Osoba blízká opět v ohrožení?

V poslední době se v médiích objevilo hned několik článků o tom, jak je institut osoby blízké zralý k odstranění z právního řádu, aby se znemožnilo jeho opakovanému zneužívání ze strany řidičů aut při páchání dopravních přestupků. A hned několik poslanců se nabídlo, že takový návrh podpoří.

Nutno podotknout, že takový návrh tady už byl. Když se projednávala novela zákona o silničním provozu č. 411/2005 Sb., která přinesla bodový systém a další změny, bylo součástí návrhu i zrušení možnosti výmluvy na osobu blízkou. Asi nikoho nepřekvapí, že tento návrh ústavně-právní výbor nepodpořil a stejný osud bude čekat i další návrhy stejného obsahu. Důvodů je pro to několik.

Za prvé je právo odmítnout vypovídat proti osobě blízké zakotveno v Listině základních práv a svobod. Není rozhodující to, že se v Listině hovoří o trestním řízení, s ohledem na judikaturu evropských soudů je trestním řízením rozuměno i řízení přestupkové nebo jakékoli řízení, jehož předmětem je ukládání sankcí za delikty všeho druhu. Pokud tedy poslanci a senátoři hodlají zrušit „osobu blízkou“, budou muset začít od Listiny, protože žádný zákon, který bude v rozporu s Listinou, nemá přednost a samotné zrušení tohoto institutu v zákoně by proto nemělo žádný efekt. A změnit Listinu není tak snadné, neboť ke změně je nezbytná kvalifikovaná (ústavní) většina a to opět znamená komplikace s prosazením takového návrhu.

Za druhé by přenesení odpovědnosti na vlastníka vozidla znamenalo porušení zásady, že odpovědnost za přestupek je zásadně spojena se zaviněním, v režimu zákona o přestupcích bezvýjimečně, v režimu jiných zákonů lze ojedinělé výjimky nalézt. Objektivní odpovědnost za přestupek je něco, co přestupkový zákon nezná. Pokud by bylo stanoveno, že za přestupek jedné osoby odpovídá osoba jiná, bylo by to porušením pravidel shora popsaných, neboť v takovém případě chybí zavinění a nelze hovořit o přestupku ve smyslu přestupkového zákona.

Za třetí je třeba vzít v potaz smysl takového institutu. Jeho smyslem je ochránit určité blízké rodinné vztahy s tím, že tento právní zájem dostává přednost před zájmem na zjištění a potrestání pachatele. Samotný fakt, že je tohoto institutu zneužíváno, ještě neznamená, že nejvhodnějším řešením je jeho zrušení. Ve skutečnosti lze za těmito návrhy spíše vysledovat neschopnost policie, městské policie a obecním úřadů odhalovat a trestat na místě jednotlivé přestupky a přílišné spoléhání se na automatická zařízení, která pochopitelně přinášejí nevýhody, které stojí za snahou osobu blízkou zrušit. Jestliže největším problémem je zneužívání osoby blízké u průměrných měření rychlostí, nebrání nic policii být více v terénu a jednotlivé přestupce na místě pokutovat. Pak výmluvy na osobu blízkou nebudou přestupci k ničemu a bude dosaženo kýženého výsledku – tedy zjištění pachatele a uložení sankce.

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že navrhovatelé této změny nemají přehled o všech ústavně-právních a administrativně-právních aspektech, což byl ostatně i osud minulého návrhu, kdy se stejná iniciativa objevila a ze stejných důvodů byla odmítnuta.

Zrušení osoby blízké, jakkoli dochází často ke zneužívání tohoto institutu a přes veškerou rétoriku, se proto nejeví jako pravděpodobné.

JUDr. Tomáš Beran