Tentokrát začneme trošku netradičně, a to citací z mého oblíbeného sitcomu Jak jsem poznal vaši matku. Jedna z hlavních postav Barney Stinson se v seriálu řídí pravidlem: „Nový je vždycky lepší“. Když se nad tím zamyslíte, dává to docela smysl. Avšak má to své výjimky. A proč to vůbec zmiňuji? No protože právě tato myšlenka mi neustále vrtala hlavou za volantem nové generace Audi A6. Opravdu je nová lepší než ta stará?

Model s označením A6 z ingolstadtské továrny poprvé vyjel v roce 1994, kdy v rámci modernizace Audi 100 došlo k přejmenování. Vůz vyšší střední třídy se stal rychle fenoménem a po více než dvaceti letech patří po boku BMW řady 5 a Mercedesu-Benz třídy E mezi světovou špičku v daném segmentu.

Německé prémiové trio se neustále pere o pomyslnou korunu. A zatímco mnichovská a stuttgartská automobilka své nejnovější generace svých velkých sedanů a kombíků představily už před lety, Audi nový model A6 uvedla na trh teprve letos. Konečně jsou si tak všechny značky sobě rovny a můžeme je tím pádem mezi sebou přímo porovnávat. A taky to uděláme.

Zde naleznete podrobné srovnání Audi A6, BMW řady 5 a Mercedesu-Benz třídy E v podobných motorizacích.

Při testování nové Audi A6 mě ale nejvíce zajímalo srovnání s předchozí generací, která pro mě osobně byla ztělesněním dokonalé rovnováhy mezi komfortem, luxusem, sportovností a praktičností. A upřímně nechtěl bych být v kůži inženýrů a návrhářů, kteří měli za úkol na opravdu povedenou generaci s označením C8 navazovat. Ono totiž udělat ještě lepší vůz, než byla předchozí „Á šestka“, je skoro nemožné. Než se ale dostaneme k tomu, zda se to povedlo nebo ne, pojďme si novinku se čtyřmi kruhy na kapotě podrobněji představit a hlavně si říct, jak jezdí.

Začněme designem, který je oproti předchůdci uhlazenější a minimalističtější. Zároveň má několik zajímavých prvků, jako třeba Matrix LED přední světlomety a OLED zadní světla s volitelnou grafikou. Nicméně nechci se pouštět do podrobného hodnocení vzhledu, jelikož je to čistě subjektivní věc. Mohu jen zmínit, že mně se starší generace líbila víc, ale čím déle jsem se na novinku díval, tím více se mi její vizáž dostávala pod kůži. Je to zkrátka o zvyku a taky na konkrétní specifikaci.

Je ale věc, na kterou jsem si zvykl, ale upřímně nerad. Mám na mysli nový interiér, který je úplně stejný jako u menšího modelu A5, SUV Q5 nebo u elektromobilů A6 e-tron a Q6 e-tron. Dominantou nové palubní desky je trojice displejů, na kterých běží nový operační systém postavený na Google Android Automotive.

Nová verze infotainmentu MMI má nespočet funkcí, vychytávek a pracuje velmi svižně díky elektronické architektuře E3, která se skládá z pěti výkonných počítačů. Nové prostředí je přehledné, ale je potřeba si v něm chvíli listovat a seznámit se s ním. Výtky nemám ani k samotnému zpracování kabiny. Všechno hezky lícuje, nic nevrže, použité materiály působí honosně a celkově v tomto ohledu nemám Audi co vytknout.

Kde je tedy problém? Když jsem dříve usedl za volant Audi A6, hned jsem věděl, že sedím v něčem dražším a luxusnějším než můj soused, který má model A4, A5 nebo Q5. Zkrátka jsem si za více peněz koupil více muziky. U nové generace to tak vlastně není. Když přesednu z levnější a menší „A-pětky“, vlastně nepoznám rozdíl. Podle mého názoru by mělo Audi svá auta od sebe trošku více odlišit. Je tu ale neprůstřelný argument - dělat takřka stejné interiéry do více aut je finančně výhodné.

Tou hlavní otázkou ale zůstává, jak nové Audi A6 jezdí? Abych to zjistil, půjčil jsem si na týdenní test obě dvě nabízené karosářské varianty - limuzínu a Avant (kombi). V obou případech jsem měl pod kapotou vrcholnou motorizaci 3.0 TFSI, tedy nový přeplňovaný benzinový vidlicový šestiválec se zabudovanou 48V mild-hybridní technologií MHEV plus a systémovým výkonem 270 kW (367 koní). Motor je spojený se 7stupňovou dvouspojkovou převodovkou S tronic.

Pohonné ústrojí je pak usazené do nové podvozkové platformy PPC (Premium Platform Combustion), na které teď stojí všechny nové modely střední a vyšší střední třídy od Audi. Co to znamená? Především to, že „A-šestka“ přišla o svůj ikonický pohon quattro s mezinápravovým diferenciálem Torsen. Místo toho je tu nové řešení čtyřkolky, které se nazývá quattro ultra.

