Peugeot Boxer Minibus 2.2 HDI 150 k (2014)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 9

• X-Factor 4

• Celkové hodnocení 7.4

Radosti

Bohatá nabídka prostoru v kombinaci s úsporným a v kontextu třídy i výkonným motorem

Starosti

Hlučné pohonné ústrojí, kolísavá kvalita materiálů, špatná pozice za volantem

Autobusy v našem jinak poměrně pestrém testovacím repertoáru obvykle nevedeme a ani po této náhodné eskapádě s mezigeneračně modernizovaným Peugeotem Boxer v osmisedadlovém provedení, vedle kterého vypadají i mastodonti typu Mercedes GL jako šlapací autíčka, jsem po rozšíření řidičáku o skupinu D opravdu nezatoužil. Zkušenost to však nepochybně byla zajímavá a tak by asi byla škoda nechat si dojmy jen pro sebe.

Boxer v této konkrétní verzi nese ve svém označení přídomek Mini, což je docela vtipné u automobilu s délkou 5,4 metru a hmotností 2,5 tuny, každopádně skutečným autobusům svými rozměry či přepravní kapacitou konkurovat nemůže a k jeho řízení žádnou zvláštní průpravu potřebovat nebudete, byť se s ním jako s běžným osobním autem jezdit nedá.

Interiér

Dodávkový vůz má pochopitelně i jiná specifika než jen osobité chování na silnici a začíná to již při nastupování. Že si musíte do sedadel vylézt, je z principu tak nějak jasné, neočekávaně náročná však může být obsluha bočních posuvných dveří. Jsou hodně těžké, takže stačí menší náklon auta v podélném směru a s jejich otevíráním či zavíráním, při kterém je nutné s nimi vskutku pořádně škubnout anebo třísknout, bude mít problém nejen dítě.

Samotné sedačky jsou ploché a neposkytují téměř žádnou boční oporu, sedáky i opěradla si však za svou nadprůměrnou velikost ve spojení s obrovským vnitřním prostorem získají neskonalé sympatie všech, kteří se někdy pokoušeli – alespoň trochu pohodlně – poskládat svých 185 a více centimetrů v linkových autobusech či MHD. A nakonec, který blázen by s Boxerem jezdil v zatáčkách po dvou kolech, že?

Nevím, jak moc důležitý je pro řidiče mikrobusu komfort, mám za to, že velký rozdíl oproti běžnému osobnímu vozu by v tom být (z úcty k páteři) neměl, já si ale normální pozici ani po sedmi stech kilometrech za volantem nenašel. Možná by to vyřešilo podélné nastavování sloupku řízení anebo možnost dát sedačku trochu níž, nicméně jen stěží můžu nazvat pohodlnou jogínskou pózu s pokrčenýma nohama a rukama nataženýma dopředu pod sebe.

Co docela pomáhalo rozbíjet nepříjemnou strnulost z nepřirozeného držení těla, bylo příplatkové odpružení sedačky. Otočným ovladačem navolíte svou hmotnost (doporučuji být k sobě upřímný) a nerovnosti, které nedokáže vyhladit ani podvozek, naprosto elegantně vyruší mechanismus vestavěný do základny sedadla.

Tato stabilizace vertikálních kmitů usnadňuje také manipulaci s tlačítky, ovladači, dotykovou obrazovkou navigace i vším ostatním v dosahu řidiče, včetně řadicí páky šestistupňové manuální převodovky. Ta je jen pár centimetrů od volantu a navzdory relativně dlouhým dráhám se obsluhuje intuitivně a velmi snadno.

Přestože nejsem takový hnidopich, abych od pracovní dodávky přestavěné na osobák očekával plasty měkčí a hebčejší než zadek miss fitness, tak trochu jsem doufal, že by mohly být alespoň slušně spasované a bez otřepků, výroba si však s podobnými malichernostmi těžkou hlavu zjevně nedělá. V přední části kabiny to ještě není tak akutní, za uchycení některých panelů vzadu či na stropě by však příslušný dělník zasloužil pár pohlavků s nářadím, aby se naučil jej používat.

