Peugeot 208 1.6 BlueHDI 120 k (2016)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 7

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Dieselové motory v malých autech představují poněkud kontraproduktivní řešení. Umí být neuvěřitelně úsporné (třeba tříválcová vznětová patnáctistovka v Mini One D umí bez větší námahy jezdit se spotřebou kolem tří litrů a podobných příkladů bychom našli jistě více), potíž je akorát v tom, že svou úspornost nedají lacino.

Nízké provozní náklady jsou vykoupeny výrazně vyšší pořizovací cenou a opomenout nelze ani fakt, že komplikovanějším naftovým motorům nedělají dobře krátké „studené“ jízdy ve městě, kde se malá auta z podstaty své existence převážně pohybují a obvykle ani jejich nájezd nepřibývá takovým tempem jako větším vozům, aby se náklady na ně vrátily rychleji.

Existuje tedy vůbec nějaký důvod, proč chtít v malém voze naftu kromě výhledově nízké spotřeby? Jeden – pro někoho asi trochu pofidérní – by tady byl. Tím je možnost jezdit nejen za málo, ale úsporně a zároveň svižně, jak ostatně předvádí i nedávno modernizovaný Peugeot 208 s nejsilnější vznětovou šestnáctistovkou o výkonu 120 koňských sil.

Interiér

Principiálně se kabina jednoho z nejmenších Peugeotů na trhu po mezigenerační modernizaci v podstatě nezměnila. Pořád zůstává u zmenšeného volantu a přístrojového panelu přizvednutého tak, abyste na budíky koukali přes zploštěnou horní část věnce a znovu musím říct, že to prostě na každý typ postavy nefunguje. V mém případě je kousek displeje i jistá část měřících přístrojů pořád v zákrytu.

Chybí mi zde také možnost přizvednout sloupek řízení o něco výš, takže pozice za volantem bude vzrostlejším řidičům pravděpodobně připadat kapku nepřirozeně, nicméně dobře tvarovaná sedadla s maličko krátkým (avšak v přední části příjemně přizvednutým) sedákem vrací 208 body zpátky a během krátké doby se dá na toto její specifikum zvyknout.

Pohon a spotřeba

Skutečně rychlých i rychle se tvářících dieselových aut tady bylo už hodně a i ve třídě Fabie, Fiesty a Pola se nějaké ambiciózní stroje se vznětovými motory objevily, objektivně vzato však 208 ve verzi 1.6 BlueHDI žádná miniaturní stíhačka není. Na stovku potřebuje průměrných 9,4 sekundy a umí se rozjet na 190 kilometrů v hodině, zajímavé ale je, že realita působí subjektivně lépe než by papírové hodnoty mohly naznačit.

Může za to jednak rychle dostupná síla kousek nad volnoběhem, kdy už při 1750 otáčkách za minutu dostanete plnou porci 285 newtonmetrů, ale svůj nemalý podíl má na tom i lehkost, se kterou se kompaktní čtyřválec sbírá k hranici čtyř tisíc otáček, za kterou začne brzy uvadat.

Relativně malému rozsahu využitelných otáček skvěle sekunduje vhodně zpřevodovaná šestistupňová manuální převodovka, která by mohla mít nepatrně přesněji vymezenou kulisu, kvalty však zapadají na svá místa hladce, mají pevně vymezené dorazy a řazení celkově působí sympaticky robustním dojmem.

Motor i převodovka se zdají být až na drobnosti solidní, navíc ústrojí je docela tiché, stejně tak bych je nenazval ani zázrakem techniky, tohle je ale ten případ, kdy celek dává více než prostý součet jednotlivých součástí. Peugeot 208 neváží mnoho a 120 koní s ním cvičí s lehkostí bez toho, aby trpěl na příliš těžký předek. Jak už jsem říkal, raketa to není, ale velmi snadno se s ním jezdí svižně, a to všude, za všech okolností a působí to naprosto přirozeně.

A ta zmiňovaná spotřeba? Podle Peugeotu, respektive výsledků měřícího cyklu NEDC by měla tato 208 jezdit v průměru za 3,6 litru a docela věřím, že by něco takového s trochou kázně dokázat i mohla. Považte, že v kombinovaném cyklu zahrnující město, mimo něj jízdu permanentně za rychlostním limitem a dálnice na delší cestě v rozmezí od 130 do 180 km/h udělalo průměr 6,3 litru na 100 kilometrů.

