Peugeot 405 (1987 – 1995)

RADOSTI
Velice dobrá prostornost, komfortní podvozek, na svou dobu skutečně dobré jízdní vlastnosti, prostorný a dobře využitelný zavazadelník, pohodlná sedadla, odolné diesely.

STAROSTI
Hlučné a vibrující vznětové motory, do faceliftu vysoká nákladová hrana zavazadelníku sedanu, nesklopitelné zadní sedačky u sedanu.

Francouzská automobilka Peugeot uvedla model 405 v roce 1987. Tehdy vyjel k prvním majitelům sedan. Kombi pojmenované Break se objevilo následující rok. Pětimístný kombík je dobře znám i českým motoristům. Jen pár z nich ale ví, že se kombi 405 za příplatek dodávalo i v sedmimístné verzi. Vozidel s dvojicí sklopitelných sedadel v zavazadelníku ale automobilka vyrobila výrazně méně.

Na podzim 1989 došlo k dalšímu rozšíření nabídky, když se provedení sedan začalo nabízet i s pohonem všech kol. Kombi s pohonem všech kol uvedla automobilka počátkem následujícího roku.

V roce 1992 prošla modelová řada 405 faceliftem a modernizací. Kromě menších úprav karoserie dostal vůz upravenou palubní desku, změny se dotkly také pohonných jednotek. Důležitou úpravu prodělal sedan, kde došlo ke snížení nákladové hrany zavazadelníku – nově se totiž s jeho víkem odklápí i část mezi koncovými svítilnami.

Doposud nejsilnější verze Mi16 (dříve 1.9 16V/108, 110 či 116 kW) dostala motor 2.0 16V o výkonu 112 kW. Na post nejsilnější varianty se dostalo provedení s přeplňovaným motorem 2.0 16V/144 kW a pohonem všech kol pod označením T16.

Pozice na trhu
Peugeot 405 se řadí mezi nejlevnější ojetiny. Lze jej sehnat i za částky nižší než 10 000 korun. Více ceněné jsou vozy s turbodiesely, které mají pověst nezmaru.

Za ještě dražší platí automobily se silnějšími zážehovými motory pod označením Mi16 a několikanásobně nejvíce dáte za výkonné provedení s pohonem všech kol T16.

Zpracování
Hranatější palubní deska odpovídá době svého vzniku. Tehdy plnila požadavky zákazníků a respektovala aktuální módní trendy. Díky odolnému plastu bývá u ojetin zachovalá, což je pro zájemce o vůz tohoto věku důležitější, než samotný design.

Vyzdvihnout musíme prostor pro posádku, protože v tomto směru je „čtyřistapětka“ skutečně štědrá a to i v oblasti zadních sedadel. Ani zavazadelník o objemu 470 litrů není špatný.

Za zmínku stojí také pohodlná sedadla. Zejména pak sportovněji tvarované sedačky výkonnějších verzí nabízejí skvělé pohodlí. Po stránce komfortu budou nadmíru spokojeni i cestující sedící vzadu.

Jízda
Na svou dobu nabízel model 405 dobré jízdní vlastnosti. Přirozeně v porovnání s modernějšími vozy ze současnosti obstát nemůže. Vyloženě zle si ale nevede. A pokud se zaměříme na cestovní komfort, dokáže nejednomu současnému vozu pořádně zatopit.

Pokud je auto v dobrém stavu, překvapí na peugeot celkem přesným řazením. Velký klad vidíme v komunikativním řízení. Díky nízké hmotnosti vůz dobře jede i s některými slabšími motory, jejich hluk ale více proniká do interiéru. To platí zejména pro hlučné a vibrující diesely.

Motorizace
Tím se dostáváme k nabídce motorů. Když už přišla řeč na vznětové agregáty, musíme ještě jednou zmínit jejich dlouhou životnost. Právě proto jsou vozidla se živějšími turbodiesely více ceněna (automobil se vyráběl i s atmosférickými diesely).

Zejména turbodiesely o objemu 1,9 litru se těší zájmu. Tyto motory se montovaly i do modelu 406, který „čtyřistapětku“ nahradil v roce 1995. Jejich nevýhodou je však nekultivovaný běh, což je ostatně pro staré vznětové jednotky Peugeot typické.

Zážehové pohonné jednotky začínají čtrnáctistovkou. Její výkon byl z původních 47 kW při modernizaci posílen na 55 kW, přesto nejde o živý motor. Se šestnáctistovkou si už auto rozumí o poznání lépe.

Zážehové motory: 1.4/47 a 55 kW, 1.6/53, 55, 65, 66 a 69 kW, 1.8/74 kW, 1.9/70, 77, 80, 88, 90 a 93 kW, 1.9 16V/108, 110, 116 kW, 2.0/89 kW, 2.0 16V/110 a 112 kW, 2.0 T/144 kW.
Vznětové motory: 1.8 TD/66 kW, 1.9 D/47, 50 a 51 kW, 1.9 TD/66 kW.

NEJ motory
Dobrá volba: 1.9 TD
Turbodiesel o výkonu 66 kW vyniká nízkou spotřebou a vysokou spolehlivostí. Výkonu má dostatek, jen kultivovanost mu chybí.

Nevhodný: 1.4
Osmiventilová čtrnáctistovka není z důvodu omezeného výkonu zrovna ideální pohonnou jednotkou. Kdo chce benzinový motor, měl by se poohlédnout po silnější motorizaci.

Časté závady
Mnoho vozidel se potýká s úniky motorového a převodového oleje, u zážehových motorů někdy dochází i k jeho zvýšené spotřebě. Nezřídka se lze setkat s různými rezonancemi výfuku.

„Silné modely Mi16 a T16 se mohou potýkat s vadnými strojními brzdami, které nepatří k nejspolehlivějším. Slabší verze mají klasické brzdy, jež pracují bez problémů.“ vysvětluje Jan Žilina, vedoucí manažer Auto Diskont. Nejeden automobil trápí zničené silentbloky zavěšení motoru, objevují se zvlněné přední brzdové kotouče nebo potíže se synchrony převodovky.

Zástupce Auto Diskont také upozorňuje na časté potíže se zadní nápravou: „Slabou stránkou vozu jsou jehlová ložiska. Když odejdou a hned se nevymění, zničí zadní nápravu. Oprava pak přijde několikanásobně dráž.“ „Čtyřistapětka“ se také může potýkat se závadami chlazení, jež nezřídka stojí za zničením motoru – vlivem přehřívání se zkroutí.

Karoserie vozu většinou vzdoruje korozi dobře. Slabším místem jsou prahy, které doporučujeme před koupí dobře zkontrolovat. Setkat se lze i se slepnoucími světlomety, nadměrně opotřebeným spojkovým ložiskem nebo nesprávnou funkcí parkovací brzdy. „U variant s pohonem všech kol buďte opatrní. Ne vždy totiž funguje,“ zakončuje Žilina.

Milan Jirouš