Nové generace BMW X2 a Mini Countryman jsme prověřili na českých silnicích. Komfortem se tady nešetří
Zdroj: BMWMini už není mini
První se mi do ruky dostal zcela nový Mini Countryman. Kdysi malé SUV, co mezigeneračně narostlo do rozměrů hodných k označení jako rodinné, působí s novou vizáží dost netradičně. Pro milovníky britské značky to možná bude příliš velké sousto na polknutí, ale když se oprostí od předsudků, určitě mu nakonec přijdou na chuť. A to hlavně po pár kilometrech jízdy.
Z novinky se totiž navenek vytratila ta typická roztomilost, co se k automobilce pojí, a nemohl jsem se zbavit dojmu, že inspiraci našlo u jiných britských off-roadů. Především pak při pohledu z boku, kde dojem umocňoval zelený lak v kombinaci s bílou střechou. Navíc se obliny zformovaly do ostřejších rysů, maska chladiče nabrala na objemu a světlomety jsou výrazně hranatější. Zdá se, že nám ten Countryman už vyrostl a dospěl.
Zdroj: BMW
Zdroj: BMWA ono tak trochu pravda je. Nová generace je o více než 13 centimetrů delší i o deset centimetrů vyšší a uvnitř byly nové míry překvapivě znát. Nad hlavou jsem měl spoustu místa, což platilo i pro sezení vzadu, kde bych jako řidič nechal s klidným srdcem sedět tři dospělé. Jen ať se k sobě hezky tulí. Nutno podotknout, že na tom není vůbec špatně, od posledně se šířka v úrovni loktů o pár centimetrů zvětšila a je na tom podobně jako oblíbená Dacia Duster, nebo Hyundai Kona.
Hravost se skrývá v detailech
V interiéru popustili designéři uzdu fantazii a s odkazem na historii značky zcela dohnali ztrátu hravosti a zábavnosti u zevnějšku. Čistý design se zajímavými detaily na mě zapůsobil od první chvíle. Líbila se mi pletená látka v modré barvě, která se v polovině předních dveří vpíjela do hnědé, co vedla odzadu, a dokonale tak propojovala vizuálně palubní desku s koženým čalouněním. Efektní bylo i ambientní osvětlení spolu s projektorem za středovým displejem, co osvětloval místa na palubce.
Zdroj: BMWDominantou byla velká kulatá obrazovka o průměru 24 centimetrů s velmi povedeným grafickým zpracováním, a hlavně ve vysokém rozlišení. Vyznat se v základních funkcích chtělo ale trochu více času a rozhodně není dobrý nápad to zkoušet během jízdy. Na dotek reagovala velmi rychle a i spouštění aplikací se obešlo bez prodlevy. Lze ji také přizpůsobit podle vlastních preferencí, díky osmi různým designovým módům. Slouží zároveň jako ukazatel aktuální rychlosti, což je škoda, že za volantem není aspoň nějaký menší displej s nejdůležitějšími informacemi.
Jde to sice vyřešit příplatkovým head-up displejem, nicméně jeho řešení považuji za minelu inženýrů. Stejně jako minulá generace vyjíždí z palubní desky průhledné sklíčko, ovšem tady nebyla poloha, kde by mi nenarušovalo pohled zátiší v podobě odlesku kapoty či prostoru pro stěrače. Stále jsem tak měl pocit, že mám špatně nastaveno. Ano, časem si člověk zvykne, ale proč si za to připlácet.
Stále s naftou
Nové Mini Countryman se u nás prodává od 875 tisíc s mírně elektrifikovanou zážehovou patnáctistovkou. V nabídce je i mild-hybridní benzinový dvoulitr a nechybí ani jeho naftový protějšek s výkonem 163 koní. K dostání jsou rovněž dvě ryze elektrické varianty i sportovně laděná verze John Cooper Works se silou rovných 300 koní, za kterou si účtuje 1 261 000 korun.
Na vyzkoušení jsem dostal základní tříválcovou jedna-pětku s výkonem 125 kW, která se stejně jako ostatní motory v nabídce pojí pouze s automatem. Oplývá solidním dynamikou, díky níž dokáže z nuly na sto zrychlit za 8,3 vteřiny a nebýt jedné chvíle na křižovatce, řekl bych, že má opravdu odpich. Souznění s automatickou převodovkou znamená využití potenciálu motoru do maxima bez výrazné prodlevy a nepříjemným cukáním či škubáním. Nástup výkonu je příjemně lineární, ale na druhou stranu při sešlápnutí plynového pedálu až na podlahu dokáže být i zábavný.
Jeho předností je i kultivovaný chod a podle výrobce také nízká spotřeba. Během krátkého seznámení jsem se svižnou jízdou dostal na 8,3 litru, což je o zhruba dva litry více, než kolik je uvedeno v technických datech. Dokážu si ale představit, že s lehkou nohou bych se na 6 litrů dokázal dostat. Zejména pak ve chvíli, kdybych býval jel po trase, co nám automobilka připravila. Ve většině případech to byl krásný uhlazený asfalt.
Stačilo uhnout z cesty
Do cílové destinace jsem to totiž vzal takzvaně zadem skrze záplatované a klikaté cesty. Ještě jsem to nezmínil, ale do té chvíle jsem si lebedil nad příjemným řízením a pohodlným podvozkem, co ve mně evokoval pocit, že se nad vozovkou vznáším. Zároveň mi přišel stabilní a ojedinělé hrboly i menší a větší díry dokázal skvěle filtrovat. Ani rozbité cesty můj dojem výrazně nepoznamenaly, ačkoli série nerovností dokázaly v zatáčkách během dynamické jízdy Countryman docela překvapit. Někdy bylo o nich i slyšet.
