Vztah zákonné a smluvní záruky při reklamaci aut

Obecně platí, že kupuje-li NOVÉ vozidlo spotřebitel, je záruka na vady 2 roky od prodeje vozidla. To je ta nejlepší, avšak současně nejméně častá, varianta. V takovém případě jsou pravidla záruky daná zákonem a jejich omezení není možné ani dohodou účastníků. Práva kupujícího jsou dána občanským zákoníkem a kupující tak může uplatnit v prvním půlroce tzv. rozpor s kupní smlouvou dle ust. §616 obč. zák., v dalším roce a půl pak „standardní“ reklamaci.

Rozpor s kupní smlouvou je velmi podobný standardní reklamaci, nicméně rozšiřuje odpovědnost prodávajícího i o některé další skutečnosti (např. vlastnosti výrobku očekávané dle reklamy apod.) a současně dává v prvním půlroce na výběr kupujícímu, zda se rozhodne v případě odstranitelných vad pro opravu nebo výměnu zboží za bezvadné (v dalším roce a půl už je tato volba na prodávajícím).

Rozpor, resp. shoda s kupní smlouvou je definován/a takto:

Shodou s kupní smlouvou se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v tomu odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá.

Tato pravidla, tedy pravidla zákonné záruky, jsou zákonem jasně definovaná a ani dohodou se od nich, jak bylo již shora uvedeno, nelze odchýlit. V mezích zákonné záruky má pak kupující právo na to požadovat opravu nebo výměnu věci, jedná-li se o vady odstranitelné, anebo má právo odstoupit od smlouvy nebo chtít výměnu věci, jedná-li se o vadu neodstranitelnou.

Smluvní záruka, jak již její název napovídá, je předmětem dohody smluvních stran, tedy prodávajícího a kupujícího. Její obsah je pak čistě v rukou těchto smluvních stran a její podmínky tak mohou být nastaveny i jednostranně, tvrdě, nevýhodně apod. Nárok na smluvní záruku ze zákona není, záleží tedy jen a jen na tom, co si strany dohodnou anebo svou tržní silou vymůžou.

Smluvní záruka nastupuje zejména všude tam, kde zákonná záruka neexistuje. Typicky to je všude tam, kde kupujícím není spotřebitel a/nebo se nekupuje nové auto (takovým případem, kdy kupujícím není spotřebitel, jsou např. i všechna nová auta na leasing). V případech, kdy si podnikatel koupí i nové vozidlo, nemá na něj ze zákona žádnou záruku. Obchodní zákoník kupujícího totiž tímto způsobem nechrání, jedinou zákonnou odpovědností v rámci podnikatelských vztahů je odpovědnost za vady, které na věci musely existovat v okamžiku převzetí (i když se mohou projevit až později).

Výrobci a prodejci vozidel se však v rámci marketingu snaží přesvědčit své klienty o tom, že důvodem pro koupi právě jejich vozu je nadstandardní garanční servis nebo záruční podmínky. Pokud se však nejedná o případ popsaný shora, záleží výlučně na prodávajícím, resp. výrobci, jakou garanci nebo záruku kupujícímu poskytne. Současně si také může do podmínek záruky nadefinovat libovolné podmínky (např. pravidelné prohlídky, počet kilometrů apod., což je něco, co u zákonné záruky nelze – tam je jedno, jestli někdo jezdí na prohlídky nebo ne, ve 2 letech prodávající za vady odpovídá v každém případě).

Závěrem tak z uvedeného vyplývá, že uplatňuje-li kdokoli reklamaci ve vztahu k autu, musí si nejprve uvědomit, v jakémže režimu se to vlastně nachází a připravit se na případná omezení nebo nutnost plnit určité podmínky, aby bylo možno záruku uplatnit.

JUDr. Tomáš Beran