Pohon

Peugeot pro tuto řadu nic jiného než turbodmychadlem přeplňovaný diesel z pochopitelných důvodů neprodává, když už ale nic jiného, pak máte alespoň na výběr ze dvou motorů a celkově čtyř výkonových variant. Na vrcholu stojí třílitr se 177 koňmi, zatímco opačnou stranu zastupuje 2.2 HDi naladěný na 110 a 130 koní. Mezi nimi je navíc i verze s výkonem 150 koní a točivým momentem 350 newtonmetrů, která byla i pod kratičkou přední kapotou testovacího auta.

Za vzor kultivovanosti by si tento čtyřválec mohli vybrat maximálně jedinci s vybitou baterií v naslouchátku, každopádně pokud jde o dynamiku, upejpavý tento relativně malý motor není. Po překonání obligátní turbodíry umí z této hromady plechu a oken udělat překvapivě svižný skleník a nebýt podvozku, který je při rychlostech nad 140 km/h poněkud nervózní, nebyla by pro něj cestovní rychlost (podle tachometru) 150 km/h vůbec nepatřičná. Podle budíků zvládá dokonce 170 a akceleroval by i dál, ani příplatková vzduchem odpružená zadní náprava však již nedokázala odradit karoserii od nepříjemného poskakování a ztráty podélné stability.

Naštěstí řízení je docela pomalé a vysloveně uzpůsobené dlouhým přesunům po dálnicích, takže případnou korekci směru lze provést s citem. Naopak ve městě se připravte, že si zejména při parkování ukroutíte z rukou vánočku, byť vás to díky přespříliš angažovanému posilovači bude stát jen minimum sil.

Spotřeba

V době, která dokáže automobilky donutit k nesmyslnému zmenšení objemu nádrže pod obvyklou hodnotu z důvodu snížení pohotovostní hmotnosti, jen aby vůz v laboratorním testu vykázal o pár gramů nižší emise CO2, je příjemné vědět, že existují auta, u kterých si s hledáním čerpacích stanic hlavu lámat nemusíte.

Nádrž Boxeru má rovných devadesát litrů, a pokud máte dojem, že je u tak velkého vozu nezbytná, rád vás vyvedu z omylu. Je to možná až k neuvěření, ale tento Peugeot je schopen bez větších obtíží jezdit asi za osm a půl litru nafty a ani při svižnějším jízdním stylu nepotřebuje více než deset až jedenáct litrů na sto kilometrů. Sedmnáct je už extrém s plynovým pedálem permanentně na podlaze, stejně jako 7,2 l při opatrném a plynulém přesunu mimo dálnice a město, každopádně přímé provozní náklady vypadají více než přijatelně.

Verdikt

Při pohledu na přirozený úbytek původních obyvatel Evropy je nesporné, že Boxer přestavěný na minibus bude zajímavý spíše pro menší autodopravce či sportovní kluby než tradiční rodiny, které by pro něj pravděpodobně nenašly využití. Ať už ale za jeho volant usednete z pozice zaměstnance či zaměstnavatele, měli byste si pamatovat par důležitých detailů.

Z pohledu spolehlivosti či životnosti mi poslední generace Boxeru/Jumperu/Ducata mnoho neříká, dřívější zkušenosti s ním nemám, diesel se 150 koňmi v kombinaci se šestistupňovou manuální převodovkou je však velmi dobrou volbou snad kromě hlučnosti a kultivovanosti.

Pokud hodnotíte auta po všech stránkách a při jejich výběru nehodláte dělat kompromisy, dost možná vás odradí výběr a kvalita zpracování materiálů, která je na některých místech kabiny skutečně tristní. Nicméně v případě, že hledáte hlavně spoustu prostoru pro osm lidí a jejich zavazadla, Boxer za zkoušku rozhodně stojí.

Měření a technické údaje