Kdy je na vině za nehodu řidič jedoucí po hlavní silnici?

Před určitou dobou vyšlo ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu zajímavé usnesení (5 Tdo 1173/2004 ze dne 20. 10. 2004), které do značné míry vrhá neobvyklé světlo na některé aspekty dopravních nehod. O co šlo?

Řidič motocyklu jel v obci (podle znaleckého posudku) mezi 86 – 97 km/h, a to po hlavní silnici. Na křižovatce došlo k dopravní nehodě, kdy tomuto řidiči nedal přednost řidič motorového vozidla, který vjížděl na hlavní silnici z vedlejší silnice. Při nehodě utrpěla spolujezdkyně řidiče motorky těžká zranění, kterým podlehla (mimochodem, spolujezdkyně neměla helmu, nicméně podle znaleckého posudku to v tomto konkrétním případě na rozsáhlá těžká zranění nemělo rozhodující vliv).

Proti řidiči motocyklu, tedy řidiči, který jel po hlavní, bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný ublížení na zdraví dle §224 odst. 1 a 2 trestního zákona a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a o odebrání řidičského průkazu. Tento řidič nesouhlasil se svým zaviněním na této dopravní nehodě a celou věc „dotáhnul“ až k Nejvyššímu soudu. Nicméně ani zde nebyl úspěšný a vina za nehodu byla v plném rozsahu přiřknuta tomuto řidiči. Zajímavé v daném případě je, že řidič jedoucí po vedlejší nebyl vůbec stíhán, neboť soudy za jediného viníka posoudily řidiče motocyklu.

Nejvyšší soud a i soudy nižší instance v této souvislosti vyslovily několik zajímavých závěrů.

Tím hlavním argumentem soudů byl fakt, že řidič jedoucí po vedlejší silnici a vjíždějící na silnici hlavní není povinen předpokládat, že řidič na hlavní silnici může jet rychlostí vyšší, než je rychlost dovolená. Řidič z vedlejší je tedy povinen pouze předpokládat, že ostatní účastníci silničního provozu pravidla dodržují a pokud s tím počítá, nemůže porušit žádnou povinnost. Řidič se tak nemůže dopustit přestupku, resp. způsobit dopravní nehodu tím, že by nedal přednost v jízdě, neboť nemůže předpokládat, že druhý účastník o tolik výrazně překročí nejvyšší dovolenou rychlost.

Podle NS nelze spravedlivě požadovat, aby účastníci silničního provozu předpokládali porušování pravidel ostatními účastníky a pokud se tak stane, je vina za nehodu přiřknuta tomu, kdo pravidla tak zásadním způsobem porušil. Dle NS učastník silničního provozu, který pravidla porušuje, pak nemůže očekávát dodržení jiných pravidel ze strany ostatních účastníků (v daném případě dání přednosti v jízdě), jestliže jim to znemožnil svým závažným porušením pravidel.

Toto rozhodnutí má vcelku dalekosáhlý dopad, neboť v řadě případů dojde k dopravním nehodám v podobných případech a vina na nehodě by pak byla na řidiči vozidla jedoucího po hlavní silnici. Jako příklad se jeví případ vozidla, které by za snížené viditelnosti nesvítilo a kdy by takovému vozidlu nebyla dána přednost na křižovatce a došlo k nehodě. I v takovém případě šlo dovodit, že porušení řidiče jedoucího po hlavní silnici bylo natolik závažné, že druhému účastníkovi „nedalo šanci“ dodržet svoje povinnosti (tedy dát přednost).

Praxe však jistě přinese i řadu dalších příkladů, na které by tento přístup bylo možno aplikovat a řidiči jedoucí po hlavní silnici, resp. všichni účastníci silničního provozu si musejí být vědomi toho, že požadovat dodržování předpisů od ostatních je možné jen tam, kde to lze s ohledem na okolnosti vůbec objektivně předpokládat.

JUDr. Tomáš Beran

Měření a technické údaje