Od trakaře po landaulet: průvodce karosářským názvoslovím, díl 3.

Škatulkovali jsme auta podle tvarů i velkostí. Vymysleli jsme nejméně jednu přihrádku pro každý model na trhu, ale překvapivě mnoho pojmů námy zbylo. Proč? Důvody najdeme v historii, u výrobců často stovky let mrtvých, jejichž kočáry daly světu slova jako landaulet, brougham nebo coupé. Také karoserie automobilů byly zprvu extrémně rozmanité, jenže pak cestuící zpohodlněli. Začali považovat boční okénka nebo střechu za věci zcela samozřejmé dokonce i pro řidiče a řada zajímavých typů karoserií se poroučela do propadliště dějin.Některé z termínů na následujících řádcích mají původ hluboko v minulosti a my se jej pokusíme alespoň heslovitě nastínit. Právě na historii se tentokrát zaměříme nejvíc, ukrývá totiž klíč k našemu problému. Kdo nezná hitorii pojmů jako kupé, jen těžko je může správně pochopit. Jak bylo řečeno, požadavky dnešních zákazníků nejsou zdaleka tak různorodé, jak byly před sto lety. Jednotlivá označení se postupně sbližovala a jejich překryv je značný, nečekejte proto přesné vymezení. Nic takového ani není potřeba, velká část uvedených pojmů je dávno mrtvá.

Coupé (coupe, kupé) je pojem živý a používaný, takže bude dnes malou výjimkou. Už jsme ho potkali v jednom z minulých článků. Tehdy však nebyl prostor na rozvádění původu slova a možná jsme vás trochu ošidili, znalost historie označení kupé je totiž klíčová k pochopení jeho významu. Jak bylo řečeno, slovo samotné pochází z francouzského couper, řezat. Označovalo kočáry pro dva cestující a kočího (vozku), které vznikly jednoduše tak, že se z původně čtyřmístného kočáru s dvěma lavicemi orientovanými proti sobě „uřízla“ přední polovina. Zbyla tedy jen zadní lavice, otočená do směru jízdy, a kozlík. V dnešním kontextu nedává tato konstrukce valný smysl, ale vyberme si z ní to relevantní: kupé oproti podobně velikým mainstreamovým modelům (sedany, hatchbacky) něco důležitého postrádá. Je kratší, menší, nebo jen méně praktické. Nevýhody kompenzuje obratností, případě rychlostí a nezřídka také prestiží. Kupé není v tomto širším smyslu konkrétní karosářskou variantou a lze ho vyrobit z čehokoli včetně autobusu. Přesto může být nový, širší pohled na často používaný termín užitečný.Berline je tradiční označení pro luxusní sedany. Karoserie tohoto typu mohla i nemusela mít oddělené prostory pro řidiče a cestující, rozhodující byla obvykle spíš prestiž auta. Dnes bychom mohli slovem berline označit například Mercedes-Benz třídy S a vlastně všechny vozy, které si neprávem přivlastňují označení limuzína. Kde se slovo berline vzalo nevíme. Před druhou světovou válkou bylo velmi populární, po ní pomalu zmizelo ze světa.

Brougham bylo označení populární v devatenáctém století, používané pro kočáry s uzavřeným prostorem pro dva cestující a odkrytým kozlíkem. Specialitou této karosářské varianty bylo přední okno, kterým pasažéři koukali na cestu a na pozadí výše sedícího vozky. Brougham měl vždy dvojici dveří. Označení samotné pochází z Velké Británie, tento typ kočáru totiž proslavil Henry Brougham, lord kancléř mezi lety 1830 a 1835. Počátkem dvacátého století přešly broughamy na vnitřní spalování, ale jinak se mnoho nezměnilo. Měly uzavřený prostor pro cestující se dvěma sedadly a řidič seděl venku, chráněn jen předním sklem. Kočár i auto typu brougham může mít v uzavřené kabině další pár nouzových sedadel. Stejný nebo podobný význam jako brougham mají označní coupé de Ville, sedanca de Ville či town car. Někteří výrobci používali pojem brougham jinými způsoby, například pro dvoudveřové sedany a kupé.