Jen mírné zvolnění z uvedeného stylu znamenalo pět litrů na sto a ustálenou rychlostí 80 km/h srazilo nároky motoru na 3,2 litru na 100 km. Přidejte k tomu solidně velkou 50litrovou nádrž a v případě potřeby máte i maratonce na tisíc kilometrů.

Ovladatelnost

Obyčejnou 208 před faceliftem jsem jezdil několikrát, nevzpomínám si ale na to, že by kterákoli z nich jezdila tak dobře jako tahle. Celé auto působí solidně tuhým dojmem, či už jde o karoserii, podvozek, pedály či řízení, které sice nenabízí žádnou zpětnou vazbu, ale nechybí mu přesnost, patřičně rychlý převod či odpor.

Odpružení si dokáže výtečně poradit s většími nerovnostmi i náklony a současně není prkenné, takže hlavním limitujícím faktorem v zatáčkách byla docela mizerná přilnavost zimních pneumatik BFGoodrich G-Force na mokré silnici, kdy auto začínalo nedotáčet až nápadně brzy, zatímco na suchu fungovaly jako kterékoli jiné zimní gumy.

Specifickou vlastností 208 je, že se začne na plných brzdách lehce vlnit záď, což může vyvolávat dojem záměrné nestability a ono tomu tak skutečně je. V duchu starších ostrých Peugeotů má i tenhle chuť nechat vybočit záď po ubrání plynu v nájezdu do oblouku a nechat se řídit přenosem váhy, problém však je v tom, že si tato dvěstěosmička nenechá sáhnout na EPS a vypnout ho nad 50 km/h. Jestli by byla příliš zákeřná, vám právě proto říci neumím, pojistku jsem kvůli tomu nevytahoval, nicméně nízká hmotnost a malé setrvačné tendence jsou náznakem, že by se s tímto konkrétním kusem dalo krásně pohazovat a upravovat stopu zadní nápravy pouze pravým pedálem.

Verdikt

Pokud opomenu zvláštní pozici za volantem a řazení vyžadující více pečlivosti, jsou tu už jen asi dva důvody ke kritice dieselové 208. Zatímco se vznětovou šestnáctistovku BlueHDI podařilo utlumit nadmíru dobře, to samé se nedá říci o zvukové izolaci podvozku. Samotné odpružení posádku téměř neobtěžuje, zejména v zadní části kabiny je však poměrně dost slyšet valivý hluk od pneumatik odhalující poddimenzovanou izolaci podběhů a celého zavazadlového prostoru. Žít se s tím samozřejmě dá, na letních gumách budou tyto ruchy opět o cosi tišší, nejnovější konkurence je však v tomto směru lepší.

O poslední a jedné z nejhůře zanedbatelných kaněk na jinak přesvědčivém štítu Peugeotu 208 1.6 BlueHDi jsem psal na začátku a nutně musím u ní také skončit. Zatímco od nejlevnější pětidveřové „dvěstěosmičky“ můžete mít klíček za 260 tisíc, nejsilnější naftovou variantu vám automobilka prodá pouze v nejvyšší specifikaci Allure, což se muselo zákonitě projevit také na ceně. Auto startuje na částce téměř o 200 tisíc vyšší, a i když je momentálně v akci za 410 tisíc a na nějaké té slevě se dá s prodejcem dohodnout skoro vždycky, pořád myslím, že je to příliš tak nějak celkově i s ohledem na 208 GTI s výkonem přes 200 koní a cenou zhruba 535 tisíc Kč.

Ač je mi 208 s dieselovou šestnáctistovkou svými projevy a provozními nároky sympatická, přiznávám, že mi smysl její existence protéká mezi prsty a nedokážu ji přesně uchopit, ani přesvědčivě vysvětlit její místo na trhu. Přímo v rukou je talentovaná, takže pokud si ji můžete dovolit, anebo máte někoho, kdo vám ji pořídí a účty za palivo zůstanou na vás, stojí za zamyšlení, jinak si ale myslím, že by to mohla být spíše zajímavá ojetina, pokud její technika vydrží.

Měření a technické údaje