Jde o pohon všech kol, který je efektivnější než permanentní čtyřkolka a přináší zábavnější jízdní vlastnosti. Má elektronicky řízenou vícelamelovou spojku u výstupu na kardan a druhou spojku v zadním diferenciálu. V klidu a při konstantní jízdě jede auto jako předokolka, aby snížilo ztráty. Jakmile senzory vyhodnotí, že by se trakce mohla zhoršit (pohyb plynu, natočení volantu, prokluz, jízdní režim), spojky zadní nápravu předem připojí a auto funguje jako čtyřkolka.

Standardní verze Audi A6 s pohonem quattro mají vzadu otevřený diferenciál a „pomáhají si“ přibrzďováním kol. Je ale možné si připlatit za sportovní diferenciál quattro (součást Paket Tech pro v hodnotě 183 800 Kč). Ten místo toho používá dvě samostatně ovládané lamelové spojky a planetové převody pro levé a pravé kolo. To znamená, že neumí jen posílat víc výkonu na zadní nápravu, ale aktivně přidává točivý moment na vnější zadní kolo v zatáčce. A výsledek? Nová Audi A6 jezdí diametrálně jinak než předchozí generace.

Motor má velkou zásobu výkonu, což dokazuje zrychlení z nuly na „stovku“ za 4,7 sekundy. Zároveň díky elektrifikaci je i relativně úsporný - u kombíku se mi podařilo při úsporné jízdě naměřit spotřebu 7,9 l/100 km. Upravený šestiválec má ale trošku potlačený charakter. Je sice opravdu dynamický a dokonce má příjemný zvuk, ale chybí mu ten peprný projev ve vyšších otáčkách. Při zrychlování jsem měl pocit, jakoby motor měl ještě chuť jet, ale omezovač ho v 6,5 tisících otáčkách zastavil a převodovka přeřadila vyšší převodový stupeň. Zkrátka mi tam chybělo jakési vyvrcholení.

Co se týče automatické 7stupňové převodovky, tak ta řadí velmi jemně a logicky. Objevil jsem ale drobný nešvar při manuálním řazení pádly pod volantem, kdy při podřazování občas vznikla prodleva. Je to ale jev, který běžný řidič v podstatě nezaznamená a obzvlášť ne při normální plynulé jízdě.
Podvozek nové A6 je skvěle odhlučněný a velmi dobře pohlcuje nerovnosti. Zároveň má prvotřídně vybalancované nastavení - je dostatečně komfortní a zároveň příjemně sportovní. Díky tomu je auto pohodlné a zároveň nesmírně stabilní při rychlejší jízdě. Tuhost tlumičů si samozřejmě můžete upravovat pomocí jízdních režimů.

Je velmi zajímavé, jak se u Audi A6 mezigeneračně změnil jízdní projev. Zatímco předchozí model působil spíš robustně a v mnoha případech těžkopádně, nová A6 se chová mnohem obratněji. Audi se dříve snažilo o neutrální nastavení pohonu quattro, které potlačovalo přetáčivost a preferovalo nedotáčivost. Teď je to přesně naopak. Audi A6 je v zatáčkách převážně přetáčivé a má obrovskou chuť rotovat. Prsty v tom má natáčecí zadní náprava a především nové quattro ultra, které autu dodává hravost, agilitu a schopnost nesmírně dobře maskovat hmotnost.

Přišlo mi, že nová „A-šestka“ je až nepřirozeně lehkonohá a ve volantu vůbec nepůsobí tak velice a těžce, přestože na délku měří pět metrů a váží dvě tuny. To mě při jízdě na okreskách bavilo, jelikož jsem dokázal na požádání vyvolat přetáčivý smyk a jezdit s Audi na hraně fyzikálních zákonů.

Každá mince ale má dvě strany. Audi sice dostalo hravější jízdní vlastnosti, ale přišla o pocit robustnosti a solidnosti. Zatímco předchozí generace Audi A6 působila na silnici jako tank, novinka spíše připomíná auto vyrobené z papíru (obrazně myšleno). Pak už je na každém z nás, jestli to bude brát jako výhodu či nevýhodu.

Podobně je to i s řízením, které je teď strmější a jemnější, což ubírá na zpětné vazbě. Někomu to může vyhovovat, jiní si budou muset zvyknout, že volant už neposkytuje tolik informací od předních kol.

Na druhou stranu, co určitě bude vyhovovat každému, je naladění brzdového pedálu. Ten zůstal skvěle dávkovatelný i s mild-hybridním systémem. Audi se podařilo vyladit brzdění tak, že i při rekuperaci máte pocit přirozeného pedálu, což se ne vždy u hybridních aut povede.

Pokud bych měl odpovědět na úvodní otázku, zda je novinka lepší než starší model, jednoznačnou odpověď nemám. Já osobně bych nejraději zkombinoval vlastnosti obou aut a z každého bych si vzal něco. Tak to ale nefunguje.

Výsledkem tedy je, že nová A6 je úplně jiným autem než předchůdce. Zatímco stará generace byla solidní a více robustní, nová je lehkonohá a velmi zábavná. A je na každém, co více preferuje. Někdo bude novou generaci Audi A6 milovat, jiní z ní budou zklamaní. Je to opravdu na konkrétních preferencích daného řidiče.

Podrobný ceník, nabídku všech motorizací a technické údaje naleznete v katalogu zde.