Proč jsou naše silnice děravé jako rozpočet SFDI

Médii opět proběhla zpráva o zdražení dálničních známek. Tentokrát nejde o hypotézy a nenásilnou přípravu poplatníků, ale o tvrdou realitu: Od příštího roku bude užívání nejhorších dálnic na západ od Užhorodu zpoplatněno patnácti sty korunami ročně. Většina z nás kýve hlavou – dvanáct set, nebo patnáct set ročně není tak velký rozdíl. Ale není náhodou nemravné chtít jakýkoli poplatek po lidech, kteří přispívají do rozpočtu desítkami miliard jen tím, že tankují do svých aut benzín a naftu? Jak to má naše malá země s příjmy a výdaji, které souvisí s provozem na pozemních komunikacích?

Pojďte s námi poznat instituci nazvanou Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), která spravuje síť dálnic a silnic první třídy, dbá o její stav a rozšiřování. Pokusíme se zmapovat a pochopit strukturu jejích příjmů. Některé údaje budou v textu zdánlivě navíc, ale využijeme je později. Cílem článku bude pokusit se z pohledu laika porozumět příčinám úpadku, jímž prochází česká silniční síť.Část první: Kolik máme a kolik jsme měli
Pokud jezdíte pravidelně autem, nejspíš se s námi shodnete: České silnice za posledních několik let neuvěřitelně zchátraly a je nejvyšší čas začít něco dělat. Bohužel není zač, nebo to aspoň slýcháme z  televize. Jak je to skutečně? Na opravy a budování nových silnic měl SFDI vloni dohromady 53 102 117 403 korun českých.

Zní to jako slušná suma, nicméně pouze třicet pět miliard přišlo ze státního rozpočtu České Republiky. Z nich 11,65 miliardy bylo získáno emisí dluhopisů podle zákona 220/2003 sbírky, který povoluje čerpat celkem 47,6 miliardy Kč na dostavbu dálnice D1 (v roce 2003 si dnes budovaný úsek říkal D47 a zákon o něm tak mluví). Ze svého tedy stát za silnice utratil přibližně 23 miliard korun. Dalších patnáct miliard poskytla Evropská unie tři a půl miliardy bylo proinvestováno na dluh od Evropské investiční banky (EIB)

To je pořád jen hromada čísel, navíc v řádech, které jsou mozku běžného smrtelníka těžko srozumitelné. Zkusme lehké srovnání s léty minulými. Bohužel výroční zprávy o hospodaření SFDI se zjevně řídí každý rok jinými pravidly a jsou plné těžko porovnatelných tabulek. Nejsnáz uchopitelnou veličinou je rozpočet SFDI, zaměřme se tedy na něj. Zkoumaná čísla budou vyšší než v předchozím odstavci jednoduše proto, že obsahují například prostředky na podporu železniční, lodní a letecké dopravy.

Vloni Státní fond dopravní infrastruktury pracoval s velkorysým rozpočtem převyšujícím 103 miliardy korun, bohužel skutečnost tak docela neodpovídala plánům – instituce nakonec hospodařila s osmdesáti miliardami. Největší část propadu, 14 miliard, jde na vrub nevyčerpaným dotacím z Operačního programu Doprava (OPD), přes který SFDI dostává zdaleka největší část peněz z rozpočtu EU. Celkový příspěvek státu do rozpočtu SFDI (co přesně to znamená si řekneme později) činil přibližně 36 miliard korun plus zmiňovaných jedenáct a půl miliardy z dluhopisů na dálnici D1. Zbytek dala EU a EIB.

V roce 2009 pracoval upravený rozpočet s příjmy 94 miliard korun, ani tento rok ale nedošlo k jeho naplnění. Celkové příjmy činily necelých 83 miliard korun, výdaje nakonec překročily 88 miliard, takže SFDI zlikvidoval své rezervy. Předloni byl příspěvek státu do rozpočtu o půlmiliardu vyšší než vloni, nikde se však nemluví o dluhopisech na D1 – pokud nebyly v roce 2009 žádné vydány, hospodařil vlastně SFDI s vyšším rozpočtem než v roce 2010.Rok 2008 byl výrazně lepší. Původní rozpočet sice mluvil o 77 miliardách příjmů, ale v těch figurovalo pouze 45 miliard ze státního rozpočtu a 32 miliard z EU. Později byl rozpočet navýšen o deset miliard úvěru od EIB, patnáct miliard jako podíl na penězích z privatizace státního majetku, který SFDI náleží, a řadu dalších plusových položek. Celkový rozpočet tak na straně příjmů překročil sto miliard a toto číslo se také téměř podařilo naplnit, přestože úvěr EIB se nakonec smrsknul na polovinu, a také prostředky OPD nebyly toho roku zcela vyčerpány. Výdaje dosáhly 88 miliard. Ani v roce 2008 se nikde nedočtete o dluhopisech podle zákona 220/2003.

