Plaštiak: Proč policie nesmí investovat

Někdy může být jediné slovo extrémně důležité. A nebezpečné. Útlak, okrádání, daně… vyhlášených rizikových pojmů je hromada. Pojem „investice“ rozezní poplašné zvony v hlavě málokomu. Ale měl by, zvlášť když se objeví tam, kde v žádném případě nemá co dělat. Třeba když zcela nevinné, kapitalisticky optimistické slůvko zazní jako jediný argument na obhajobu nákupu dvaceti nových aut pro dopravní policii. Proč jsem jediný, komu to přijde divné?

Nejprve si ujasněme definice. Na stránkách www.policie.cz píší strážci pořádku v sekci O nás:
Policie České republiky je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor zřízený zákonem České národní rady ze dne 21. června 1991. Slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku, chránit veřejný pořádek a předcházet trestné činnosti. Plní rovněž úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, předpisy evropských společenství a mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu České republiky.

Všimněte si, že v celém odstavci nenajdete ani jedno slovo investice, zisk, nebo příjem, ani zmínku o šetrném hospodaření. Není to náhoda. Policie nemá vydělávat peníze. To nemusí nutně vylučovat zisk jako vedlejší produkt některých činností, nechci se zbytečně hádat (a že by bylo o čem). Snad se ale neodkopu jako přílišný optimista, když řeknu, že od Policie České republiky očekávám především dohled nad výdobytky civilizace.My, daňoví poplatníci, jsme si policiejní sbor zřídili a jeho příslušníky platíme z mnoha důvodů. Třeba proto, abychom se nemuseli sdružovat se sousedy do kmenů a držet v noci hlídky. Abychom mohli vyrazit do města po jednom a neozbrojení. Abychom mohl jezdit v malých plechových autech místo tanků a připadali si při tom bezpečně. Abychom si nemuseli zakopávat úspory pod zem. Policie má řadu úkolů. V kostce řečeno hlídá v praxi teoretické principy vytyčené zákonem. Hlídá pořádek v mnoha smyslech toho slova, mění peníze v řád a skrz něj v náš pocit bezpečí. Utrácí, nevydělává.

Pořádek má tu „zajímavou“ vlastnost, že s jeho přibýváním ubývá přečinů proti němu. Pokud se vám to zdá triviální, máte pravdu. Pořádek je nedostatek bordelu, řečeno jednoduše. Jenže takové zdánlivě konstatování má v případě policie hluboké netriviální důsledky. Méně bordelu totiž znamená méně pokut. Sepsáno dohromady tedy pořádek zhoršuje policistům účetní bilanci.

Zpět k tomu zisku. Může vznikat z mnoha důvodů, ale pronajímání nevyužívaných budouv, poskytování placené pořádkové služby, nebo jiné často diskutované vedlejší příjmy by asi neměly hrát v rozpočtu policie velkou roli. Z principu. Jistě byste se zlobili, kdyby Policie České republiky kvůli platícím zákazníkům zanedbávala svou práci, tedy hlídání pořádku. Nebo kdyby upřednostňovala zájmy platících zákazníků před těmi neplatícími (daně samozřejmě platíme všichni). To by bylo dokonce v rozporu se základními proncipy fungování právního řádu, který chce alespoň teoreticky rovný přístup ke spravedlnosti pro všechny. Legálně tedy něco takového možné není a nelegálně se tomu říká korupce.

S prací policie jde legálně a systémově ruku v ruce jediný větší, zato však velmi významný příjem do erární kasy. Ať už padají peníze z pokut do kteréhokoli šuplíku, jsou příjmem státu. A stát, jehož účetnictví je správně děravé, samozřejmě potřebuje kromě řádných daňových příjmů také nějaké mimořádné. Pokuty jsou výborným zdrojem peněz.Teď se můžeme vrátit k úvahám o pořádku. Policie má působit na jeho posilování – stejná společnost by měla po zřízení moderních policejních sborů žít ve větším pořádku než před ním. Každá novinka u policie tedy teoreticky zahájí pozvolný přechod z vyšší hladiny všeobecného bordelu na nižší. A takovou výšku hladiny můžeme přibližně měřit množstvím peněz, vybraných na pokutách.

Co z toho vyplývá pro nákup policejních Passatů a dvacítky dalších aut? Poznat, zda byl první projekt úspěšný, je ve skutečnosti snadné. Pokud by volkswageny byly pro české daňové poplatníky a jejich prosperující společnost přínosem, musel by objem vybraných pokut v čase klesat. Teprve později by se usadil na nějaké limitní hodnotě. Z té by byl další pokles možný jen pořízením dalších aut, o tom nikdo nepochybuje.Nabízí se několik zajímavých otázek. Klesá objem peněz, které posádky passatů R36 vyberou od řidičů? Zajímá to vůbec někoho? Klesal tento objem někdy? Odpovědi neznám, ale moc bych za to nedal, že jsou všechny záporné.

Koho by něco takového překvapilo, že? Všichni to víme: policisté jsou motivováni vydělávat. Pro své nadřízené, pro obce, pro rodiny. Natahuje se k nim spousta rukou. A obírají nás. Jak paradoxní je, že my jsme fakticky akcionáři jejich zaměstnavatele. Možná se troše toho loupení nevyhneme. Konec konců pokud se takové obírání provádí s rozumem, může být pro oběti dokonce stále výhodné nechat si trošku šikany líbit.Jedním ze smutných problémů jednadvacátého století bohužel je, že (nejen) policie rozum pozbyla. Rychlé volkswageny jsou jen zástupným problémem. Z výš řečeného vyplývá zajímavý závěr s obecnou platností: Velmi důležitým kritériem úspěšnosti každé změny u policie by měla být rychlost, kterou klesá objem pokut, vybraných v souvislosti se změnou. U nás žádný objem pokut neklesá. Nikdy a nikde. Policie něco takového dávno nesmí připustit.Ani tahle skutečnost nejspíš není nová. Nové je, že Policie České republiky své záměry nijak neskrývá. Možná nás mají za blbce – a v tom případě mají pravdu, protože na skrytou provokaci jménem investice se nikdo nechytil. Nebo už si sami neuvědomují, že jejich úkolem v moderní společnosti není působit blahodárně na pořádek v české kotlině, ale prostě jen vybírat peníze. A vybírat stále víc. Nedělat pořádek – naopak dovolit víc bordelu. Protože víc bordelu znamená víc peněz.

Místo aby nám někdo alespoň zkusil rozumně vysvětlit, proč nové dálniční stíhačky potřebujeme, jaký bude jejich přínos pro pořádek ve společnosti, zní znovu a znovu jediný argument: vydělají si na sebe. Jsou pro policii investicí. Žádný pořádek nevyrobí, takže budou moci fungovat se stejně macatým přebytkovým rozpočtem jako tři roky staré passaty. Děsí mě, jak snadno se občané poslušně chytili a začali diskutovat, zda auta vážně něco vydělají. Skutečného problému si tentokrát nikdo nevšiml.

Martin Plaštiak