Peugeot Partner Tepee 4×4 Dangel 1.6 HDI
RADOSTI
Spotřeba, interiér, chytré detaily, pohon všech kol
STAROSTI
Rezervní kolo v kufru, pouze pětikvalt, zadní okna bez stahování
Decentní problém, když jsem začal psát tento test… Nemám ve zvyku pracovat se stopkami a dynamické hodnoty na stránkách prodejce jsem nenašel, takže dole v tabulce chybí. Což se moc neděje, protože Peugeot Partner Tepee 4×4 Dangel je přesně tím typem auta, u kterého, já osobně, rozhodně nepotřebuji znát přesnou hodnotu sprintu s pevným startem a naopak dám na jiné údaje, a zejména pak na subjektivní pocity a dojmy.
Začnu tím, že tohle je, podle mého zcela soukromého hodnocení exemplář, který řadím do kategorie „auto Homera Simpsona.“ V dobrém slova smyslu a teď narážím na jednu letitou epizodu seriálu, ve které měl žlutý tlouštík volnou ruku a úkol navrhnout ideální, nejuniverzálnější auto. Peugeot Partner Tepee 4×4 Dangel je pro mne zdařilým výsledkem takového zadání. Má velký kufr, nevypadá všedně, má pohon všech kol, kompaktní motor s dostatečným výkonem a slušnou spotřebou. Fantazie, tedy pokud jste člověk, který jezdí za sportem, na hory, na chalupu, jde otec od rodiny, chovatel velkých psů… a podobně.
Partner Tepee 4×4 Dangel vychází z klasického Partnera a tím je také definován vzhled. Malá dodávka. Krabice. Nic, co bych si pověsil na plakát nad postel, ale o tomhle tohle auto být určitě nemá. Pravoúhlé tvary zaručují maximální možnou kapacitu zavazadlového prostoru, příjemné nastupování, pohodlně kolmé sezení. Navíc je tady vyšší světlá výška, takže za volantem mám přehled a umím si představit řidiče, ve kterých „nadhled“ vyvolá pocit bezpečí.
Větší přepínač 4×4 už asi být nemohl…? Motor je naopak kompaktní.
Pohon všech kol. Jistě, není to žádný ultra-sofistikovaný systém typu čtyřkolky v Nissanu GT-R, ale zase – to ani nemá být a na to, abych vyjel deštěm zmáčenou louku, dostal se ze sněhem zapadaného parkoviště anebo se nezahrabal s kufrem plných lyží někde pod Sněžkou ideální. Zadek se připojí pomocí otočného ovladače. Ne, není to vkusný ovladač, to opravdu není, ale co, když funguje? A do celkového vzhledu tak najk zapadá. Připojení je znát nejen jistotou na zadních kolech, nedotáčivostí, ale také tím, jak je třeba začít s pohonem všech kol více namáhat motor, je evidentní, jak se pohon další nápravy projeví na distribuci síly, respektive zatížení pohonné jednotky. Potažmo spotřeby. S pohonme všech kol není nutné jezdit stále, logika říká, že je nejlepší zapnout si čtyřkolku jen když ji potřebuji a zbytečně netrápit motor.
Tím je naftový čtyřválec s objemem 1,6 litru a výkonem 115 koní. Nepotřebuji s takovým autem závodit a tak mi takové stádo koní stačí, při předjíždění nemám pocit, že dynamicky manévr nezvládnu a jezdím za nějakých sedm litrů na sto. Takže z mé strany spokojenost. S motorem se pojí pětistupňový manuál a ano, šestka by mi opravdu přišla vhod. Byť kvalty jsou poskládané tak, že souznění motoru a převodovky není nelogické, šestka, zejména při plné námaze agregátu, na dálnici, by se skutečně hodila. A ještě jedna zmínka o pohonu všech kol. Předpokládám, že hnaná zadní náprava a s ní související díly jsou důvodem, proč se nevešlo rezervní kolo pod desku zavazadelníku a stojí přímo v u boku v kufru.
