Test odstartuji netradičně číslem, a to je 193. Ne, nejde o maximální rychlost či výkon, jde o počet prodaných Civiců v Česku za rok 2025. Číslo, nad kterým mi po týdenní zápůjčce nezbylo nic jiného, než pořádně zakroutit hlavou.

Současná generace tradičního modelu značky Honda snad nemá vyloženě slabou stránku, čemuž mohlo napovědět i vítězství v hlasování o Auto roku 2023 v České republice. Za mě by klidně mohlo dostat hlasy třeba i do dalšího roku, nebo se na pár let mohlo stát takovým Karlem Gottem této ankety.

V druhé polovině loňského roku dorazil Civic s drobným faceliftem. A když říkám drobným, myslím skutečně drobným. Přední horní i spodní mřížka chladiče je v leskle černém provedení a přední nárazník zároveň dorazil s novým spoilerem. Nová jsou také kola.

Pro testovanou výbavu Sport jsou osmnáctipalcová kola v černé barvě. Vzhledem k tomu, že stejná mělo také auto, vypadal Civic docela drsně. A ani když se pořádně zašpinil - a že je na fotografiích vidět, že k tomu skutečně došlo - neztratil šmrnc.

Z výbavy mimochodem naprosto zmizely mlhové světlomety, o dobrou viditelnost se starají klasická LED světla. No a tím jsme navenek skončili. Pojďme raději dovnitř.

Přehledný interiér je vždycky do plusu. Modernu zrovna nepřipomíná, ale je svěží a funkční. Vládne mu mřížka s výdechy ventilace, kterou považuji za dost osvěžující řešení. Moje žena ji nicméně na první dobrou nazvala lapačem prachu, který nepůjde nikdy vyčistit. Mně se líbila víc ta moje verze. A ocenil jsem kvalitní zpracování a materiály.

Před řidičem je sedmipalcový digitální štít s veškerými základními informacemi, zastarale nicméně působí drobná obrazovka infotainmentu. Ta má pouhých devět palců a do roku 2026 s ohledem na konkurenci moc nesedí. Já třeba dotykovky nutně k životu nepotřebuji, popravdě mi bohatě stačila, ale měla i své mouchy.

Pravidelně jsem například bojoval s připojením k bluetooth, někdy se mi hudební playlist rozběhl, někdy zase vůbec. Někdy se ani v dosahu neobjevoval můj telefon... Také rychlost systému by mohla být vyšší.

Řidič má z auta skvělý výhled a moc dobře se mi za volantem také sedělo. Celá pozice se mi zdála jako dělaná na míru.

Jako jistotu místa, které by se dalo lehce kritizovat, jsem bral prostor na zadních sedadlech. Civic je nizoučký, má pouze 1408 milimetrů a záď se mu navíc svažuje. Když jsem poprvé na zadní sedadla nahlédl, říkal jsem si, že jsem se trefil. Jenže vyjma toho, že se z auta hůř vystupuje, jsem byl spíš zaskočen.

Za sedadlo řidiče jsem usadil dospělého člověka s výškou lehce přes metr devadesát a čekal zprávy o tom, jak si rozházel účes o strop a že nohy má rozkročené do extravagantních jogínských pozic. Místo toho jsem slyšel slova o pohodě a ve finále si tam dokonce i zdřímnul.

Vyloženě za trest není ani zavazadlový prostor, který poskytuje 415 litrů a díky pátým dveřím je do něj velice dobrý přístup.

Motor nabízí Civic jediný, ale stojí za to. Jde o benzínový dvoulitrový čtyřválcový hybrid s názvem e:HEV. Funguje v Atkinsonově cyklu a spolupracuje s elektromotorem, jenž většinu času pohání přední kola. Auto je díky tomu velmi živé (stovku papírově zvládne za 7,8 sekundy) a pedál hned reaguje. Není vůbec třeba mít přepnuto na sportovní režim.

To znamená, že o práci vozu s maximálním výkonem 184 koní vlastně vůbec nevíte. Moc se mi líbilo, jak elektronika umí simulovat zvuky řazení tak dobře, že kdo netuší, ani ho nenapadne, že jde jen o simulaci. Tenhle hybrid je prostě fantastický, nikdy se mi nepodařilo pohony nachytat v nějakém konfliktu.

Spolehlivou práci odvádí také podvozek, od kterého jsem nečekal takové pohodlí. Soudil jsem nejspíš knihu podle obalu, sportovně vypadající vůz mi zkrátka evokoval, že jízda přes nestabilní okresky nebude příjemná, ale bylo to naopak.

Řízení je tuhé, brzdy tak akorát ostré, takže je snadné se rychle osmělit a Civic začít do zatáček stále častěji "posílat." Radost si užijete i díky nízkému posezu. Vylepšil bych tak maximálně nízký rejd.

Spotřeba je jeho silnou stránkou, tady znovu musíme pochválit výtečně sestavený hybrid. Jezdit v obyčejných dnech za pět litrů není nic neobvyklého, což je hodně příjemné. Ale je fakt, že pověst tento pohon předcházela, takže jsem podobné číslo očekával. Co mě překvapilo víc, byla jízda na dálnici.

Civic byl agilní, nebál se soubojů s ostatními soky, dovedl zabrat a předjíždět i ve vyšších rychlostech a navíc k tomu všemu nepouštěl nijak rušivě zvuk do kabiny. A to i když se mu šláplo na krk. V tomhle je Honda daleko před jinak dobrými Toyotami. A stejné je to v tom, že síly má 1,5 tuny vážící auto vždy dostatek.

Jako pozitivní se ukázal také výsledek spotřeby na dálnici, sportovní hatchback jsem vzal na D1, což je trasa, kde je všechno, jen ne rovina a přesto jsem se i s agresivnějším způsobem jízdy a se třemi dospěláky uvnitř dostal na 6,5 litru.

Pousmál jsem se také nad tím, že se zbývající jednou čárkou nádrže (celkový objem je 40 litrů) jsem při dotankování do plné bral jen 29 litrů. I tak Civic ukázal dojezd zhruba 550 kilometrů.

Civic musí tradicionalisté milovat. Jistě, některé předchozí generace přinesly až bláznivý design (ano, mluvím o tobě, verze z roku 2006), ale koncept a hlavní myšlenka vůbec nepodléhají zubu času či trendům.

Z Civicu se nestal žádný módní crossover, ale je dál spolehlivým autíčkem jako dělaným pro lidi, kteří nemají rádi změny. Z textu se navíc i snadno dá pochopit, že tato generace je vytažená takřka k dokonalosti, čehož jsou si nejspíš v Japonsku dobře vědomi. A odráží se to na cenovce.

Akční cena, která platí do konce měsíce března, stáhne nejlevnější verzi na 799 900 Kč, bez ní je to o 60 tisíc víc. Osobně jsem byl z auta nadšený, ale na druhou stranu je snadné chápat českého kupce, protože za tyhle peníze má celkem hezky vybavenou Škodu Octavii v kombíku.

Jenže Civic zase dorazí plně vybavený...