Nový Mini Cooper nabízí dva odlišné světy. Spojuje je ovšem zábavnost i atraktivní design

Nový Mini Cooper nezapomíná na svůj původ a odkazů na jeho historii tu najdete spoustu. A i když je ze všech generací ten nejhranatější, neztratil nic ze své typické roztomilosti a rozvernosti. Do malého čtyřmístného hatchbacku se navíc zamilujete pro jeho originalitu a jízdní vlastnosti. Za to si nechá i náležitě zaplatit.

Konec spalováků?

Na výběr jsou v tuto chvíli celkem čtyři motorizace a ani jedna nemá nouzi o dynamiku. Základem je přeplňovaný tříválec s objemem půl druhého litru, co dokáže díky výkonu přes 150 koní a točivému momentu 230 Nm zrychlit z nuly na sto pod osm vteřin. Je vám to málo? Pak můžete sáhnout po zážehovým čtyřválci s označením Cooper S, který sprint stáhne o více než vteřinu a nabídne přes dvě stě koňských sil. S cenou 780 000 korun je také o více než sto tisíc dražší.

Koncem roku by se měla objevit ještě ostřejší verze John Cooper Works, nicméně pro nedočkavce je tu sportovní paket, jenž dokáže „miníka“ po vzhledové stránce v nejvýkonnější variantu aspoň proměnit. To je z výčtu spalovacích motorů vše a dost možná jsou to také poslední benzinové jednotky vůbec. Automobilka totiž bude v příštím roce končit s jejich vývojem, a tak je možná pátá generace jejich rozlučkovou jízdou.

Jejich roli převezmou elektromotory a najdete je i v novém Mini Cooperu. Slabší z nich dosahuje výkonu 184 koní a s baterií o kapacitě 36,6 kWh slibuje dojezd přes tři sta kilometrů. Cenovkou atakuje hranici 800 tisíc korun, kdežto silnější elektrický pohon už rovnou převyšuje hodnotu devíti set. Má také pod kapotou početnější stádo, konkrétně 218 koní, zároveň disponuje větším akumulátorem, a tím i dojezdem. Na jedno nabití ujede až čtyři sta kilometrů. Nabídku navíc rozšíří příští rok silnější provedení JCW.

Rozdíly patrné na první pohled

Spalovací a elektrické verze mají dvě odlišné platformy a liší se od sebe i designem. Malý hatchback o délce necelých 3,9 metru má v případě benzinových motorů černé lemy kolem blatníků, vystouplé kliky dveří, zatímco elektromotory je mají zapuštěné, a kapota se otevírá společně s blatníky. Obě varianty naopak spojují krom tvaru i klasické kulaté světlomety, které jsou od počátku s LED technologií, výrazná přední maska a nové zadní svítilny do tvaru trojúhelníku s možností nastavení vlastního světelného podpisu.

Moc prostoru tu na sebevyjádření úplně není. Oproti minulé generaci jsou o něco menší a krom toho dohromady s propojovacím tmavým pruhem vůz opticky velmi zužují. K tomu je hrana třetích dveří na krajích mírně lomená a nemohu se zbavit pocitu, že na malé ploše zádi je výrazných prvků přeci jen víc, než by se slušelo. Mini tím na můj vkus přišlo o čistý, jednoduchý vzhled a trochu té své typické roztomilosti.

Uvnitř je to jiná a designéři by si za to zasloužili nějaké ocenění. Vše se nese ve znamení udržitelnosti, a to i v případě čalounění palubní desky z hrubě tkané látky. Prý nemusíte mít strach, když se vám na ní něco vylije, jde to dobře vyčístit. Na omak je ovšem velmi drsná až řezavá, což u Mini s elektromotorem úplně neoceníte. Ze stejné tkaniny má rovněž loketní opěrku ve dveřích, naproti tomu u zážehových motorů je měkčený plast.

Rozdíl je i ve středové konzoli, kdy u bezemisní verze je užší a zároveň je po celé délce rovná, u té druhé je vpředu vzpřímená a slouží jako odkládací místo pro mobil, navíc má držáky kelímků postavené vedle sebe místo za sebou. Důležité části jsou ovšem totožné. Jako například displej.

Hezčí nehledejte

Kulatou obrazovku rozhodně nepřehlédnete, stojí uprostřed palubky a je dominantou celého interiéru. Potěší její vysoké rozlišení i kontrast barev díky technologii OLED. Najdete na ní veškerá jízdní data včetně ukazatele rychlosti. Po grafické stránce je velmi dobře zpracovaná a ani k jejímu fungování nemáme výhrady. Na dotyk reaguje okamžitě a přechod mezi jednotlivými funkcemi je rychlý bez jakékoli prodlevy či seknutí.