A zabírá tak transportní prostor. Ten není malý, ale rozhodně je okleštěný o objem jednoho disku a jedné pneumatiky. Tady bych se možná nebál popustit uzdu fantazii, být na místě návrhářů, a vsadil bych na některou z vhodných alternativ. Pneumatiky typu runflat i za cenu horšího jízdního komfortu nebo třeba držák vně auta na pátých dveří ve stylu offrodau. Jenže to by dveře musely být křídlové s panty na boku a ne klasické jednodílné se zdvíháním ve vertikálním směru.
V interiéru je řada různých přihrádek, držáků, odkládacích ploch, tady se vám nestane, že budou drobné předměty, peněženka či mobil poletovat vzduchem. Design přístrojové desky mi trochu připomínal Jeep, hranatý, až neobvykle tvarovaný, ale proč ne. I „analogová“ oranžová grafika displeje mi ke stylu auta tak nějak „sedla.“ Střecha je proložena průhlednými střešními panely, které vypadají dobře a já s nimi na podzim problém neměl, ale měl bych otázku, jak průzory zacloním v létě, když se do střechy bude opírat slunce s plnou svou silou, Pokud je tady nějaký systém, který okna zacloní, tak já ho neobjevil.
Pod střechou se táhne konzole s klimatizací a jakkoli je tento prvek opět netradiční, nemám nic proti, dodává kabině na originalitě. Na zadních sedačkách se dá dobře sedět, nastupuje se na ně přes posuvné dveře, což je geniální řešení, pokud manipulujete tak jako já velmi často s dětskou sedačkou anebo vozíte prarodiče, kteří mají obvykle problém se skrz klasické vstupní otvory do auta dostat. Palec nahoru a ještě jeden navrch! Zadních strany předcích sedaček jsou osazeny inteligentně vyřešenými skládacími stolky, podlaha je pokrytá gumovými rohožemi – zase velké díky, a se mnou asi děkují všichni řidiči, kteří cídili klasické koberečky po první kolizi dítěte s jídlem anebo po ostřejším podzimním dešti s blátem a plískanicemi.
Posuvné dveře, velký kufr … a třeba dvojité zpětné zrcátko – vidíte na děti!
Vlastnost, kterou si sebou nese Tepee od svého dodávkovitého původu jsou zadní okna. Ta nejsou stahovatelná, větrání lze realizovat pouze vyklopením, ovšem máme zde zase praktické clony, které jsou stokrát lepší než přísavné placky ze supermarketu, sice s obrázkem štěňátek, víly Ariel nebo Bleska McQueena, ovšem nefungující a padající na prvním železničním přejezdu. Jízdně Tepee nepřekvapuje. Je čitelně nedotáčivé, ve vyšším tempu možná lehce nestabilní, ale to jsou spíše náklony pocházející z výšky a robustní konstrukce auta než cokoli jiného. S Partnerem se má jezdit v klidu, užitkově a ne vymetat zatáčky, jak jsem se já ve snaze dostat se k limitům podvozku pokusil.
Podvozek je pohodlný, tlumí zásadní rázy od nerovností, ve volantu není žádný cit a proč by také měl být, převodovka je až překvapivě bezproblémová. Ptejte se mne na nedostatky a já, kromě subjektivně hodnoceného vzhledu a pár maličkostí, jen stěží na něco přijdu. Říkal jsem, že mi chyběla šestka? Asi ano, i když ještě raději bych u vozu tohoto druhu pracoval s automatem. Tedy nepracoval, a jen šlapal na plyn nebo brzdu.
Verdikt
Peugeot Partner Tepee 4×4 Dangel má pro mne neskutečné charisma a je přesně tím autem, které bych si uměl představit jako stroj na každý den. Není nijak krásné, ale je maximálně praktické. Praktičnost kazí rezerva v kufru, ovšem pak je tady řada chytrých detailů, které reputaci napravují. Plus tady máme zajímavou cenu, slušnou spotřebu. Chci opravdu užitkové rodinné auto a nehledím na prestiž renomovaných značek? Pak Peugeot Partner Tepee 4×4 Dangel patří právem mezi top nabídku. Možná i proto, že v podstatě nemá žádnou blízkou konkurenci.
Měření a technické údaje
| Ceny | |
|---|---|
| Základní cena modelu | 556 700 Kč |
| Základní cena test. verze | 579 800 Kč |