V roce 2007 se Operační program Doprava teprve rodil a SFDI pracoval ještě plně v režii státu. Upravený rozpočet se přesto na příjmové stránce vyšplhal přes osmdesát miliard korun. Velkou část z něj – téměř polovinu – tvořily příjmy z privatizace, které také tvůrce zradily. Zejména kvůli jejich výpadku hospodařil SFDI s jednašedesáti miliardami, což však není tak zlé – připomeňme, že dnes dává stát SFDI 36 miliard, necelých šedesát procent prostředků.Dál nemá cenu zacházet do velkých podrobností. V roce 2006 hospodařil SFDI s 53 miliardami příjmů, z nichž víc než 22 poskytl stát z prostředků získaných privatizací. O rok dřív byla suma jen o nějakých sedm set milionů nižší, přestože její strukturu je těžké rozklíčovat, položky se opět jmenují jinak. Starší rozpočty pro nás mají malou relevanci, byly stavěné jinak – v roce 2005 převedl stát síť silnic druhé a třetí třídy pod správu krajů a přesměroval jim část prostředků na jejich údržbu.

Můžeme teď udělat první dílčí závěry. Velmi zajímavé je pozorování, že stát dnes ve skutečnosti dává SFDI ze svého mnohem méně než před šesti lety. V letech 2005 i 2006 posílala vláda na rozvoj a údržbu dopravní infrastruktury přes padesát miliard, o rok později dokázali poslanci pozbýt dokonce o deset miliard víc. Z toho bylo zcela pravidelně kolem dvaceti miliard privatizačních příjmů, které se do loňska smrskly na necelou polovinu. I pokud zavřeme oči a započítáme příjmy z emise dluhopisů na D1, dostal SFDI v roce 2010 od státu nějakých 47 miliard korun. V roce 2007 to bylo 61 miliard. Hrubý domácí produkt ČR za tuto dobu vzrostl o víc než tři procenta, přesto dal stát na dopravní infrastrukturu téměř o čtvrtinu peněz méně.Příčiny je snadné identifikovat a několik ekonomů na ně pravidelně upozorňuje. Státní kasa zneužívá přílivu peněz z Evropy. Dotace přes OPD měly urychlit rozvoj silniční sítě, místo toho jednoduše nahradily část příjmů, které původně SFDI plynuly od státu. 47 miliard, s nimiž jsme počítali, je vlastně nesprávný údaj. 11,65 miliardy z dluhopisů bychom do této částky neměli počítat, protože jde o nesystémový, mimořádný příjem, zcela nezávislý na dalších okolnostech. Stát dal SFDI v posledních dvou letech jen 36 miliard korun tam, kde dřív posílal 61 miliard, přestože mezi lety 2007 a 2010 rostla jak česká ekonomika, tak suma daní, na které má SFDI nárok.

Závislost na evropských penězích má jeden nepříjemný důsledek. Dotace jsou určené na rozvoj silniční sítě, nikoli na její pravidelnou údržbu. Navíc na sebe vážou část dalších prostředků SFDI – z dotací OPD se nikdy nehradí všechny náklady stavby. Jenže ze státem poskytnutých prostředků SFDI v současnosti sotva pokryje své mandatorní výdaje (především onu údržbu). Na projekty, spolufinancované z EU, se nedostává. Hrozí, že Česká Republika nebude schopná čerpat dotace v plné výši 140 miliard, na které má teoreticky nárok. Program je záměrně postavený tak, aby nedávala jen EU, ale také příjemce dotací. A český stát nedává.

Naše silnice se dnes staví za evropské peníze, které měly být původně tak zvaně navíc – ať už mluvíme o prostředcích z OPD, nebo úvěrech EIB. Špatné zprávy? Přijdou horší: Operační program Doprava v roce 2013 skončí. Co bude dál, to ví vzhledem k poslednímu vývoji na evropské scéně jen bůh.

Zítra budeme pokračovat analýzou příjmů. které do pokladny SFDI plynou od státu. Odhalíme tak několik dalších zajímavých skutečností. Ani jedna z nich nás nepobaví.

Martin Plaštiak