Opel Meriva 1.7 CDTi Cosmo

• Dynamika 4

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 10

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 7.6

RADOSTI
Variabilita, prostor a design interiéru, sebevražedné dveře

STAROSTI
Tragická kombinace motoru a převodovky, podvozek by mohl být pohodlnější

Meriva B je třetím modelem nového Opelu. Německá automobilka dokázala v minulosti postavit úspěšná auta, ale vždy jí k dokonalosti spíš než „něco“ chybělo „hodně“. Vozy Opel se netěší zvlášť skvělé pověsti a finanční potíže umocněné krizí ji téměř vyhnaly z rozkvetlých zahrad General Motors. Na poslední chvíli přišlo rána pěstí do stolu a Insignia zahájila tolik potřebný obrat k lepšímu. Ne že by byla dokonalá, ne že by showroomy praskaly ve švech, ale Němci udělali krok správným směrem. Astra, představená vloni, dovedla novou filozofii dál, podařený design se v ní spojil se schopným podvozkem, dobrými motory a příjemným interiérem.MPV segmentu B proto čeká těžká zkouška. Meriva musí zodpovědět naši otázku, zda to v Rüsselsheimu myslí vážně. Jestli je alespoň tak dobrá jako další dvě auta, neznamená to nic menšího, než že Opel kráčí spávným směrem. Sluší se poznamenat, že pozice Merivy je těžší než v případě předchozích dvou modelů. Insignia neměla co ztratit a Astra útočila ze středu pole, ale první Meriva byla poměrně úspěšným modelem, oblíbeným u zákazníků především díky dobře řešeným zadním sedadlům a vysoké variabilitě interiéru.

Opel Meriva velká fotogalerie

Uspěla tedy nová Meriva? Řekněme si to bez napínání: Ano. Než se však pustíte do analýzy příčin, srovnejte si priority. Chcete od svého auta rychlost, zábavu, nebo něco podobně nemoderního? Pak nesháníte MPV. Vysoká užitná hodnota, vzdušnost nebo ona těžko postižitelná přívětivost, to je oč tu dnes běží. Proto nazvu Merivu výborným autem. Dělá mnoho důležitých věcí špatně, ale ty nejdůležitější zvládá na jedničku.

Významná plus
Není snadné chválit tak subjektivní záležitost jako design, ale začněme u něj. Meriva vypadá dobře, a to nejen zvenku – prostorná kabina je nad poměry příjemným místem. Rodina by možná ocenila odvážnější barevné provedení, alespoň v mých očích vypadají světlé interiéry vzdušněji, ale i v černé je Meriva skvělá. Pracoviště řidiče vyzařuje pozitivní energii a námitky by neměli mít ani cestující. Interiér působí o třídu lépe než v Astře a jestli bude Opel pokračovat v nastaveném kurzu, jeho vozy se brzy ocitnou vysoko nad průměry svých tříd.

Objektivně obhájit předchozí odstavec není snadné. V Merivě najdete vše na svém místě, vše je v pořádku, vše funguje jak má. Dokonce i pozice za volantem, ve třídě MPV často přehlížená, je přinejmenším dobrá. Pozitivní dojem umocňuje na první pohled kvalitní zpracování. Opel také působí odolně. Na rozdíl od některých konkurentů interiér nevypadá, že tu každou chvíli něco odpadne. Odolnost vůči nájezdům nenechavých dětí přitom patří v kategorii MPV k nějdůležitějším vlastnostem. Nechtěl bych se zamotat do obhajoby označení „perfektní“, tu a tam Merivě něco chybí, ale z mnoha důvodů ji budete mít rádi.

Variabilitu interiéru dovedli u Opelu ad absurdum systémem FlexRail. Mezi předními sedadly jsou ve dvou patrech uspořádané kolejničky. V těch spodních pojíždí mělký plochý díl s malým držákem na kelímek, vrchní okupuje loketní opěrka s velikou schránkou. Dají se vyjímat, otáčet a posouvat podle nálady. Prakticky vzato není FlexRail revolucí ve smyslu Leffinqwellova psacího stolu v modifikaci podle A. Bronštajna, ale třeba si s ní vyhrajete podobně jako já. Důležitější pro vás budou zadní sedadla FlexSpace, která možná znáte z minulé Merivy. Lze je snadno skládat a posouvat, vytvoření rovné plochy trvá sotva pár vteřin. Ještě rychleji zvládnete proměnit Merivu z pětimístného polykače dětí na čtyřmístný kočár pro dospělé.

A pak jsou tu sebevražedné dveře. Unique selling point, unikátní nabídka, tahák. Podobně jako Škoda s pátými dveřmi TwinDoor u Superbu chtěl Opel předvést zákazníkům něco snadno uchopitelného a velmi originálního. Funguje to zatraceně dobře. Když jsem zkusmo lezl na zadní sedadla Merivy, případal jsem si jako v showroomu Rolls-Royce. Už když otevíráte dveře, jako byste tahali za velmi exotickou kliku. Vůně luxusu vám zevšední hned druhý den, ale dveře fungují i po praktické stránce. Výrazně usnadňují přístup na zadní sedadla, ať už nastupujete, vystupujete, nebo vyndaváte tašky (děti).Potud jste se nedozvěděli nic nového ani překvapivého, přesto by seznam pozitiv stačil na slušný průměr. Jenže Meriva má co nabídnout i za jízdy. Skvělý výhled nepřekvapí. Důležitější je subjektivní dojem z chování auta a nastavení podvozku. Malý velký Opel by mohl být pohodlnější, ale není vyloženě udrncaný a jeho naladění poskytuje řidiči spoustu jistoty za všech okolností. Jízdní vlastnosti jsou velkou předností německého MPV. S časem 39,05 sekundy bylo na našem okruhu o dvě destiny pomalejší než dosud nejhorší naftové Mitsubishi Outlander, ale za to může mimo jiné motor a automatická převodovka naší Merivy, které si s rychlou jízdou ani trochu nerozumí.

