Odpovědnost za vady při prodeji aut dle nového občanského zákoníku – II. – Prodej nových aut pro spotřebitele take nepouzivat

Ještě úvodem zmíním podstatné přechodné ustanovení, podle kterých práva z odpovědnosti za vady z kupní smlouvy uzavřené před 1. 1. 2014, se řídí dosavadními právními předpisy, tzn. další výklad pravidel dle NOZ se týká kupních smluv uzavřených po 1. 1. 2014. Pro spotřebitele platí kromě obecných ustanovení §2085 a násl. NOZ také ustanovení §2158 a násl. NOZ (prodej zboží v obchodě), přičemž základní pravidla jsou následující:

1)       Jakost při převzetí
Podle ust. §2161 odst. 1 NOZ odpovídá prodávající kupujícímu za to, že při převzetí nemá věc vady, zejména odpovídá za to, že:
a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné,

b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá,

c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy,

d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a

e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.

Shora důrazně upozorňuji, že odpovědnost prodávajícího je vztažena pouze k okamžiku převzetí věci (tzv. skryté vady). Nicméně odst. 2 téhož ustanovení „jde“ spotřebiteli na pomoc, když stanoví následující: „Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.“

Tato úprava ve skutečnosti kopíruje úpravu platnou do 31. 12. 2013, kdy platilo totéž. Fakticky to znamenalo, že prodávající spotřebiteli odpovídá pouze za vady, které byly na věci v době převzetí, ale pokud se vada vyskytne do šesti měsíců od převzetí, má se to, že tam ta vada byla již při převzetí.

To ve skutečnosti tak nějak koncipuje šestiměsíční záruku, tj. odpovědnost za vady, které se vyskytnou (nikoli pouze projeví) v určité lhůtě. Pozor ale na to, že těchto 6 měsíců stojí na vyvratitelné právní domněnce. To představuje výhodu pro spotřebitele ovšem jen v tom, že to prodávající by musel prokázat, že tam ta vada při prodeji nebyla, což asi neprokáže, ale teoreticky to možné.

Ve finále tak spotřebitelé „skončili“ dle NOZ s napadnutelnou šestiměsíční zárukou (ne dvouletou). Je to problém? Ani ne, protože úplně stejně to fungovalo poslední roky a stejně ta ustanovení nikdo takto nevyužíval (jakkoliv mohl).

Jinak co se samotné „záruky“ týče, NOZ naznačuje její uzákonění v ust. §2165 odst. 2 takto: „Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.“

Toto znění je, jak jsem psal posledně, o něco lepší, než tomu bylo ve starém občanském zákoníku, kdy stačilo, aby se vada „projevila“, nicméně tak jako tak „práva z vady“ se vztahují jen k okamžiku převzetí (viz shora), takže ani toto ustanovení plnou záruku, tedy odpovědnost za jakoukoli vadu, která se vyskytne v záruční době bez ohledu na to, kdy se vyskytne, nedává. Problém to ale asi nebude, protože stejné to bylo dosud, ale prodávající to takto stejně neaplikovali.

10 rad, jak nenaletět v autobazaru

Rady a tipy | vydáno 19. 8. 2013

2)       Postup při reklamaci
A nyní se podíváme na to, jaká práva může kupující uplatnit. Kupující může požadovat u vadné věci:
a)      výměnu za bezvadnou (pokud se vada týká jen části věci, tak má nárok pouze na výměnu této vadné části); to ale může uplatňovat jen, „pokud to není nepřiměřené“; za nepřiměřené se zřejmě bude požadovat to, kdy je vada odstranitelná; v takovém případě vzniká místo toho nárok na odstranění vady

b)      pokud vadu odstranit nelze, lze odstoupit od smlouvy

c)      pokud se jedná o opakovaný výskyt vady nebo větší počet vad, může kupujícíod smlouvy odstoupit

d)      slevu z kupní ceny.

Celkově to lze shrnout tak, že se vlastně skoro nic nezměnilo a to, na co jsme byli zvyklí při reklamacích, lze uplatňovat i nadále.