Havarijní pojištění vs. povinné ručení
Zdroj: archiv redakceV souvislosti se značným rozšířením havarijního pojištění jakožto pojištění majetkového ve vztahu k motorovým vozidlům a zejména v souvislosti s finanční zajímavostí takového pojištění (s ohledem na vyšší finanční kompenzaci) se čím dál tím častěji objevují případy, kdy si poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno při dopravní nehodě, nechá náklady opravy uhradit z havarijního pojištění a následně uplatňuje např. spoluúčast z povinného ručení viníka, případně další nároky.
V souvislosti s těmito postupy však nejeden řidič bývá překvapen, když pojišťovna povinného ručení odmítne spoluúčast proplatit s odkazem na tzv. skutečnou škodu. O co se jedná?
Havarijní pojištění je pojištěním majetkovým a nikoli pojištěním odpovědnosti za škodu a nemá proto povahu náhrady škody, nýbrž povahu finanční kompenzace vzniklých nákladů. Havarijní pojišťovna tak uhradí náklady opravy a odečte spoluúčast, což je dohodnutá podmínka dle pojistných podmínek té které pojistné smlouvy o havarijním pojištění. Tzv. povinné ručení je naproti tomu pojištěním odpovědnosti za škodu a platí pro něj ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, zejména ustanovení §443 občanského zákoníku, které stanoví:“Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.“
Z povinného ručení se tedy vyplatí maximálně cena poškozených dílů v okamžiku nehody (tzv. skutečná škoda), nicméně – jak bylo shora uvedeno – havarijní pojišťovna vyplatí částku opravy a odečte spoluúčast. Jestliže pak poškozený, který uplatnil pojistnou událost z havarijního pojištění, uplatní nebo chce uplatnit spoluúčast z povinného ručení viníka nehody, často nedostane pojistné plnění vůbec právě s ohledem na shora uvedený rozdíl mezi skutečnou škodou dle ust. §443 občanského zákoníku a výší plnění z havarijního pojištění, jejímž základem je cena oprava mínus spoluúčast.
Na konkrétním příkladu lze tento – pro řadu motoristů neočekávaný rozdíl – ilustrovat:
Náklady opravy vozidla dle faktury v servisu opravou novými náhradními díly – 100 000,- Kč. V pojistné smlouvě o havarijním pojištění je sjednána spoluúčast např. 10%. V daném případě tak spoluúčast bude činit částku 10 000,- Kč a celkové pojistné plnění od havarijní pojišťovny bude činit 90 000,- Kč. Poškozený bude chtít uhradit tuto spoluúčast z povinného ručení viníka. Pojišťovna povinného ručení však nejprve spočítá skutečnou škodu a ta zpravidla nebude ve výši 100 000,- Kč, neboť cena nových náhradních dílů nebude ve výši těch opravovaných (blíže o skutečné škodě v jiném článku) a bude tedy nižší. Řekněme, že cena poškozených dílů (skutečná škoda) bude 75 000,- Kč. V takovém případě má poškozený z titulu náhrady škody nárok na částku 75 000,- Kč, což znamená, že kdyby škodu uplatnil přímo z povinného ručení viníka, obdržel by pojistné plnění ve výši 75 000,- Kč (rozdíl do 100 000,- Kč z faktury by šel k jeho tíži).
Jestliže by tedy v takovém případě vznikl nárok na náhradu škody ve výši 75 000,- Kč a jestliže by poškozený již obdržel 90 000,- Kč od havarijní pojišťovny, dostal již víc, než byla skutečná škoda a nad onen limit (75 000,- Kč) již z titulu náhrady škody neobdrží nic. To znamená, že jeho nárok na úhradu částky spoluúčasti ve výši 10 000,- Kč bude pojišťovnou povinného ručení odmítnut s tím, že skutečná škoda činila méně než pojistné plnění od havarijní pojišťovny a poškozenému tak nevznikl nárok na žádnou náhradu škodu, tedy ani na pojistné plnění z titulu odpovědnosti za škodu, když již celá částka náhrady škoda (75 000,- Kč) byla zaplacena v pojistném plnění havarijní pojišťovny (90 000,- Kč).