A jeho styl vás nikdy neomrzí. Má hned několik různých módů, s nimiž se mění barevné kombinace pozadí, rozložení menu a někdy i charakter vozu. Například Go-kart hodí Mini do sportovního režimu a obzvláště v elektrické variantě začne i pořádně zlobit. Vybírat mezi jednotlivými nastaveními lze pomocí páčky pod displejem, kde je jsou ještě dvě další pro nastartování vozu a na ovládání automatické převodovky.

Pokud by vám nevyhovovalo zobrazení rychlosti na středové obrazovce, můžete si připlatit za head-up displej. U verze s elektromotorem ovšem není polohy, kdy by čistý průhled skrze vysouvacího sklíčko nerušily některé části vozu v pozadí, kdežto u té benzinové je vzhledem k nižšímu sezení a mírně odlišnému umístění situace o poznání lepší.

Ten umí to a ten zas tohle

Automobilka Mini v pražských Hlubočepech prezentovala hned tři motorizace. Se všemi jsem se krátce seznámil a dopředu říkám, že jasného vítěze nemám. Každý motor mě dokázal něčím zaujmout a zároveň ukázat odlišné světy. Společným jmenovatelem všech jízd nicméně byly hravost a zábava.

Na městské silnice jsem nejdříve zvolil nejslabší elektromotor o výkonu 135 kW. Sezení v něm je o něco vyšší, než bych čekal a zároveň kvůli tmavému polstrování jsem si uvnitř připadal stísněně. Nijak tomu nepomáhal široký přední sloupek zhoršující výhled. Jenomže tyhle nepříjemné pocity mě po pár metrech poměrně rychle přešly, a to ve chvíli, když jsem si začal všímat jednotlivých detailů a propracovaného interiéru a ve výsledku na mě nové Mini působilo útulně.

Řízení je přesně tak ostré a tuhé, jak se na malý hatchback sluší a neubírá tomu ani značně silný volant. Je příjemně tvarovaný a dobře mi sedl do rukou, ale nejsem si jistý, zda bude vyhovovat všem, což by se dalo říci také o podvozku. Jeho nastavení je od počátku velmi tuhé a je cítit prakticky jakákoli nerovnost. Přejetí záplatovaných cest i zapuštěných kanálů je doprovázeno nehezkým zvukem a řidičovi je navíc umožněno bolest vozu trochu pocítit.

Jenomže pak se dostanete na udržovanou silnici plnou zatáček a hned je vám jasné, o co tu vlastně jde, stačí jen o něco víc sešlápnout pravý pedál. Nové Mini se pak bleskově žene vpřed a do každé zákruty se s neutuchající vervou drží asfaltu až v samotném závěru předvede trochu té své rozvernosti a lehce hodí zadkem. Tohle se bude líbit prostě všem, nemluvě o akceleraci a doprovodnému zvuku, co z vozu dělá kosmickou loď.

Rozdíl minimální

Už tahle varianta mi přišla více než dostatečně hbitá a o to zvědavější jsem byl na ostřejší elektromotor s označením SE. U něho byl interiér kombinovaný tmavým i světlým polstrováním a působil daleko vzdušněji. Ihned jsem přepnul do sportovního režimu „Go-Kart“ a stejnou trasou, ovšem v opačném směru, se vydal zpět.

I když jsem přímo přesedlal z méně výkonné motorizace, rozdíl v akceleraci nebyl pocitově až tak výrazný, jak bych čekal. Nástup výkonu je strhující a dost návykový, nicméně stejné dojmy jsem měl i z provedení Cooper E. A platí to i pro chování v zatáčkách a dojmy z podvozku, i když je o téměř 70 kilogramů těžší.

Poslední na řadu přišel dvoulitrový čtyřválec o výkonu 204 koní. Oproti elektromotorům je lehčí o více než dvě stě kilo, nic

méně na zrychlení to nedokáže nijak zúročit. Namlsán okamžitou reakcí na pravý pedál, byla benzinová pohonná jednotka vedle elektrického „miníku“ znatelně línější s citelnou prodlevou na plynu.

Co se týče zábavnosti, tak si se svým bezemisním bráchou nic nezadá a zatáčky řeže s chirurgickou přesností a je pěkně mrštný. Pochvalu zaslouží bezchybná práce automatické převodovky, která řadí jeden kvalt za druhým bez jakéhokoli cukání a škubání. Zvuk z výfukové soustavy navíc pohladí na duši každého vášnivého motoristy. A podvozek? Ten tolik nebouchá a je citelně měkčí. Na každodenní ježdění je tak použitelnější, obzvláště pokud se na trase objevují kočičí hlavy. V případě elektriky onu duši z motoristy vyklepe.

Za originalitu se platí

Nové třídveřové Mini pokračuje v tradici a předvádí originalitu, zábavnost i hravost nejen vzhledem, ale svými jízdními vlastnostmi. Svým pojetím dokáže zaujmout všechny věkové skupiny, ačkoli moderními technologiemi bude největším lákadlem pro mladé. Moc prostoru od něho ovšem  nečekejte. Tohle totiž není praktické auto, ale stylovka, co má charakter. A taky vyšší pořizovací cenu.