Plaštiak: O měření, nerozumu a despektu

Proč policie nemá respekt a jak to souvisí s absencí zdravého rozumu v jejích řadách? Stačí se podívat na výsledky krátkého měření rychlosti u vesnice Sulec.

Nenajedu za rok zase tolik kilometrů, ale většinu z nich nechávám na silnici číslo sedm mezi Chomutovem a Prahou. Posledních osm let jsem viděl její rozklad, záplatování, další rozklad, generální opravy, rozklad, a tak dál v cyklech trvajících často jediný rok. Mám k sedmičce zvláštní vztah i proto, že jsem tu měl první a (zatím) poslední vážnější nehodu. Billboard s varovným majáčekem a upozorněním na nový bodový systém (boural jsem v únoru 2006), tichý svědek řidičského selhání Martina Plaštiaka, už v dokonale přehledném úseku mezi Panenským Týncem a vesnicí Sulec nestojí. Silnice dnes vede o kus dál. Posledních pár sezón se k nepříjemnostem přidala jedna další: postupná přestavba na rychlostní komunikaci R7.

Pár desítek metrů před místem, kde jsem před čtyřmi roky rozpáral černou Octavii o nohu zmíněného billboardu, se vozovka stáčí vlevo. Po chvilce kličkování mezi lízátky zavede netrpělivé motoristy do míst, které by netrénované oko označilo rychlostní silnicí. Povrch je tu překvapivě kvalitní – dokonce ani český rychlorozložitelný asfalt se neumí rozpadnout ze dne na den. V celém víc než dvoukilometrovém úseku není jediný nájezd. Také svodidla odpovídají nejnovějším předpisům, nikde ani stopy po cedulích „zde stavěla Skanska“ a podobně. Zkrátka perfektní místo na malé přišlápnutí plynu.Tuto osudovou chybu udělalo minulou středu (11. 5.) sedmdesát čtyři motorsitů. Stála je dohromady 123 tisíc korun. Přestože v částce je započítáno i deset pokut za nezapnuté pásy a podobně, jde o slušnou sumu. Policie podle zprávy serveru novinky.cz zastavila téměř každé projíždějící auto a u všech řidičů si přišla na své. Polapení nejspíš chtěli jen předjet kolonu kamionů v místech, která patří k těm vůbec nejvhodnějším za celou cestu. Překročili při tom povolenou rychlost devadesát kilometrů v hodině. Úsek totiž není rychlostní silnicí. Postrádá jednu náležitost: velké modré cedule s usměvavým autíčkem.

Přestože zpráva na novinkách pracuje s označením „nedostavěná silnice“, z místa řidiče inkriminovaný úsek nedostavěný nevypadá. Už rok a půl (od 18. 11. 2009) se na něm nezměnil ani patník. Policisté sice měřili ukrytí za betonovými zábranami na samotném konci obchvatu Sulce, jenže rychlost aut snímali v místě daleko před zúžením.To vím od očitých svědků – mnoho mých přátel pravidelně absolvuje stejnou trasu jako já. Vím víc. Především že policisté zastavovali auta jako na běžícím pásu a způsobili dokonalý dopravní kolaps v místě, kde už je silnice zůžená a dalším labyrintem přenosných značek se vrací ke staré trase. Po zastavení 92 aut, pokutování 84 řidičů a vybrání předepsaného množství peněz se policisté vytratili. Nemohli být na místě dlouho, protože to by zákonitě vybrali víc. Asi nechtěli. Půl milionu by v novinách protáčelo panenky i jinak konformním občanům.

Otázka se přímo nabízí: Jak přispěl výběr bodované silniční daně ke zvýšení bezpečnosti na našich silnicích? Na dvoukilometrovém úseku se sotvakdo rozjede rychleji než na sto třicet, takže většina řidičů stihne před betonovými zábranami bez problémů zpomalit na bezpečnou rychlost. Pravda, beton je poznamenaný lakem a svodidla na druhé straně silnice poničená. Jenže když je někdo tak hloupý nebo nezkušený, že nabourá do dobře označeného metr vysokého betonového bloku, může mu hrozba policejního měření zabránit v nehodě? Nemůže. Proti blbcům není ochrany, jsou příliš vynalézaví. Blbec nabourá i na rovině. Věřte zkušenému…Pravda je taková, že policie nemohla bezpečnost nikde ovlivnit méně. Obchvat Sulce je příliš krátký, než aby dal průměrně inteligentnímu člověku nebezpečně velký prostor pro chybu. Předpisy jsou předpisy, máte pravdu. Jenže úkolem dopravní policie je především usměrňovat řidiče, upozorňovat je na chyby, které si sami neuvědomují. A to přednostně na závažné chyby. Takové, které mohou způsobit velkou nehodu. Každou minutu, kterou policisté strávili na „nedostavěném úseku silnice R7“, nestrávili jinde, kde svou přítomností mohli udělat větší užitek. Tedy kdekoli jinde.

Problém je však horší, policie nemrhala u Sulce jen příležitostmi. Mrhala tu potenciálem vychovávat. Největší přínos osobního dohledu policistů nad provozem kupodivu nespočívá v tom, že mohou vybírat peníze hned na místě a vyhnout se problémům s osobou blízkou a právem nevypovídat.Řidič je člověk, tedy tvor chybující. Své chyby si častěji neuvědomuje. Někdo jej na ně musí upozornit, nejlépe okamžitě, dokud si vzpomíná za co že vlastně pokutu dostal. Od toho máme dopravní policii. Rozumný řidič zaplatí pokutu a poučí se, hloupý se spokojí s placením. Když se není z čeho poučit, hlupák nepozná rozdíl, ale ostatní kroutí hlavou. Pokud by před vás předstoupil učitel, a začal vykládat nesmysly, jak dlouho by vám vydržel zdravý respekt k jeho osobě? Dlouho ne, že? Poslouchali byste ho i poté? A byl by vůbec k něčemu?

Není v moci policie zabránit všem nehodám. Nemůže zabránit žádnému neštěstí na obchvatu vesnice Sulec, protože rizikové chování řidičů, u nichž je pravděpodobnost nehody v podobně přehledném úseku nejvyšší, žádná pokuta nepoučí a radar je odhalí spíš náhodou. Na hloupost a nezkušenost mobilní detektory nejsou. Na to druhé existuje celá řada léků z kategorie preventivních. Jedním z nich, motivačním faktorem, může být zdravý respekt k policii. Ten lze těžko budovat vybíráním pokut na zcela nesmyslných místech.