Meriva byla na okruhu příjemnější než napovídá výsledný čas. Nejela ani trochu, ale zatáčení jí šlo překvapivě dobře. Přenosy váhy jsou patrné jen minimálně a auto brzdí stejně dobře jako Volkswagen Golf 1.2 TSI nebo Fiat Punto 1.4 MultiAir. Vysoké MPV se neovládá o nic hůř než průměrný hatchback, a to je velmi dobré vysvědčení. Vůz této třídy nejspíš ani nepotřebuje víc.

Bezvýznamná mínus
Ať už vám dál povím cokoli, nemůže to celkový dojem pokazit, byť nějaká ta půlhvězdička ubyde. Opel Meriva má, objektivně vzato, velký problém s motorem 1.7 CDTi a automatickou převodovkou. Jednotka je k dispozici ve třech verzích a automat dostanete výhradně k té nejslabší o výkonu sto koní. Troufnu si předpokládat, že s manuálem by motor jel, ale verze se dvěma pedály postrádá výkon i točivý moment. Udávané zrychlení z nuly na to za 13,9 sekundy je horší než u ostatních motorizací, jenže my jsme naměřili hrozivějších 14,7 sekundy. Na suchu. Málem se nám nepovedlo ani to, rovinka na polygonu v Mostě, kterou k testům zrychlení používáme, se ukázala pro Merivu povážlivě krátká.

Auto není lehké, váží téměř čtrnáct set kilogramů. Na papíře proto u žádného z motorů, jejichž výkony prozatím sahají po 130 koní, nenajdete dechberoucí čísla. Opel se však chlubí nízkou spotřebou, druhý nejhorší z dieselů – ten nejsilnější – vystačí s 5,2 litry na sto kilometrů. 1.7 CDTi s automatem potřebuje papírově o poznání horších 6,4 litrů, čímž směle překonává i benzínové motory kromě nejsilnější přeplňované čtrnáctistovky se 140 koňskými silami. Jak blízko se udávané hodnotě dostanete, bude záležet na vaší trpělivosti. Kdo bude příliš často zkoušet 0-100 za 14,7 sekundy, případně 50-80 za 5,39 sekundy, tomu se motor pomstí spotřebou přes osm litrů.

Trik Merivy možná spočívá v tom, že její další problémy mají charakter detailů. Palubní deska je stále posetá záplavou úplně stejných tlačítek, snad aby vypadala sofistikovaně. U Opelu jsou na kontraintuitivní ovládání odborníky a svého umění se nedokázali vzdát ani tentorkát. Jistě se na to dá zvyknout, ale za víkend určitě ne. Palubní deska je ergonomickým debaklem.

Úplně stejné věty by seděly také páčkám pod volantem. Na rozdíl od jiných značek je Opel nevyrábí z odporného bakelitu, jenže používá stejně hloupý systém jako BMW. Páčky nemají aretaci – po zapnutí stěračů, blinkrů nebo dálkových světel nezůstávají v nové poloze, nýbrž se vrací do té původní. Pokud chcete zjistit, co všechno se vám – třeba omylem – podařilo přepnout, jedinou možností je vizuální kontrola přístrojového panelu. Po hmatu nepoznáte nic. Oči mají za jízdy lepší práci než zbytečně bloudit po palubní desce. Opel ovšem není jedinou automobilkou, která tuto skutečnost s oblibou igoruje, její přehlížení se stalo módním trendem.

Verdikt
U rodinného auta může být tou nejdůležitější charakteristikou cena. Opel Meriva nepatří k laciným strojům, 329 900 korun za auto bez klimatizace je v segmentu B víc než dost. Nezapomeňte však, že Meriva patří mezi soupeři k největším a třeba levnější Škodu Roomster hravě překonává také variabilitou. Konkurovat Opelu může Citroën C3 Picasso. Jeho cena začíná o pouhé tři tisíce výš, ale dál se rozdíl prohlubuje. Nejdražší Meriva, Cosmo se sto koni a automatem, stojí bez stovky 490 tisíc korun. Picasso se pohybuje vysoko nad půlmilionem. Jsou tu rozdíly ve výbavě – Citroën dostanete plný elektroniky, kdežto u Opelu si nechají zaplatit za věci jako parkovací senzory nebo automatickou klimatizaci. Z Francie ovšem nedostanete automat, a to ani za příplatek.

Porovnávat ceny MPV však může být zrádné. Jednotliví konkurenti se od sebe liší výbavou i prostorem. Výkony tu můžeme měřit jako všude jinde, ale objektivně vzato na nich pramálo záleží. Právě proto vám Merivu vřele doporučujeme. Pokud máte zájem, nechte si udělat nabídku a jděte se projet. Opel stojí za úvahu, za pár minut u prodejce i za půl hodiny za volantem. Ani dealer nebude litovat času stráveného s vámi, Meriva na vás skoro určitě udělá dojem. Já bych se smířil dokonce i s automatem a jeho směšné výkony by mi vůbec nevadily. A to je co říct.

Martin Plaštiak

Měření a technické údaje