zásady navážet do práce tuzemských kolegů, kteří jsou tvářemi dané relace – za autorstvím bych měl hledat jiná jména, necítím jako správné konkrétně jmenovat, a asi ani mluvit přímo o daném pořadu.

Snad to ani není, jak se později ukáže, tak důležité, jde mi o porovnání dvou světů, dvou přístupů. Pracovně tedy budu projektu říkat „ten na veřejnoprávní televizi.“ Druhou novinkou je pro mne film Need for Speed, na jehož premiéru jsem před několika dny vyrazil.

Musím říct, že mne film nezklamal. Záměrně to formuluji takto, abych vyjádřil, že jsem šel do kina s obavami, že promarním dvě hodiny u něčeho, co bych mohl nazvat totální prázdnotou, ale vlastně tomu tak nebylo. Vyrazil jsem na film, který vznikl v návaznosti na počítačovou hru, takže už ze samé podstaty nemusí mít nijak zásadní děj. Film by měl ale (jako počítačová hra) pobavit, ukázat zajímavé obrazy, scenérie, atraktivní auta. A to se také stalo, i herci mi svým vzhledem přišli „počítačoví.“ Tedy nijak moc atraktivní, rozdíl mezi Paulem Walkerem (Rychle a zběsile) a Aaronem Paulem (Need for Speed) vnímám jako značný a to nejen v herectví, ale i ve vzhledu. V Need for Speed mi tváře všech herců (až na tu blondýnu, ta vypadala docela fajn) přišli opravdu jak nakreslené pro virtuální svět.

Což je vlastně v pořádku. Pokud se přenesu přes to, že ve filmu (obecně) je asi zakázané sedět za volantem tak, jak se má – držet volant v pozici tři čtvrtě na tři, a že pololeh s nataženýma rukama je asi nutné filmové klišé, vážně musím přiznat, že se film docela povedl. Znovu říkám, pokud čekám nenáročnou, vizuálně poutavou zábavu, tak je vše v pořádku, film se drží „gamesové“ DNA a nesnaží se moralizovat. Bohatí lidé mají prostě hodně peněz a baví se nákupy aut za miliony dolarů, auta bourají a když bourají hodně, tak jejich řidiči s četnými vnitřními zraněními uhoří. IQ filmových závodníků nemůže být nijak vysoké, stejně jako pud sebezáchovy (prostě jako ve hře – jedu co to dá), fyzika aut vcelku realistická a honičky korektně natočené (žádný závod na čtvrt míle, který trvá tři minuty a závodník osmkrát přeřadí). Řidiči nosí boty s nízkou podrážkou a ne brikety větší než krabice od mléka. A co je nejdůležitější, film se nesnaží moralizovat.

Pokud mám Mustang s několika sty koni pod kapotou, tak na nic nečekám a ujíždím policajtům. Když nechci, aby mně policajt honil, včas mu zničím auto. Když už je tady honička supersportů s policajty, nehraje se na city, sporťáky se snaží policii setřást a policajti bez ohledu na následky se snaží ilegální závodníky zastavit. Ne tím, že by udělali živý zátaras z nic netušících účastníků silničního provozu, ale vlastním autem, které pošlou se zablokovaným plynovým pedálem před Bugatti Veyron. Prostě a jednoduše – divák se má s vědomím, že je rozdíl mezi virtuálním a skutečným světem, bavit.

Zábavu, tedy pokus o ni, tuším i v tuzemském pořadu, v „tom na veřejnoprávní televizi,“ ale navzdory tomu, že moderátoři, jejichž výběr mi přijde dobrý, oni mi přijdou dobří, se nebavím. A není to tím, že bych nutně musel sledovat produkci v řádech milionu dolarů, to ne, protože ani leckteré náměty v pořadu na veřejnoprávní televizi nejsou zlé. Zlé je ale pojetí. Závod policejního Passatu s civilním autem?

Proč ne, vážně by mně zajímal, ale ne takový, který policie už předem vyhraje (a to ne proto, že posádka absolvovala tři dny na polygonu v Jihlavě). Passat s 300 koni a 1689 kg a proti němu BMW 5 GT, které má o nějakých padesát koní výkonu méně a je o tři sta kilo těžší…Proč duel neproběhl třeba s podobně potentním Lancerem Evo, Subaru STI, nebo třeba Fordem Focus RS? Určitě by byl napínavější, vyrovnanější (tedy pokud by scénář nenařídil něco jiného a předem neurčil vítěze), a hlavně bez zbytečného morálního apelu na to, že „ujíždět policii se nemá.“ Přesně tenhle pohled podle mého názoru zkazil dojem celé reportáži, protože byl zcela zbytečný. Pokud má někdo povahu na to, že bude policii ujíždět, tak ho tahle televizní snaha o narovnání charakteru stejně nezasáhne, a relaci ubírá na kreditu. Zejména pokud je apel na rychlošípovské chování ještě jednou podtržen tím, že „policejní botička na autě se neničí.“

Právě teď: Auta za 100 milionů jedou Prahou! Velká fotogalerie

Autonovinky | vydáno 11. 3. 2014

Co tím vším chci říct? Jen to, že (jak věřím) český automobilový divák není idiot. Pokud sleduje test auta, instruktáž, atd., tak očekává korektnost. Seriózní a objektivní hodnocení vozu, reportáž o legaslativě s přesným výkladem zákona, a tak dále. Dívám-li se ale na pořad, který má pobavit (co jiného, když jeho informační hodnota je téměř nulová), nepotřebuji u toho v každé druhé větě zdůrazňovat, co se má a co se nemá.

Historickým pohledem u nás třeba vznikla řada detektivek. Od propagandistického Majora Zemana až po Sametové vrahy a (jakkoli se jednalo o příběhy s reálným základem), nemyslím si, že by široká veřejnost nepochopila, že se dívá na zábavný program. Čili se pak nesnažila hromadně (protože nikdo třikrát ve filmu neřekl „zabíjet lidi, střílet je, řezat, mlátit sekyrou, házet do studny či v sudech do Orlické přehrady je špatné“) jednotlivé skutky napodobovat, a pak se snažit unikat policii. Ne, divák není idiot.

Takže – Need for Speed je opravdu velmi jednoduchá záležitost, ale s krabicí pražené kukuřice a kelímkem limonády se dá poměrně lehce zvládnout s tím, že si vyčistíte hlavu, pokocháte se pěknými auty a třeba se i trochu zasmějete. A směrem k pořadu na veřejnoprávní televizi – když už je tady snaha dělat automobilovou televizní zábavu na český způsob, nebojte se toho a jděte do hloubky, ať zábava stojí za to. My jako diváci máme jasné představy o morálce, zákonech a dopravních předpisech, a riziko, že bychom si na základě televizního pořadu třeba přestali vážit policie, nehrozí.

Řidiči, naučte se bránit – 10 tipů pro jednání s policií

Rady a tipy | vydáno 4. 7. 2013

Pokud má policie ztratit v mých očích vážnost, nepřijde o ni v televizním pořadu, ale postará se o to sama třeba tím, že nechytí auto v protisměru na dálnici z Boleslavi až do Prahy nebo z Prahy do Plzně, že loví s policejní stíhačkou u Vltavy vedle cyklostezky nebo pomáhá a chrání na dlouhém, rovném, přehledném úseku s razantně omezenou rychlostí namísto kontroly situace v exponovaných místech dopravních uzlů. Ne tím, že se pokusí s nadsázkou a smyslem pro legraci (i směrem k sobě sama) ukázat v televizi svou pozitivnější tvář.