Tento vztah havarijního pojištění a pojištění odpovědnosti za škodu nebývá tak často znám a když se tak poškozený řidič domnívá, že na spoluúčast má nárok, neboť jemu přece způsobil viník škodu, není tomu v řadě případu tak, a to zejména z důvodu nesprávného chápání tzv. skutečné škody.br>
V souvislosti se značným rozšířením havarijního pojištění jakožto pojištění majetkového ve vztahu k motorovým vozidlům a zejména v souvislosti s finanční zajímavostí takového pojištění (s ohledem na vyšší finanční kompenzaci) se čím dál tím častěji objevují případy, kdy si poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno při dopravní nehodě, nechá náklady opravy uhradit z havarijního pojištění a následně uplatňuje např. spoluúčast z povinného ručení viníka, případně další nároky.
V souvislosti s těmito postupy však nejeden řidič bývá překvapen, když pojišťovna povinného ručení odmítne spoluúčast proplatit s odkazem na tzv. skutečnou škodu. O co se jedná?
Havarijní pojištění je pojištěním majetkovým a nikoli pojištěním odpovědnosti za škodu a nemá proto povahu náhrady škody, nýbrž povahu finanční kompenzace vzniklých nákladů. Havarijní pojišťovna tak uhradí náklady opravy a odečte spoluúčast, což je dohodnutá podmínka dle pojistných podmínek té které pojistné smlouvy o havarijním pojištění. Tzv. povinné ručení je naproti tomu pojištěním odpovědnosti za škodu a platí pro něj ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, zejména ustanovení §443 občanského zákoníku, které stanoví:“Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.“
Z povinného ručení se tedy vyplatí maximálně cena poškozených dílů v okamžiku nehody (tzv. skutečná škoda), nicméně – jak bylo shora uvedeno – havarijní pojišťovna vyplatí částku opravy a odečte spoluúčast. Jestliže pak poškozený, který uplatnil pojistnou událost z havarijního pojištění, uplatní nebo chce uplatnit spoluúčast z povinného ručení viníka nehody, často nedostane pojistné plnění vůbec právě s ohledem na shora uvedený rozdíl mezi skutečnou škodou dle ust. §443 občanského zákoníku a výší plnění z havarijního pojištění, jejímž základem je cena oprava mínus spoluúčast.
Na konkrétním příkladu lze tento – pro řadu motoristů neočekávaný rozdíl – ilustrovat:
Náklady opravy vozidla dle faktury v servisu opravou novými náhradními díly – 100 000,- Kč. V pojistné smlouvě o havarijním pojištění je sjednána spoluúčast např. 10%. V daném případě tak spoluúčast bude činit částku 10 000,- Kč a celkové pojistné plnění od havarijní pojišťovny bude činit 90 000,- Kč. Poškozený bude chtít uhradit tuto spoluúčast z povinného ručení viníka. Pojišťovna povinného ručení však nejprve spočítá skutečnou škodu a ta zpravidla nebude ve výši 100 000,- Kč, neboť cena nových náhradních dílů nebude ve výši těch opravovaných (blíže o skutečné škodě v jiném článku) a bude tedy nižší. Řekněme, že cena poškozených dílů (skutečná škoda) bude 75 000,- Kč. V takovém případě má poškozený z titulu náhrady škody nárok na částku 75 000,- Kč, což znamená, že kdyby škodu uplatnil přímo z povinného ručení viníka, obdržel by pojistné plnění ve výši 75 000,- Kč (rozdíl do 100 000,- Kč z faktury by šel k jeho tíži).
Jestliže by tedy v takovém případě vznikl nárok na náhradu škody ve výši 75 000,- Kč a jestliže by poškozený již obdržel 90 000,- Kč od havarijní pojišťovny, dostal již víc, než byla skutečná škoda a nad onen limit (75 000,- Kč) již z titulu náhrady škody neobdrží nic. To znamená, že jeho nárok na úhradu částky spoluúčasti ve výši 10 000,- Kč bude pojišťovnou povinného ručení odmítnut s tím, že skutečná škoda činila méně než pojistné plnění od havarijní pojišťovny a poškozenému tak nevznikl nárok na žádnou náhradu škodu, tedy ani na pojistné plnění z titulu odpovědnosti za škodu, když již celá částka náhrady škoda (75 000,- Kč) byla zaplacena v pojistném plnění havarijní pojišťovny (90 000,- Kč).
Tento vztah havarijního pojištění a pojištění odpovědnosti za škodu nebývá tak často znám a když se tak poškozený řidič domnívá, že na spoluúčast má nárok, neboť jemu přece způsobil viník škodu, není tomu v řadě případu tak, a to zejména z důvodu nesprávného chápání tzv. skutečné škody.
JUDr. Tomáš Beran
