Peugeot 3008 2.0 BlueHDI 180 GT: Francouzská extravagance

• Dynamika 7

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 8

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 8.2

Radosti

• Slušná dynamika
• Nízká spotřeba
• Vnější design
• Atmosféra v interiéru

Starosti

• Drobné francouszké výstřelky
• Místy nervózní podvozek
• Dvoubarevný lak je už hodně přes čáru
• Někomu by mohl chybět pohon všech kol

Dříve bachratý a vzhledově nepříliš atraktivní crossover skřížený s minidodávkou se mezigeneračně proměnil ve vyloženě stylové auto do města. Důkazem toho není jen výrazně robustnější a nabroušenější vzhled, který se hrdě odkazuje k dakarskému speciálu, ale v souvislosti s nejtěžší rallye světa paradoxně třeba i skutečnost, že v nabídce nenajdete pohon všech kol. Doba si žádá úsporná opatření a přece s sebou nebudete při cestě do školky tahat zbytečné železo, ne?

Peugeot 3008 se mi přes všechnu snahu zalíbit se opravdu… no… líbí. To přiznám navzdory nepříliš velkým sympatiím k SUV obecně. Absurdní mi připadá snad jen dvoubarevné lakování. Podle mého názoru nesluší ani ostrým hatchbackům 208 či 308 GTi, už vůbec ne potom crossoveru těchto velikostí. Kdyby dělení vedlo podél nějaké horizontální linky, pak snad ano, ale šikmá čára jen tak v polovině oddělující předek a zadek? Rozmlouvat vám to ale nebudu…

Interiér

Sázka na atraktivní vzhled je patrná také uvnitř. Hlavním lákadlem nové 3008 je druhá generace architektury i-Cockpit, která se vyjímá displejem místo klasických přístrojů. Když to může mít Audi, proč ne Peugeot? Kromě barevných motivů můžete měnit i různé režimy zobrazení – od klasických budíků přes velkou navigaci až po zcela individuální informace (v menu si vyberete, jaké údaje chcete po obou stranách displeje ukazovat). Dokonalé jako u Němců to není, estetický účel to však plní velmi dobře. Malý volant doznal také tvarových změn – nyní je hranatější a tlačítka se lépe ovládají, nicméně do ruky padne hůř. Zajímavým detailem je volič rychlostí v podobě joysticku, který je co do funkce úplnou kopií voliče z moderních BMW. Škoda, že se tvůrci neinspirovali spíš ovladačem iDrive. Palubní deska orientovaná na řidiče s displejem infotainmentu trčícím do prostoru jako tablet působí luxusně a fyzická tlačítka hlavní nabídky v podobě páčkových přepínačů konečně také plní funkční stránku věci, jenže třeba taková klimatizace by stále zasloužila vlastní ovládání, přestože pohyb uhlazenějším a rychlejším systémem je o poznání příjemnější.

Celkové zpracování a volba materiálů povznáší atmosféru na jinou úroveň (tři různé parfémy v klimatizaci pak naplňují tento obrat doslova), neobejde se to ale bez jedinečného francouzské smyslu pro ledabylost. Místy najdete horší detaily, třeba výdechy ventilace se zasekávaly, ale to přičítám jednomu z prvních kusů z výroby. Jenže třeba takový středový tunel je zbytečně objemný a zabírá místo na kolena. Pohodlně si nesedne nikdo s výjimkou slečen vkusných mravů s koleny přísně u sebe, přitom úložný prostor navíc nedostanete. Barevné podsvícení přístrojů je také fajn módní doplněk, ale raději bych tu našel regulaci intenzity podsvícení. A když jsem u budíků, vyberete si tři barevné motivy (modrá, hnědá a červená ve sportovním režimu), jenže ambientní osvětlení ve dveřích září jen modře. Výhled šikmo vzad je pak kompromitován splývavou zádí podobně jako v X4 nebo GLC Coupé, alespoň že místa vzadu dostanete dostatek a totéž lze říct o kufru.

Pohon a spotřeba

Vrcholný dvoulitrový turbodiesel o výkonu 180 koní a točivém momentu 400 Nm dostanete výhradně jen s šestistupňovou automatickou převodovkou, ale chyba to rozhodně není. S motorem je sladěná dobře a do auta tohoto druhu se automat vyloženě hodí – kdo by tu chtěl řadit? Dynamicky pak motor také bohatě stačí, ostatně stovka pod devět sekund a maximálka přes 200 km/h jsou na crossover slušná čísla. Rozhodně se nemusíte zdráhat v předjíždění nebo napojování na dálnici.

„Výfuky jsou falešné, ale to už
tak nějak patří k dnešní době.“

Přitom spotřeba je typicky naftově střídmá. Cestování po městě si vyžádá zhruba sedm litrů, mimo město se však klidným tempem kolem stovky dostanete klidně i na 4,5 l/100 km. Dálničním limitem se budete pohybovat za zhruba šest litrů, stylem co to dá pak do devíti litrů.

Ovladatelnost

Peugeot 3008 působí celkem agilně, za což nese hlavní odpovědnost strmé řízení umocněné ještě malým obvodem volantu. Suché zatáčky krájí tenhle crossover na poměry ostatních soupeřů velmi obstojně, stačí ale jen mírně kluzký povrch a vyšší hmotnost se naplno projeví v hluboké nedotáčivosti.

Jízdní komfort pak navzdory menším 18″ kolům také není typicky francouzsky plavný. Ostré nerovnosti jako kočičí hlavy dost pocítíte a na zvlněném povrchu si tlumiče častou sednou až na dorazy. Bouchnutí je to ale pokaždé celkem tlumené, nicméně na rozbité cestě podvozek snadno znervózní a jistotou zrovna nepřesvědčí.

Verdikt

Peugeot 3008 útočí na ty správné smysly – vypadá dominantně, uvnitř moderně až téměř luxusně, praktičnost mu nechybí a s vrcholným turbodieselem upaluje víc než slušně. Pohodlí ani ovladatelnost možná nejsou dokonalé, jízdně ovšem určitě nezaostává. A tahle hodně našňořená verze rozhodně není nejlevnější, Peugeot se však vůbec netají tím, že pokukuje po movitější klientele a touží stát se prémiovou značkou. Zdaleka nejvíc mi je ovšem tohle auto sympatické tím, jak zosobňuje typicky francouzskou výstřednost konečně tím správným způsobem. Pokud toužíte mít kousek Paříže uprostřed Prahy, nejzděte k Petřínské rozhledně, ale naskočte do Peugeotu 3008.

Měření a technické údaje