Landaulet preferovala celá řada papežů a prezidentů. Pokud si pod tímto pojmem představíte současný model Maybachu, neuděláte chybu. Limuzínou s pevnou střechou pro řidiče a stahovacím dílem nad kabinou cestujících se však landaulet stal až hluboko ve dvacátém století. Původ má toto označení ve století osmnáctém. Nejprve se v německém Landau začaly vyrábět velké otevřené kočáry se dvěma lavicemi proti sobě. Jejich poznávacím znamením byla speciálně konstruovaná dvoudílná střecha, která se natahovala symetricky z obou konců prostoru pro cestující. Říkalo se jim jednoduše podle místa původu a netrvalo dlouho než kohosi napadlo udělat z landau verzi kupé. Tak vznikl landaulet. V autě by střecha sklápěná napůl dopředu a dozadu neoslnila, o karoserii typu landau se proto nikdy nikdo nepokusil. Landaulety však bývaly populární po celém světě. Zpočátku měly odkrytý prostor pro řidiče, střecha zakryla přední sedadla až později. Délka prostoru pro cestující není daná, ale landaulety nikdy nebyly laciné a zákazníci očekávali přiměřený komfort. Některá z aut mají podobně jako broughamy dvě nouzová sedátka naproti zadní lavici. Existovaly také kočáry brougham-landaulet (crossover?), které měly skládací jen část střechy za prostorem dveří (nad dveřmi tedy byla střecha pevná), a snad i pár podobně koncipovaných aut.Landau si v automobilové historii přeci jen místo našlo. V Americe se označení vžilo pro falešné kabriolety, tedy auta s pevnou střechou, která vypadá jako skládací. Evropané této módě nikdy na chuť nepřišli.

Limuzína bylo původně auto s velkým uzavřeným prostorem pro cestující a místem pro řidiče, který seděl sice pod střechou a za čelní oknem, ale neměl k dispozici zavírací boční okénka. Říká se, že toto uspořádání připomínalo kápě pastevců z francouzského regionu Limousin. Mezi limuzínou a broughamem byl vždy jen malý rozdíl a když se uzavřený prostor pro řidiče stal všeobecně přijímanou normou, oba termíny jednoduše splynuly. Bylo to však slovo limuzína, které se udrželo na úkor broughamu. Němčina používá označení Limousine pro všechny sedany a toto pojetí do jisté míry proniklo i do českých zemí – jako luxusní limuzíny tu označujeme velké pohodlné sedany, třeba již zmiňovaný Mercedes S. Všude jinde na světě má limuzína přepážku mezi řidičem a cestujícícmi. Zadní část kabiny je navíc nadstandardně prostorná a pohodlně se tu usadí nejména dva, často však větší počet lidí.Phaeton (faetón, faethón) se původně říkalo otevřeným lehkým kočárům se dvěma sedadly, velkými koly a minimálním odpružením. Byly rychlé a nebezpečné, jméno pochází z řecké mytologie a odkazuje na tragickou jízdu Phaetona, syna boha slunce Hélia. Auta typu phaeton měla původně jednu řadu sedadel, jako jejich předchůdci, později se začaly vyrábět „dvojité“ i „trojité“ phaetony se dvěma či třemi řadami sedadel. Obvykle měly dlouhou skládací střechu zezadu až k čelnímu oknu, ale žádná boční okénka – podle toho phaeton poznáte. Karoserie tohoto typu byly populární mezi světovými válkami, kdy se vyvinuly do poměrně pevné podoby se dvěma řadami sedadel, které oddělovala přepážka, a spoustou místa pro nohy zadních cestujících. Tyto pozdější (a nejznámější) phaetony řídili zpravidla profesionálové, majitel se vozil vzadu. Méně okázalé vozy se dvěma řadami sedadel (obvykle bez přepážky) byly někdy označovány slovem torpedo, pro phaetony s jednou řadou sedadel se vžil pojem roadster.Shooting brake (shooting break) jistě není mrtvý pojem. Tato auta vždy patřila k tomu nejvzácnějšímu zboží a vznikala často na objednávku. Shooting brake je malé rychlé luxusní třídveřové kombi, postavené na podvozku kupé. Jistě sem patří Reliant Scimitar GTE nebo celá řada zakázkových vozů Bentley a Aston Matin. Majitelé používali (používají) tyto vozy k cestě za sportovním vyžitím, zvětšený zavazadlový prostor tradičně sloužil k uložení lovecké výbavy a převozu psů. To je samozřejmě historická interpretace, vozy shooting brake stavěla celá řada automobilek a ne všichni zákazníci v nich jezdili střílet zvěř. Označení samo je starší než vnitřní spalování. Shooting brake byl otevřený kočár až pro šest lovců a jejich psy. Používal se k dopravě na hon a zpět. K sezení měl krom místa pro kočího dvě podélně umístěné lavice, pušky a úlovek se ukládaly do speciálních přihrádek.

A to je z našeho malého miniseriálu prozatím vše. Jako vždy nemusíte s naším výkladem souhlasit. Kterýkoli internetový vyhledávač vám dá do ruky silné argumenty. Pravidlo co výrobce, to klíč k určování karoserií, platilo před sto lety stejně jako dnes. My jsme se při sestavování článku volně drželi norem Sdružení automobilových inženýů (SAE), vydaných po první světové válce.

redakce Autoweb.cz