Policejní Passaty bez zapnutých majáků a jejich měření

Minulý týden padl v Právní poradně dotaz týkající se toho, zda je důkaz získaný policejními Passaty, které stíhají a překračují rychlost při měření bez zapnutých majáků, použitelný ve správním řízení, tzn. jestli jej policie a následně úřady a soudy mohou použít.

Krajský soud v Ostravě v rámci projednání jedné správní žaloby, kde žalobce namítal, že takový důkaz nelze použít, žalobu zamítnul s tím, že postup Policie ČR byl v souladu se zákonem a takový důkaz lze použít. V dalších řádcích se podíváme na odůvodnění tohoto rozsudku.

Nejprve důležitá ustanovení v zákoně:

§ 41 zákona č. 361/2000 Sb.

(1) Řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení (dále jen „vozidlo s právem přednostní jízdy“), není povinen dodržovat …§ 18 odst. 2, 3, 4 a 8…; je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.“​§18 se týká právě nejvyšší dovolené rychlosti.

㤠18
Rychlost jízdy

(9) Ustanovení odstavců 3, 4 a 8 neplatí pro řidiče zpravodajských služeb a stanovených útvarů policie a stanovených útvarů celních orgánů, je-li to nezbytně nutné k plnění úkolů stanovených zvláštním právním předpisem, je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost silničního provozu na pozemních komunikacích. Útvary policie stanoví ministr vnitra. Útvary celních orgánů stanoví ministr financí.“

Stručně řečeno jde o to, že policisté musí, pokud porušují pravidla, mít zapnutá modrá světla. Na to policisté odpovídají, že nemusí, protože shora uvedený odstavec 9, podle kterého prý stačí, aby ministr vnitra určil jejich útvar jako ten myšlený shora uvedeným ustanovením a jsou z toho venku. Pokud nemusí mít zapnutá modrá světla, neporušují ust. §41, jak je uvedeno shora a důkaz lze použít.

Tolik argumentace policie.

Krajský soud v Ostravě se s touto argumentací ztotožnil a žalobu zamítnul. Závěry soudu (jedná se o rozhodnutí ze dne 26. února 2010, č.j. 58 Ca 46/2009-37) a zejména jeho odůvodnění si zřejmě zasluhují následující komentář:

Krajský soud (a je otázka, jak dobře to žalobce tvrdil a co by na to řekl Nejvyšší správní soud) prakticky přejal celou argumentaci s tím, že je v kompetenci ministra vnitra stanovit vnitřním předpisem, kterých útvarů se shora uvedený výjimka bude týkat a i kdyby stanovil všechny útvary Policie ČR, tak je to podle soudu asi správně.S tím rozhodně nelze souhlasit. Soud si v odůvodnění odporuje v jedné zásadní věci, kdy na jedné straně připouští, že aplikace shora uvedené výjimky má mít výjimečnou povahu, ale pak současně s klidem přechází fakt, že podle shora uvedeného nařízení ministra vnitra, a teď cituji z judikátu, protože to nařízení jsem nikde nenašel, se jedná o následující útvary:

„…ustanovení § 18 odst. 3, 4 a 8 zákona č. 361/2000 Sb. neplatí pro řidiče vozidel Policejního prezidia České republiky, útvarů Policie České republiky s působností na celém území České republiky a útvarů s územně vymezenou působností, je-li to nezbytně nutné k plnění úkolů stanovených zvláštním právním předpisem s tím, že toto nařízení nabývá dnem účinnosti jeho vydání…“

Takže, koho že se to nařízení týká?
– vozidel Policejního prezídia
– útvarů s působnosti na území celé ČR a 
– útvarů s územně vymezenou působností.

A víte, jak se podle zákona o Policii ČR platného v rozhodné době pro ten judikát členila policie? To neuhodnete! Podle §3 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb. platilo:

„Policii tvoří Policejní prezidium České republiky, útvary s působností na celém území České republiky a útvary s územně vymezenou působností. Útvary policie zřizuje ministr na návrh policejního prezidenta.“Nu, najít pět rozdílů mezi tím nařízením a tehdejším zákonem o Policii ČR bude oříšek. Takže nám tady ministr vnitra velmi hezky obchází zákon, když stanovil, že ta výjimka platí pro všechny útvary. Tak to by nám měl vysvětlit, k čemu je tedy pro policii ustanovení §41 odst. 1 citované shora, když ta „výjimka“ platí pro všechny. Co je to za výjimku, když platí pro celou policii?

A tady lze spatřovat jasnou minelu a pochybení krajského soudu. Jak mohl přejít danou skutečnost bez povšimnutí? Jasné obcházení zákona ze strany policie a jednoznačný rozpor s ust. §41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. (jak chce soud argumentovat specialitu, když by se to ustanovení na policii jako celek nikdy nevztahovalo?).

Z hlediska systematiky je proto zjevně neudržitelný argument, že se ustanovení §41 odst. 1 nevztahuje na policii jako celek, když zákonodárce takovou možnost kvalifikoval maximálně jako výjimečnou, což soud sám přiznává, když hovoří o specialitě daného ustanovení. Ministr vnitra tímto svým nařízením zjevně vybočil z mezí ust. §18 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb. a soud k takovému nařízení proto vůbec neměl přihlížet.

Druhým zjevně mylným argumentem soudu je následující, cituji:

„Pokud by tedy i případně policisté nepoužitím výstražných světel na určitém úseku, za určité situace apod. skutečně pochybili, nemohlo by mít samo o sobě toto pochybení za následek nezákonnost výsledků předmětného měření, protože práva žalobce nebyla v žádném směru nijak zkrácena a z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost orgánů Policie ČR „varovat“ účastníky silničního provozu, že právě jim či na nějakém konkrétním úseku silniční komunikace je měřeno dodržování nejvyšší dovolené rychlosti. Takové pochybení by mohlo, jak uvádí také žalovaný, toliko založit odpovědnost příslušného řidiče policejní hlídky za jednání, které má znaky přestupku.“Krátký překlad – je jedno, jestli někdo porušil zákon a tím získal důkaz, tím přece ničí práva porušena nebyla. Jo, jasně, se stejnou logikou by policie mohla nezákonně někoho odposlouchávat a řeklo by se, že to sice bylo protizákonné, ale když říkal v telefonu, že někam dá bombu, tak to taky do jeho práv nezasáhlo. Brilantní logika, opravdu skvělá.

Nějak soudu nedošlo, že správní řád hovoří o tom, že za důkazy lze použít jen to, co bylo získáno v souladu se zákonem. Jeho závěr, že to „nevadí“, je skutečně obtížně uvěřitelným nedostatkem při posuzování důkazů v daném řízení.

Bylo by zajímavé zjistit nebo vědět, zda byla v dané věci podána kasační stížnost a jak by se s tím vypořádal Nejvyšší správní soud. Pro podrobnější počtení doporučuji samotný rozsudek. Ještě jedna věc je z výše citovaného rozhodnutí patrná – naivní přesvědčení soudu, že policisté dělají v daném případě správnou práci a tak nedostatky na jejich straně ve svém odůvodnění bohorovně přehlíží ve stylu „účel světí prostředky“, ovšem morální kázání nad překračováním rychlosti si neodpustí. Výsledek pak proto nemůže překvapit.