Peugeot 208 1.2 PureTech 130: Šetřílek (test spotřeby)

Peugeot 208 je parádní auto do města. Kompaktní rozměry přijdou vhod při proplétání uličkami a parkování v těsných místech, automatická převodovka od řidiče nevyžaduje žádnou obsluhu a potentní motor dokáže pěkně vystřelit od semaforu. Co si ale řekne u čerpací stanice?

Motor 1.2 PureTech je na dnešní dobu poměrně velký, přeplňované tříválce většinou bývají litrové. Třeba Renault dokáže nabídnout ještě o deci a válec větší motor v autě stejné třídy, který je přirozeně vyváženější, ale tříválec v Peugeotu 208 se nemá za co stydět. Je tichý a kultivovaný, že si ho za celý den ani nevšimnete.

A výkon 130 koní je opravdu znát, vždyť to je hodnota, kterou donedávna měly ještě ostré hatchbacky stejné velikosti. Výsledkem je tak nejen velmi slušná dynamika ve městě a pěkné svezení pro zábavu, když se naskytne ideální kousek silnice, ale také schopnost udržovat dálniční tempo naprosto bez zadýchání. Jenže jak potom vypadá spotřeba paliva?

Výhodou přeplňovaného motoru oproti atmosférickému je skutečnost, že se nemusíte tolik snažit a výkon z něj dolovat, když je potřeba, takže stačí plyn jenom polechtávat a auto plyne hezky vpřed, na druhou stranu je spotřeba turbo motorů náchylná na necitlivé zacházení. Jakmile začnete tlačit na pilu, spotřeba letí vzhůru.

Zdroj: Autoweb.cz

Začneme prostředím, pro které je 208 jako stvořená – městem. Zvlášť jsem spotřebu neměřil, jelikož vycházím z dlouhodobého průměru, který jsem nastřádal povětšinou popojížděním po městě, a to navíc tím nejhorším možným způsobem, tedy na velmi krátké vzdálenosti v jednotkách kilometrů a pokaždé zastudena. Aktuálně se drží na 8,2 l/100 km a dlouho se nikam nepohnula – ani vzhůru stáním v koloně, ale dolů vlažnější jízdou mimo město.

V kontrastu s městskou spotřebou jsem tu okreskovou a dálniční měřil exaktněji, tedy se zahřátým motorem na provozní teplotu po zhruba půl hodině jízdy. Mezi další faktory, které mohly na spotřebu mít alespoň nepatrný vliv, byla zapnutá klimatizace v automatickém režimu s teplotou ventilace nastavena na standardních 22 stupňů a zapnutým vyhříváním sedadla řidiče. Jízda probíhala na 40 km dlouhé testovací trase dálnice D1, která vede oběma směry, tedy s eliminací případného znevýhodnění vlivem terénního profilu.

Aktuální povětrnostní podmínky měly následující parametry: kurs větru 340 stupňů (tedy mírně proti a cestou nazpět do zad), rychlost větru 3 uzly (5,55 km/h), tlak vzduchu 1029 hPa, teplota vzduchu –2 °C a rosný bod –2 °C. Nic jsem nepodcenil a zavolal si na Leteckou informační službu ruzyňského letiště.

Zdroj: Autoweb.cz

Jízdní režim byl nastavený do ekonomického, který kromě otupělé odezvy na plyn ještě mírně přenastaví logiku řazení automatické převodovky, která řadí vyšší rychlosti trochu dřív. A používal jsem tempomat, který sice není nejlepší volbou při snaze o co nejnižší spotřebu paliva, nicméně jsem chtěl udržet jistou úroveň komfortu. Přece jenom není to ecorallye.

Na dálnici je poměrně dlouhý osmý převodový stupeň jako stvořený. Při ustálených 135 km/h na tempomatu, které podle GPS odpovídají přesně 130 km/h, se motor 1.2 PureTech spokojil se 7,1 litru benzinu. Pro srovnání, při podobném měření Peugeotu 108 s litrovou atmosférou jsem dosáhl výsledku 6,4 l/100 km. Sedm desetin navíc je v případě o třídu většího auta s nesrovnatelně komfortnější výbavou velmi slušný výsledek.

Totéž platí pro okresky, ačkoliv tady je rozdíl mezi menší 108 a větší 208 ještě o kousíček větší. Ustálenou stovkou jsem dosáhl spotřeby rovných pět litrů ve dvěstěosmičce, menší auto jezdilo za 4,2 l/100 km. Stačilo ovšem zpomalit na ustálených 80 km/h a spotřeby obou aut se téměř vyrovnaly – 208 jezdila za 3,4 litru, 108 to uměla za 3,3 litru. Takže už víte, jak na to když chcete pořádně ušetřit.