Volkswagen T-Roc se řadí mezi nejúspěšnější modely německé automobilky vůbec. Od uvedení se celosvětově prodalo více než 2 miliony kusů. Nyní je tu druhá generace tohoto kompaktního SUV, která přiváží řadu velkých změn - je větší, praktičtější a v mnoha ohledech lepší. S novinkou jsem si vyzkoušel každodenní život a tohle je moje recenze.

Než se ale vrhnu na samotné jízdní dojmy, pojďme si novinku ve zkratce představit. Nový Volkswagen T-Roc ve druhé generaci na první pohled sází na robustnější a opulentnější tvary, ale zároveň si drží rysy prvního modelu - záď ve tvaru kupé.

Karoserie je proti předchůdci delší o více než 12 cm, což se podepsalo na prostornosti. Do očí bijící novinkou je světelný podpis. Vpředu jsou už v základu nové LED světlomety, propojené tenkou světelnou lištou a podsvíceným logem Volkswagen. Podobný motiv pokračuje i vzadu, kde se objevuje souvislá příčná LED lišta a (dle výbavy) červeně osvětlené logo.

V interiéru má T-Roc nově řešenou palubní desku a také velký displej infotainmentu, který podědil po svých větších sourozencích. Z modelů Tiguan a Tayron si T-Roc vzal i některé ovládací prvky včetně nového voliče jízdních zážitků, přes který lze měnit jízdní režimy, ale třeba i ovládat hlasitost.

Mezigeneračně se zlepšila prostornost. Objem zavazadelníku vzrostl o 20 litrů na celkových 465 litrů. Více místa nemá pouze bagáž, ale také celá posádka. Kabina novinky působí vzdušněji a pasažérům na zadních sedadlech dopřává více místa na nohy i nad hlavou.

Pohonné jednotky jsou ryze hybridní. Mild-hybridy se 48voltovou architekturou zastupuje motor 1.5 eTSI s výkonem 85 nebo 110 kW. Motor 2,0 eTSI nabídne 150 nebo 245 kW, a to vždy v kombinaci s pohonem všech kol 4Motion. Poprvé se pod kapotu Volkswagenů podívá také full-hybridní motorizace 1.5 TSI HEV ve variantách 100 a 125 kW, bližší specifikace ovšem automobilka zatím nezveřejnila. Dobrou zprávou ale je, že se počítá i s ostrou verzí T-Roc R, která bude mít dvoulitr s výkonem 245 kW.

Veškeré podrobnosti o novém T-Rocu se dočtete v přiloženém článku, kde jsme veškeré novinky rozebrali dopodrobna.

Teď už pojďme na moje dojmy z týdenního testování. Měl jsem možnost vyzkoušet T-Roc R-Line s prověřeným motorem 1.5 TSI (110 kW / 150 k), který byl spojený se sedmistupňovým automatem DSG a pohonem předních kol. V této konfiguraci se dá pořídit od 965 tisíc korun.

Jako první pojďme věnovat pozornost kabině. Během seznamování mě zaujal nový design přístrojové desky. Je modernější, minimalistický, ale přitom si zachovává určitou hravost. Velmi zajímavým a netradičním detailem je použití látky přímo na palubní desce, což v kombinaci se solidním zpracováním (v interiéru nic nepovrzává) působí velmi příjemně.

Povedená je také ergonomie. Pokaždé, když si sednu do Volkswagenu, hned vím, co kde je, a nový T-Roc není výjimkou. Krom toho se automobilka z Wolfsburgu poučila z některých předchozích přešlapů a na volant místo krkolomných dotykových ploch vrátila klasická analogová tlačítka. Ta jsou při ovládání mnohem přesnější a intuitivnější.

Užitečným pomocníkem je multifunkční otočný ovladač na středovém tunelu, který už známe z větších modelů Tiguan nebo Tayron. Úplnou novinkou jsou pak netradiční kliky dveří, které jsou součástí loketní opěrky. Sice si na ně člověk musí chvíli zvykat a vyžadují trochu cviku, ale vypadají cool.

Dominantou přístrojové desky je velký 13palcový dotykový displej. Systém je oproti minulé generaci výrazně svižnější a přehlednější, i když mě během testu občas potrápilo zamrzání bezdrátového Apple CarPlay a Android Auto. To už je ale u vozů koncernu Volkswagen taková klasika.

Největší překvapení přišlo při jízdě. Předchozí generace Volkswagenu T-Roc byla občas trochu nervózní od podvozku a bylo znát, že se jedná o auto nižší třídy. To už ale neplatí. Novinka působí opravdu dospěle a sebevědomě. Svým projevem mi T-Roc blízce připomíná větší Tiguan, ale díky kompaktnějším rozměrům a nižší hmotnosti je na silnici mnohem agilnější a zábavnější, což jsem ocenil hlavně na okreskách.

Řízení je krásně ostré a ve sportovním režimu příjemně tuhne. Podvozek ve verzi R-Line není zbytečně tvrdý a dobře pohlcuje nerovnosti. Avšak typické koncernové „dupání“ na ostrých příčných nerovnostech tu stále občas uslyšíte, byť je to mnohem lepší než u jiných modelů (měl jsem obutá největší 20palcová kola).

Co se týče motoru, tak benzinová patnáctistovka s výkonem 110 kW je ideální univerzál. Při klidné jízdě se bez problémů dostanete na spotřebu pod 6 litrů, ale když si chcete jízdu trochu užít (jako já během testu), počítejte s průměrem kolem 8,1 l/100 km. Čtyřválec je kultivovaný a dynamiky má tak akorát. Zkrátka neurazí, ale ani nevyrazí dech.

Co mi ale popravdě dech trošku vyrazilo, byla dvouspojková automatická převodovka. V předchozí generaci byla souhra benzinové jedna-pětky s automatem DSG dost podprůměrná - řazení bylo často zmatené a reakce na plynový pedál byla opožděná. Jenže to už neplatí. U nového T-Rocu nepříjemná prodleva zmizela a DSG začalo řadit hladce, rychle a sebejistě.

Nový Volkswagen T-Roc udělal obrovský mezigenerační skok. Je to výrazně dospělejší, praktičtější a celkově použitelnější auto. Velmi příjemně se s ním jezdí a i se na něj hezky kouká. Zároveň se stále dá pořídit za rozumné peníze, i když ve vrcholné výbavě R-Line není hranice jednoho milionu korun daleko.

Po týdenním soužití mě vlastně nenapadají žádné zásadní nedostatky, které bych druhé generaci modelu T-Roc mohl vytknout. Je to zkrátka to auto, které splňuje veškerá očekávání. Zřejmě vás ničím vyloženě neuchvátí, ale také ničím neurazí.