Peugeot Traveller 2.0 BlueHDI 180 EAT6: Luxus za hubičku

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 10

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8.6

Radosti

• Silný motor s dobrou spotřebou
• Vnitřní prostor v kombinaci s kompaktními rozměry
• Houpavý a v rychlosti stabilní podvozek
• Příznivější cena oproti prémiové konkurenci

Starosti

• Adaptivní tempomat, který nebrzdí
• Váhavá převodovka v manuálním režimu
• Drobné detaily, které prostě nepochopíte

Přestože jsou MPV v tradičním pojetí na ústupu před stále populárnější kategorií SUV – vždyť i samotný Peugeot nahradil modely 3008 a 5008 novými crossovery – klasické dodávky jen tak ze světa nezmizí. Jejich kombinace užitných vlastností je totiž mnohdy nenahraditelná. Francouzská automobilka má bohaté zkušenosti i s výrobou užitkových a osobních dodávek, současná generace Travelleru ovšem pomýšlí mnohem výš.

Vedle cenově dostupných pracantů pro řemeslníky nebo velké rodiny totiž nově útočí i na pozice Volkswagenu Multivan s poněkud luxusněji pojatou dodávkou. Povedlo se? Přestože zvenku Traveller nadčasových tvarů německého etalonu nedosahuje, navzdory zvyklostem segmentu, kde převažují jednoduché až nudné tvary a není prostor pro přílišnou invenci, stále vypadá zajímavě a elegantně.

Interiér

Uvnitř se také nemá za co stydět. Převládají sice levnější plasty, ale zpracování je na úrovni konkurentů a střízlivý design nezapře svojí uhlazeností inspiraci ve VW T6. Pracoviště řidiče je poměrně logicky uspořádané a především se tu hodně dobře sedí. Snad v žádné jiné dodávce si nespustíte sedadlo tak nízko, takže máte skutečně pocit, že řídíte spíš nějaký crossover než velkou dodávku. Klasická poloha v předklonu je dávno minulostí. Příjemné jsou i kožené sedačky, které povznášejí jinak užitkový interiér na vyšší úroveň, a vyloženě buržoazním prvkem je otočný volič převodovky. Krásně jako v Range Roveru nepůsobí, ale je to příjemné osvěžení místo klasické páky. Škoda, že tvůrci nedotáhli myšlenku dál a neumístili ovladač jinam – stále je totiž v místech původní řadicí páky, a tudíž je stále přítomný plastový výlisek, který trochu ubírá místo na pravé koleno.

Ale chápu, že by to stálo další prostředky interiér předělávat kvůli automatické převodovce. Všimnete si ovšem několika drobných nelogičností, které vám budou pít krev. Třeba tlačítka na volantu, která nejsou seskupená podle toho, co ovládají. Hlasitost audia a přepínání písniček není pohromadě, nýbrž každé na jedné straně. A logiku nemá ani ovládání palubního počítače – údaje totiž přeskakují v opačném směru než rolujete kolečkem. Nechápu ani adaptivní tempomat, jež se nad 160 km/h přepne do pasivního módu. Přitom omezovač rychlosti zasáhne při 173 km/h. Adaptivní funkce se tedy na posledních 13 km/h změní v pasivní, jenže kdybyste chtěli pasivní tempomat i normálně – určitě chcete, jelikož adaptivní neumí brzdit a klidně vás nechá nabourat – nijak si ho nezvolíte. Němci by kvůli tomu zůstali v pátek přes čas, Francouzi to zabalí už po obědě…

Pohon a spotřeba

Jestli si ovšem dali na něčem záležet, potom na pohonné jednotce. Dvoulitrový turbodiesel se 177 koňmi a 400 newtonmetry jede pěkně a velmi důstojně tak udržuje i vysoké dálniční tempo. Šestirychlostní automat s klasickým hydroměničem potom řadí velmi jemně, i když někdy rozvážně, skoro až opožděně. Hlavně ve chvílích, kdy mu dáváte pokyny pádly pod volantem. Nechte ho raději dělat svoji práci.

Potěší i příkladné ticho na palubě, pokud z motoru zrovna neždímáte maximum, a samozřejmě i typická silná stránka francouzských turbodieselů – spotřeba paliva. Po městě se můžete přemisťovat do devíti litrů, dálničním limitem kolem 8,5 l/100 km a vyloženě výletním tempem klidně do šesti a půl litrů. Závod s Pendolinem v opačném extrému si vyžádá maximálně dvanáct litrů.

Ovladatelnost

Vítám skutečnost, že tento nejsilnější motor jinak než s automatem nepořídíte, jelikož se do pohodové dodávky naprosto hodí. Její ležérní styl doplňuje i patřičně naladěný podvozek. Přes každé zvlnění v asfaltu se elegantně zhoupne skoro jako linkový autobus, musíte ovšem počítat s ostrými nerovnostmi, které podvozek nedokáže úplně odfiltrovat. Ošklivější bouchnutí doprovází pocit, že jsou kola snad uvolněná.

Při dálničních rychlostech ovšem můžete podvozku svěřit veškerou svoji důvěru. Auto není příliš náchylné na poryvy větru a krásně drží směr i u samotného maxima. Můžete se pohodlně uvelebit v koženém křesle a sledovat dění před sebou jako na velkoplošné televizi. Jenom pozor na zatáčky, do kterých musíte opatrněji – přece jenom auto váží skoro dvě tuny a geny svých rallyových předků skutečně nezdědilo. Na poměry dodávek ovšem nijak nezaostává.

Verdikt

Travellerem se Peugeot trefil do černého. Levné dodávky sice nejsou ničím neobvyklým – koneckonců ze země galského kohouta jich pochází spoustu – dopřát ale masám dostupný luxus srovnatelný s etalonem v podobě Volkswagenu Multivan, to se doposud nikomu příliš nedařilo. Dobře, takhle nakombinovaný Traveller s vrcholným motorem, automatickou převodovkou a prostředním rozvorem pořád stojí téměř milion, ale pořád je znatelně levnější, než konkurent, ve kterém se vzhlíží.

Občas zůstanete žasnout nad podivnými maličkostmi, které rozum prostě nepobere a německý konstruktér se jich nedopustí, jenže objektivním pohledem je to pořád hodně dobré auto a stále převládá hlavně to dobré – slušný motor, pohodová převodovka, reprezentativní vzhled, pěkný interiér a komfortní jízda. Ať už jako hotelový taxík nebo rodinný kočár, Peugeot Traveller rozhodně nebude dělat ostudu. A Volkswagenu Multivan dost možná vyfoukne hodně kšeftů…

Měření a technické údaje