Další testy BMW
Aby dokázal držet stopu, bylo zapotřebí pevně držet tlustý volant, jelikož to mělo tendenci tahat do stran. Samotné řízení v tu chvíli působilo docela tupě a nijak tomu nepřispíval lehký chod kolem středové polohy. Je nutné si ale uvědomit, že na sportovní ježdění je tu úplně jiný adept. Námi zkoušený kus je přeci jen na vlídnější zacházení, který potěší nebývalým komfortem, moderními technologiemi a zároveň zajímavým vzhledem. Předností je rovněž kvalitní zpracování společně s více než dostačující prostorností.
Do Prahy elektrikou
Na cestu zpátky jsem přesedlal do nového BMW X2. I zde došlo k znatelnému mezigeneračnímu posunu. Novinka se prodloužila o necelých dvacet centimetrů, je téměř o šest čísel vyšší a o kousek širší. Dokonce nabídne o zhruba padesát litrů větší zavazadlový prostor. Po designové stránce je pak o dost dravější a díky výrazněji se svažující zádi také elegantnější. Stejně jako mini přesedlal z oblých tvarů na hranaté, což je znát především na zádi.
Zdroj: BMW
Zdroj: BMWUvnitř to není žádná výstřednost, tady se sázelo hlavně na moderní, jednoduchý design, který se dokáže zalíbit většině řidičů. Hlavní roli zde hrají dva sdružené displeje, které mi oproti Countrymanu přišly přeci jen přehlednější a více intuitivní. Nenabízí sice takovou škálu personifikace, ale zobrazují přesně to, co během řízení potřebuji. Případně k tomu poslouží head-up displej s promítáním přímo na čelní sklo.
Výběr motorizací se rovněž skládá s benzinového tříválce i čtyřválce o rozličných výkonech, nechybí ani naftová pohonná jednotka, kdy její silnější varianta nabízí pohon všech kol, a to za cenu 1 118 000 korun. Nejlevněji vychází BMW X2 se základní patnáctistovkou, to si účtuje 1 041 300 Kč. Na výběr jsou ještě dvě ryze elektrické verze eDrive20 a xDrive30. První jmenovaná oplývá výkonem 150 kW a pojí se s akumulátorem o kapacitě 65 kWh, jež by podle výrobce mělo vystačit na téměř 480 kilometrů. Ta druhá se skládá ze dvou elektromotorů po jednom na každé nápravě a dosahuje maximálního výkonu 225 kW. Se shodnou baterií urazí až 450 kilometrů a stojí téměř 1,4 milionu. Tu jsem měl možnost také vyzkoušet.
Dospělejší každým coulem
Po usednutí za volant jsem si připadal jako doma. Vše bylo na tom správném místě, pohodlné sedačky příjemně obepínaly tělo a interiér působil o dost vzdušněji. Jen výhled dozadu byl vzhledem ke snižující se zádi o něco horší. Jinak se chyby hledaly jen těžko. Pokud jsem říkal o „miníku“, jak je komfortní, novinka od BMW si se svým kolegou nic nezadá. Naopak v přímém porovnání na stejné trase ukázala „iksdvojka“, že se nebojí ani ostré jízdy, je výrazně stabilnější, lépe drží stopu a celkově si počíná dospěleji. Četný zástup nerovností tak s bavorským SUV nijak nezamával a dalo by se bez nadsázky říct, že je suverénně ignorovalo.
Německým inženýrům se poměrně úspěšně podařilo také zamaskovat vyšší hmotnost přesahující dvě tuny. Během řízení vše působí lehce, ať už mluvíme o manévrování či zrychlení, ovšem do chvíle než budete muset razantně brzdit před zatáčkou. To zaručeně poznáte, že nejde o žádnou muší váhu.
Zdroj: BMW
Zdroj: BMWVýkon 225 kW byl v tomto ohledu dostačující a dovoloval si klikaté silnice náležitě užívat. Jak je u elektromobilů zvykem, reakce na pravý pedál je okamžitá a nástup síly velmi sympatický. Vždyť z nuly na sto to zvládne za méně než šest vteřin. Dojmy ještě umocní přepnutí do sportovního režimu a také zmáčknutí tlačítka boost, kdy se na krátkou chvíli vůz soustředí na co nejvyšší výkonnost.
Uvidí se později
Spotřebu udává výrobce 16,3 kWh, což se mi vzhledem ke stylu jízdy moc nepovedlo. Ani tak nepovažuji dosažených 20,8 kWh za nějakou tragédii. Na cestě vedoucí i po rychlostní komunikaci, to nebyl vůbec špatný výsledek. Každopádně jsem zvědavý, kolik nakonec ujede na jedno nabití během klasického týdenního testu, který zároveň více prozradí o novém BMW X2, respektive iX2.
Zatím byly mé dojmy veskrze pozitivní. Automobilce se povedlo implementovat osvědčené ingredience tam, kde některá konkurence ještě tápe a do světa elektromobility dokázala přinést emoce. Na řidiče zapůsobí skvělými jízdními vlastnostmi, ale čím hlavně, tak právě pocitem radosti z jízdy.
